4. BULLETIN ALZS L+K 18/95

Osm let provozu Letecké záchranné služby v Praze

MUDr. MICHAL TOMASY vedoucí lékař střediska LZS Praha

Letos (1995) uplynulo osm let od zahájení činnosti střediska Letecké záchranné služby (LZS) v Praze, označované volacím znakem "Kryštof 01 ". Historie LZS je mezi odbornou veřejností dobře známa, proto uvedu v úvodu jen několik nejdůležitějších provozních informací a nejvýznamnějších statistických údajů. Rád bych seznámil čtenáře se současným stavem, s tím, co nás nejvíce trápí, s možnostmi řešení, ale zejména s výhledem do budoucnosti.

LZS v Praze zahájila svoji zkušební činnost 1. dubna 1987 a protože se osvědčila, "odstartovala" k trvalému provozu 1. ledna 1988. Téměř od samotného počátku došlo k navázání oboustranně výhodné spolupráce mezi zdravotnickými záchranáři a provozovatelem vrtulníků, kterým je Letecká služba Policie České republiky (LS PČR). Zdravotnická část služby je zajišťována pracovníky Záchranné služby hl. m. Prahy (ZS HMP), jejímž zřizovatelem a provozovatelem je Magistrátní úřad hl. m. Prahy.

Něco statistiky

V roce 1994 jsme uskutečnili celkem 805 letů v celkové délce 542.25 hodiny. Zasahovali jsme u 733 pacientů, z nichž 275 (tj. 37,5 %) se nacházelo v kritickém stavu selhávání základních - životních funkcí. Z celkového počtu přepravovaných pacientů bylo 116 dětí. Primárních letů bylo 51 %, což při srovnání s ostatními středisky je poměrně hodně. Je to dáno m.j. hustotou obyvatelstva a množstvím dopravních prostředků v naší oblasti. Průměrný počet letů za jeden den činí 2,2 lety, což není mnoho, neboť při srovnání se sousední Spolkovou republikou Německo vykazujeme asi o 1 - 1 ,5 letu denně méně ve srovnatelných aglomeracích.

Při zjednodušeném diagnostickém rozboru primárních zásahů jsme u úrazů, z nichž většina byla způsobena dopravními nehodami, zasahovali asi v 67 %, zatímco např. vnitřní choroby představovaly jen asi 18 % všech primárních zásahů.

7 x během uplynulého roku jsme byli nuceni provádět kardiopulmonální resuscitaci přímo během letu.

Zatímco v zimních měsících jsme dělali průměrně 45 letů měsíčně, v letním období byl počet zásahů přibližně dvojnásobný.

Počet letů, kdy jsme nebyli schopni zasáhnout vinou špatného počasí, se na provedených letech podílel asi 5 %; dalších přibližně 5 % sekundárních letů jsme byli nuceni odmítnout (byť třeba jen dočasně), a to zejména pro nedostatečné zajištění pacientů ve zdravotnickém zařízení, které transport požadovalo, nebo pro neúplné vyjednání pacientova přijetí v místě, kam měl být směrován.

Celkově jsme tedy nebyli schopni poskytnout naše služby ať z těch či oněch důvodů přibližně v 10 % všech požadavků, (primární i sekundární lety), což v našem středisku představuje asi 80 letů. Toto číslo je podle mého názoru vysoké a podaří se je snížit lepší vzájemnou komunikací mezi zdravotnickými zařízeními.

O provozovateli

Jak je výše uvedeno, je jím Letecká služba Policie České republiky. Spojení s tímto státním subjektem se ukázalo jako výhodné hned z několika hledisek, z nichž za nejdůležitější považuji:

1. Vysokou profesionalitu pilotů, která je dána plněním nejrůznějších policejních úkolů a vysokým počtem nalétaných hodin.

2. Univerzálnost vrtulníků, kterými v současnosti poskytujeme LZS na našem středisku. Jde o Bell 412HP, které jsou dále využívány k plnění nejrůznějších policejních úkolů. Můžeme přepravovat najednou více pacientů a této možnosti jsme ve prospěch nemocných opakovaně využili.

Pořizovací náklady na jejich nákup byly značné, avšak z hlediska údržby a další péče vyžadují tyto stroje mnohem méně úkonů a v delších časových intervalech. Ve srovnání s předchozí technikou (Mi-2) jsou výrazně rychlejší, čímž zkracují potřebnou délku doletu a zásahu vůbec a tím ve skutečnosti snižují provozní náklady. Velmi významným vybavením je družicová navigace GPS a zařízení pro noční létání, což nám, jak doufáme, umožní rozšíření našeho provozu.

3. Sdružení finančních prostředků MV a MZd na provoz LZS vede ke snížení celkových nákladů na provoz LZS.

4. LS PČR si účtuje jen skutečně provedené lety a nikoliv pohotovost.

5. Provázanost činnosti jednotlivých policejních složek na místě primárních zásahů, zejména dopravních nehod.

6. Možnost rychlého rozšíření provozu LZS, kdy LS PČR již nyní drží 24 hodin pohotovost a v případě potřeby je schopna uskutečnit sekundární let, popř. repatriaci i v nočních hodinách.

7. Zálohování strojů - z technických příčin jsme nemuseli odmítnout zatím ani jediný let.

Co nám vadí

Tím, že jsme v současné době dočasně vyřešili obměnu vrtulníkové techniky, však naše problémy a potíže nekončí. Je tomu právě naopak, neboť každá změna, i k lepšímu, si vyžaduje další systémové kroky.

Vždyť jediný způsob, jak navrátit státu prostředky, které vložil do této nákladné techniky a činnosti vůbec, je její maximální využívání. V současnosti však tomu tak není. Vrtulník je v pohotovosti pro LZS pouze od 7 do 19 hodin, a to i v letních měsících, kdy světelné podmínky pro bezpečné létání jsou o několik hodin delší.

Ačkoliv jsou naše stroje vybaveny, jak je výše uvedeno, družicovou navigací a prostředky pro noční létání, zatím se marně snažíme přesvědčit odpovědné pracovníky MZd o potřebě rozšířit činnost LZS. Víme, že to bude něco stát, avšak současně je rovněž známo, jak neefektivně jsou prostředky, vložené do systému leteckých záchranných služeb, využívány.

Situace dospěla již tak daleko, že se jí průběžně zabývá branný a bezpečnostní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Z jeho jednání jasně vyplynulo, jak dalece se s prostředky na činnost LZS plýtvá. Především zde vidím možnosti, jak nalézt potřebné finance na rozšíření provozu LZS.

Vezmeme-li v úvahu podíl vynaložených prostředků ze státního rozpočtu na záchranu jednoho lidského života na našem stanovišti za uplynulý rok, pak při počtu 275 pacientů se selháváním základních lidských životních funkcí a množstvím vynaložených prostředků na jejich záchranu (rozpočet střediska přibližně 9 mil. Kč,-), pak počáteční náklady na záchranu jednoho života představují částku asi 33 000,- Kč. Jistě to nejsou náklady jediné. Avšak o stejnou částku přijde stát asi za 2 roky na daňových poplatcích od dotyčného pacienta, nepočítaje v to např. povinnost státu za pojistné plnění při úmrtí, vdovské či sirotčí důchody, nebo výsledky jeho práce fyzické či duševní. Zachraňovat nemocné se tedy státu vyplatí.

Abychom podložili naše požadavky na rozšíření provozu alespoň od východu do západu slunce, nechali jsme si vypracovat statistiku dopravní nehodovosti v naší oblasti (Praha a Středočeský kraj) v období od 1 . 4. 1994 do 1. 10. 1994 v době od 5. do 7. hodiny ranní a od 19. do 21. hodiny večerní, tedy v období, kdy jsou již většinou dobré světelné podmínky pro let. Celkem došlo v těchto dvou ranních a dvou večerních hodinách ke 2.868 dopravním nehodám, při kterých zemřelo 35, těžce bylo zraněno 121 a lehce 541 pacientů.

I když je patrné, že každému ze zraněných se dříve či později dostalo zdravotního ošetření, mnohdy rozhodují minuty, které jsme schopni poskytnout. O předejití dlouhodobým zdravotním následkům a s tím spojeným dalším nákladům na léčení ani nemluvě.

K problematice spojení

Otázku spojení považujeme za zcela zásadní. Bude potřebné vybudovat jednotný systém spojení zdravotnických složek a ten začlenit do Integrovaného záchranného systému státu.

V současné době je pod záštitou Ministerstva vnitra budován komunikační trunkový systém Matra, na jehož využívání budou jednotlivé organizace podílející se na přednemocniční péči participovat.

Je potřebné systém uvést do života dříve, než morálně zastará. Systém je však ušit na míru policie, proto je velkou neznámou např. otázka priorit při záchranářských letech, limitace počtu přenosových kanálů i možnost jejich dočasného přetížení.

Sami se v současnosti potýkáme s nedostatečným pokrytím radiového signálu v některých členitějších oblastech Středočeského kraje, s nemožností přímého přivolání LZS z mobilních jednotek v terénu, octnou-li se v tzv. "zdravotnické tísni". Tyto sanitní vozy často vzhledem k výše uvedeným okolnostem nemají možnost spojení s vlastním operačním střediskem a dochází tak k neúměrným časovým prodlevám.

Tato problematika je velmi složitá a proto by odpovědní pracovníci příslušných rezortů měli vyslyšet návrhy a připomínky odborníků, kteří se zabývají problematikou radiového spojení ve zdravotnictví.

Jenom tak mohou být zohledněny specifické potřeby a požadavky zdravotnické přednemocniční péče.

A do budoucnosti LZS?

Hodně již bylo řečeno na lednovém zasedání Asociace leteckých záchranných služeb. Za velmi závažnou považuji skutečnost, že mnohé v systému LZS se děje nekoncepčně a nekoordinovaně, ať jde např. o způsob uzavírání smluv s jednotlivými provozovateli, otázku radiového spojení, způsob financování LZS a řadu dalších.

Abychom mohli náš um i zkušenosti ještě lépe využít ve prospěch pacientů, bude potřebné oprostit se od řady osobních předpojatostí a prosazování dílčích zájmů. Heslem budoucnosti je spolupráce. Nečeká nás nic menšího, než vybudovat Integrovaný záchranný systém státu se začleněním leteckých záchranných služeb a zapojení tohoto systému do integrované Evropy.