Pokud obhajuje armáda reformní krok výmysly a dokládá to akcí, která se nekonala a je schopna z ní dokonce i vyvodit závěry, který typ vrtulníku je vhodný a který ne, potom nevím na základě jakých podkladů se reformní kroky tvořily. Pokud na podkladě takovýchto informací tak se ani nedivím, že je to špatné rozhodnutí. Armáda opět překrývá odhalené lhaní resortu v reportáži dalšími výmysly a dalšími nepřesnostmi vyvěšenými na webu.
Argumentace, že okolní státy mají tyto typy zavedeny, je scestná. V praxi to tedy bude znamenat, že když SAR mají na nižší úrovni Slováci a Maďaři, tak si ji můžeme zhoršit i my? Reformně? Skvěle jen tak dále. Divím se, že armáda nejde pro informace k západněji položeným státům, kde mají své speciální jednotky SAR a věnují jim dostatečnou péči a speciální výcvik. (viz. Belgie, Německo) A podsouvání o záměně LZS a SAR je laciné gesto. Vždy byla řeč pouze o zhoršení spolupráce s IZS. LZS má svých problémů dost, ale to sem nepatří.
Teze
jež armádní představitelé prosazují, že i pilot s všeobecným výcvikem,
zvládne úkoly SARu, je naivní a vychází z naprosté neznalosti
problematiky. Rád bych upozornil na trojstrannou smlouvu uzavřenou mezi MO, MV
a MD, díky níž vznikla směrnice o poskytování sil a prostředků ve prospěch
IZS a z níž je vyextrahována směrnice o poskytování SAR vrtulníku ve
prospěch IZS. Nevím jaké jsou představy mnoha „odborníků“ o této
spolupráci, ale vyjádření NGŠ jednoznačně poukazují na fakt, že není
zcela seznámen s okolnostmi provázející tyto zásahy. (nejde pouze o
plánované cvičení, ale především o hotovostní zásahy, jež jsou hlavním
přínosem pro obyvatelstvo) Mohu s jistotou tvrdit, že tyto zásahy
byly suverénně nejkomplikovanější a nejobtížnější z celé škály
činností, které vyplývají z činností SAR a LZS. SAR je totiž vždy
aktivován ve prospěch IZS pokud standardní prostředky IZS nejsou k dispozici
nebo nevedou k rychlému řešení situace - tedy je nebezpečí z
prodlení. Je pravda a objektivní tvrzení, že všechny naše IZS zásahy měli
spojitost s heliporty a ztíženými podmínkami, na které nejsou piloti
Mi-171Š ani trochu připraveni. (Nevím kdo tu tedy zaměňuje LZS se SARem?)A silně pochybuji, že
při dvou schopných vrtulnících na celou základnu a se všemi porouchanými
jeřáby na
Moje poznatky se také opírají o každoroční cvičení TrioSAR, kde se setkávají okolní státy a na těchto cvičeních a jsme vždy jako zástupci ČR dosahovali vynikajících výsledků právě se stroji Sokol.
(Na okraj mohu poznamenat, že v roce 1950 byla pouze pozemní pátrací skupina a tato praxe zajisté ve světě ještě existuje, mohli bychom si vzít příklad i z nich).
Není dobré také zapomínat, že SAR je držena i pro vojenské piloty a pokud bude pilot čekat zavěšený na padáku na stromě půl hodiny než vzlétne Mi-171Š tak s další půlhodinou letu už poletí pouze pro mrtvolu a totéž platí i pro ostatní letce pohybující se nad územím ČR. Stačí se zeptat na pocity gen. Vacheka, který si to jako velitel letectva na vlastní kůži vyzkoušel. Čas je při záchranné akci kritická veličina. Bohužel toto armádním odborníkům nevadí. Pro spolupráci s IZS to platí dvakrát. Záchranné akce ve prospěch IZS jsou, jak jsem již zmiňoval, nejnáročnější a realizují se vždy, pokud nelze využít standardní prostředky IZS. Zásah je prováděn vždy v časové tísni! Tedy velmi složité podmínky jak letové, tak na místě zásahu. Na to se prostě tak velký stroj a nevycvičený pilot nehodí. Je to tak těžké pochopit, že je sanitka lepší než autobus? Myslím si, že lidé na Moravě si také zaslouží kvalitní servis ze strany armády, ne jen Praha a Plzeň. Obhajováním teze - jakýkoli stroj v SARu - jenom skrytě armáda pomáhá SAR a spolupráci s IZS ve skutečnosti zhoršit. Pokud armáda razí myšlenku, že SAR službu může držet jakýmkoli letounem, tady i L410 či Mi24/35, je nutno v zájmu objektivity dodat, že tím končí letecká spolupráce s IZS na Moravě a toto je třeba také vyřadit ze seznamu úkolů AČR, nehledě k faktu, že zkratka SAR obsahuje i slovo rescue a toto je tímto popíráno také. Stačí si projít typologii zásahů ze které jasně vyplývá, že zásah nekončí pouze lokalizací místa nehody.
Také mi není zcela zřejmé, jaké osobní problémy si tímto řešíme. Mě osobně odchodem z armády mnoho osobních problémů ubylo a cítím se volnější a v klidu. To, že kritizuji část reformního kroku není nic osobního. Nemám z toho žádný osobní prospěch a odchodem do výsluhy je to více než zřejmé. Zároveň si ani nemyslím, že poškozuji práci kolegů, pokud tvrdím, že se ten nebo onen typ nehodí pro dané činnosti. I piloti Mi-171Š excelují při pilotáži svých strojů, ale jejich určení je díky TTD a výcviku poněkud jiné. Pokud nebudou Sokoly, je potom zcela nade vší pochybnost, že je Mi-171Š to nejlepší co se hodí do SARu. Ale Sokol tu zatím ve výzbroji AČR je a donedávna ještě i byl se skvěle vycvičenými piloty, než se začal realizovat reformní krok. Reportáž reprezentuje i názory pilotů, kteří ještě slouží, tedy ne jenom nás. Jsem zvědav, jak dopadnou, když je v armádě taková svoboda slova, jak se tvrdí (Zdůrazňuji, že nejde o neuposlechnutí rozkazu, jak se nám někdo snažil podsouvat).
Dále by mě také ještě zajímalo, jaké standardní prostředky jsme měli v rámci resortu použít? NGŠ naše námitky nebyl ochoten poslouchat poslední dva roky co jsme ještě byli v činné službě a neustále jsme se ohrazovali proti tomuto reformnímu kroku. Využili jsme všech standardních i nestandardních možností v rámci resortu. Neslyšel velitel útvaru, neslyšel velitel letectva, neslyšel NGŠ, neslyšela ani paní ministryně. Ale prostý voják má v rámci resortu velmi omezené možnosti a to je známá věc. Pokud se to nadřízeným nelíbí, prostě neodpoví a nebo informaci nepošlou dál či přímo vojákovi nařídí zákaz komunikace. Armáda tyto nepsaná pravidla dnes tvoří a podřízené na ně soustavně upozorňuje.
V tichosti a v tajnosti od dubového stolu v Praze byla připravena reforma a po jejím představení již nikdo nebyl ochoten nic měnit. Bez možnosti jakékoli komunikace v rámci resortu. Pravda je, že komunikací se mohl resort vyhnout všem problémům, kterým dnes čelí z naší strany a strany veřejnosti. Nemyslím tím ovšem komunikaci s pány generály na GŠ, kteří jsou již velmi odtržení od praxe, ale komunikaci se samotnými vojáky a specialisty pro daný druh činnosti. Pokud je dušena komunikace v rámci resortu rozkazem, nesmí se velení divit, že se komunikuje pomocí médií. Myslím, že je to přirozené - proto média existují.
Ještě se pozastavím u poměrů vykonaných zásahů mezi Sokolem a Mi-171Š mohu jenom dodat, že máme stovky nalétaných hodin při výcviku s IZS a známe reakce HZS i ZS a tyto zkušenosti nás opravňují tvrdit to co tvrdíme. Mohl by pan generál zveřejnit svoje srovnání, ze kterých reálně vychází? Já o žádných srovnávacích testech nevím. (Pokud tedy opět velení nepředloží něco jako Studénku)
O tyto skutečnosti se nezajímal ani plk. Braun, který se žádného srovnání nezúčastnil, obdobně tak plk. Bejdák. Tento fakt je více než pobuřující. Zřejmě jsou to páni vševědi. Dle mého názoru jsou momentálně připraveni sotva na 20% hotovostních zásahů z celé škály možných.
Pravděpodobně pro resort nejsme odborníci ani po deseti letech praxe a náš názor není hodnocen. Je totiž NEŽÁDOUCÍ. Tvrzení o srovnání Sokola a Mi-171Š je ze strany armády bublina a momentálně nedoložitelná informace. Srovnání si pouze dělali hasiči, armáda se o zbraně, které vlastní v tomto ohledu nezajímala. A postoj hasičů byl v reportáži zřejmý, je to realita se kterou jsem se setkával i já. Hasiči také vypracovali analýzu, která je k Mi-171Š velmi kritická. Na závěr je možno nahlédnout na Web Army.cz a čtenář se rychle dozví, k čemu jsou jednotlivé typy vrtulníků z taktického hlediska určeny samotnou armádou. Normálně uvažujícímu člověku nad tím zůstává rozum stát. Pokud bude zájem mohu předat DVD, které jsem osobně natočil v Hučíně a to 2 roky po tom co plk. Braun jasně demonstroval připravenost převzít SAR v Přerově s vrtulníkem Mi-171Š a to pro „zkvalitnění této služby“. Rozdíly jsou zřejmé i pro laika.
Výroku o tom, že nám byla nabídnuta práce na vrtulníku W-3A Sokol se pouze usmívám. Stačí si projít záznamy z personálních pohovorů a bude jasno. Opak je pravdou, resort se choval silově a převeloval přerovské piloty a palubní techniky rozkazem pouze na Mi-171Š, bez jakýchkoli diskuzí. V mém konkrétním případu se navíc jednalo o snížení hodnosti a funkce. Ale i přesto jsme všichni souhlasili s prodloužením smlouvy, pouze za jedné podmínky, že budeme pokračovat na Sokolu o kterém se už vědělo, že bude nadále zachován. S ním jsme byli na vrcholu svých profesních dovedností a byli ochotni sloužit třeba i v Praze nebo kdekoli v republice. Ale toto armádou nebylo respektováno. Věřte tomu nebo ne, je to realita. Realita AČR. Doložitelná realita. A doufám, že mi neupřete právo takové podmínky jaké byli armádou nabídnuty ve svých 41 letech nepřijmout. Z lidského hlediska a čistě mého subjektivního pocitu mohu pouze konstatovat, že letectvo v tak hrozném stavu nepamatuji za celou svoji služební kariéru.
Zdá se, že postoj resortu je neměnný i po této reportáži. Je to velmi smutné. Hledat vinu pouze u jiných a nepodívat se na sebe je velmi zavádějící a resort nikam neposouvá. Velmi smutný je i postoj generála Picka ke skandálu (viz. článek na webu), který si svým nekorektním vystupováním sám přivodil. Je mi to líto, ale toto je díl odpovědnosti, který musí nést z titulu své funkce – veřejné funkce. Je funkcionářům armády znám pojem veřejná kontrola?
Na závěr jenom mohu konstatovat, že proti opětovnému lhaní, jež resort stále propaguje, se budeme dále hájit.
S výše
uvedeným souhlasím.