LETECKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA "na dosah ruky"

LIBUŠE SIEDEMOVÁ-KAVANOVÁ L+K 25/88

Nepočítaje v to přípravná jednání, k nimž dal v ČSSR impuls odbor civilního letectví federálního ministerstva dopravy a spojů, zkušební provoz letecké záchranné služby se v matematickém vyjádření "počítá" na dva roky. Po první etapě ve Středočeském a Středoslovenském kraji s vrtulníky Mi-2 pokračovaly zkušebně záchranné akce vrtulníkem Mi-8 ve Vysokých a západních Tatrách. Výsledky první i druhé etapy v uvedených vytipovaných lokalitách ČSSR na nichž se podílely ve funkci organizátorů Krajské ústavy národního zdraví, Horská služba a v největší míře pak uvedený odbor FMDaS, a dva provozovatelé - letecká správa federálního ministerstva vnitra a podnik pro leteckou činnost Slovair - byly prokazatelně velmi dobré. Při dodržování přísných zásad bezpečnosti se podařilo pomocí vrtulníků Mi-2 a Mi-8 zmírnit fyzické a psychické utrpení a zachránit ne desítky ale stovky lidských životů. Cena lidského života se po každé etapě dostávala "nad cenu" skutečnou - a značně vysokou - kterou kryly Česká a Slovenská státní pojišťovna.

Počáteční nedůvěra, lhostejnost, ba svého času i neúčast Jihomoravského kraje - to už patří minulosti. Není sice důležité v současné době analyzovat proč tomu tak bylo - ostatně každé proč má své proto - avšak je důležité upozornit, že v tomto období už nemá v ČSSR letecká záchranná služba nevěřících Tomášů a svou rozšířenou působností i opakovaně hodnotnými výsledky získala v celospolečenském zájmu na důležitosti.

Dne 1. července byla zahájena další etapa zkušebního provozu letecké záchranné služby - opakovaně ve Středoslovenském kraji s centrem v Banské Bystrici, opakovaně ve Středočeském kraji s centrem v Praze; dne 25. července zahájili další etapu letečtí záchranáři v oblasti Vysokých Tater a ve Východoslovenském kraji. Dnem 1. července se - poprvé ve sledovaném dvouletém období - do zkušebního provozu zapojil i Jihomoravský kraj.

Ve všech uvedených lokalitách zabezpečovaly přípravu a organizaci resorty zdravotnictví obou republik, gestorem bylo FMDaS (odbor civilního letectví); vlastní provoz ve Středočeském kraji zabezpečoval vrtulník Mi-2 Letecké správy ministerstva vnitra, ve Středoslovenském kraji a Jihomoravském kraji vrtulníky Mi-2 podniku Slovair. Provoz podle míst hradily buď Česká nebo Slovenská státní pojišťovna.

Ať už vzato z kteréhokoli hlediska, byli organizátoři zkušebního provozu letecké záchranné služby v Jihomoravském kraji začátečníky. Zásady a cíle této progresivní záchranné služby znali (pokud se o ně představitelé správních a zdravotnických zařízení zajímali; od "pokročilejších" je získali včetně praktických zkušeností, ale komplexní materiály k mání nebyly). Zůstávalo však stejně velkou neznámou, do jaké míry se letecká záchranná služba prosadí v Brně-městě, okolí a okresech. U pracovníků zdravotnictví - zejména u lékařů a záchranářů, u představitelů organizací a podniků, jejichž ochota spolupracovat může leteckou záchrannou službu stejně tak usnadňovat jako komplikovat. Jedinou jistou "devizu" ve fázi příprav měl vlastně provozovatel podnik Slovair, a to svým pilotem Petrem Šustkem, který coby brněnský starousedlík a zkušený pilot vrtulníku Mi-2 měl veškeré předpoklady výborně zúročit svoje znalosti letového a terénního profilu kraje.

Ale dopadlo nadočekávání dobře všechno: prakticky během necelých dvou měsíců měl Jihomoravský kraj leteckou záchrannou službu provozně zabezpečenou a představili se její garanti: vedoucí lékař KÚNZ MUDr. Jarostav Kyvíř, ředitel Záchranné a dopravní zdravotní služby MUDr. Josef Mucha; jejich dohoda vyústila ve vytvoření centrálního dispečinku v bohunické Fakultní nemocnici. A jejich "nabídka" lékařům a záchranářům se setkala s nečekaně dobrým ohlasem. Tým létajících lékařů (vesměs bez letových zkušeností) vytvořili: MUDr. Alena Miščínová, Ivona Tesařová, Pavel Fajtl, Salim Zaher, Michal Fišer, Jaroslav Matějček, Eva Králíková, Martin Jonášek a Miloslav Pokora záchranáři František Duchoň, Teodor Volf, Pavel Reisman, Libor Sklenařík, Bronislav Šuk, Zdeněk Balák, Luboš Pospíšil, Karel Valoušek a Vladimír Nováček. Je až neuvěřitelné (podle zkušenosti našich i místních pracovníků v letectví tj: Svazarmu, Slovairu, ŘLP) jak rychle a dobře se zdravotníci přizpůsobili leteckému režimu. Už zavedené týmy pilot-mechanik podniku Slovair se díky těmto spolupracovníkům mohly výlučně věnovat svému poslání a dodržovat svoje režimy. Pro zkušební provoz vyčlenil Slovair vrtulníky Mi-2 poznávacích značek OK-LJR (po tři dny kdy byl v revizi jej zastoupil vrtulník poznávací značky OK-JIX) piloty Tomáše Suchánka, Václava Vacka a Petra Šustka, mechaniky Pavla Kubáta, Miroslava Stradiota a Miroslava Španiela.

Základní, vpravdě přízemní podmínky se podařilo rovněž obdivuhodně rychle vytvořit, a zase především zásluhou určitých lidí, kteří se na zodpovědných místech zachovali úměrně svému společenskému postavení: náčelník brněnského aeroklubu Svazarmu Miroslav Minařík a ředitel Závodu 05 podniku Slovair ing. Jiří Kadlec, poskytli zázemí pro mechaniky i piloty, místnost pro hotovost lékařské záchranné služby a stálou stojánku pro vrtulník. Výchozí základnou, na jejíž stoprocentní vybavenosti a způsobilosti k pohotovým zásahům měli vedle jmenovaných maximální zájem s ochotou pomoci všichni uživatelé, byť areál známého brněnského letiště Slatina.

Ne sice problematická, ale v každém případě velmi důležitá byla otázka přistávacích ploch v Brně, v místech vhodně navazujících na nemocnice. Původně vytipovaná plocha u hotelu Voroněž už při návrhu vykazovala jisté "proti" turbulentním prouděním, které by mohlo často zkomplikovat anebo někdy i zcela znemožnit přistání. V pořadí druhou (teoreticky), ale jak teoreticky tak i prakticky ideální plochu objevil - doslova - právě pilot Petr Šustek: pátral kudy chodil, až mu neplánovaně, zčista jasna, padla do oka střecha nového autobusového nádraží ve starém Brně, zčásti využívaná k odstavení autobusů ČSAD. Jeho tip byl výborný a po jednání na ředitelství ČSAD a příslušném odboru KNV realizovatelný.

V jakém pořadí body, podmiňující zahájení zkušebního provozu v Jihomoravském kraji vyřešili, to není rozhodující, ale vyřešili je.

Ve dnech, následujících po 28. červnu do 31. srpna 1988, se rádius pracovníků brněnské letecké záchranné služby postupně zvětšoval a zásahy získávaly souběžně jejich protagonistům důvěru do té doby neinformovaných obyvatel jihomoravských měst i vesnic. Na centrálním dispečinku se službumající dělili o každou telefonickou žádost o "první pomoc", registrovali ji do deníku výzev a deníku vzletů. Během těch dvou měsíců nebylo ani jediného okresu, který by letecké záchranné služby nevyužil: Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Gottwaldov, Hodonín, Jihlava, Kroměříž, Prostějov, Třebíč, Uherské Hradiště, Vyškov, Znojmo, Žďár nad Sázavou. Několikrát vypravil dispečink vrtulník za hranice Jihomoravského kraje. Nároky lékařů-anesteziologů dopravit se k pacientovi či raněnému do patnácti minut vrtulník ve všech případech splňoval. Pokaždé se k pacientovi současně s vrtulníkem vydávalo vozidlo RLP, vždycky se dostavilo s časovým handicapem. Rozdíl mezi příjezdem vozidla a příletem vrtulníku činil průměrně 5 minut a 44 sekundy v neprospěch vozidla i na krátkých vzdálenostech; s nárůstem vzdálenosti se časový rozdíl v neprospěch vozidla několikanásobně zvyšoval. Ve sledovaném období přijal dispečink LZS celkem 201 výzvu, z nichž 4 nebyly akceptovány pro nedostatečnou indikaci, 8 nebylo realizováno z technických důvodů a 15 v důsledku kumulace výzev. Z přijatých výzev šlo v 64 případech o pacienty v kritickém stavu, 112 ve vážném stavu a 11 blíže nespecifikovaných. Vrtulník Mi-2 podniku Slovair během zkušebního provozu nalétal celkem 180 hodin 20 minut, letová akce si vyžádala průměrně čas 55,5 minuty. Od přijetí výzvy do přistání vrtulníku se čas pohyboval okolo 8,57 minut - zatímco u vozidla RLP až 14,25 minut. Včetně 18 cvičných letů uskutečnil vrtulník Mi-2 196 letů, z toho 116 primárních zásahů a 62 sekundárních (z nichž 20 proběhlo mimo hranice kraje). Celkový výsledek - působnost v celém Jihomoravském kraji a zkušenosti, které by jinak mnozí z těch 92 mužů, 35 žen a 44 dětí zaplatili možná životem.

Zavedení zkušebního provozu letecké záchranné služby v Jihomoravském kraji představovalo nepřehnaně záchranu "na dosah ruky". A výsledky jsou nejen zadostiučiněním pro všechny podílníky na realizaci, ale přínosem k opodstatnění návrhu na trvalé zavedení letecké záchranné služby na celém území ČSSR. Zatím pokračuje zkušební provoz v lokalitách "prvního sledu". S ohledem na tuto skutečnost zvlášť rádi upozorňujeme na rozhodnutí, k němuž došlo v průběhu výroby tohoto čísla: po vyhodnocení programovaného dvouměsíčního zkušebního provozu, na základě dosažených hodnot a celkové odezvy v Jihomoravském kraji, v této nejvýš humánní službě návazně pokračovat . . .