Vladimír Diviš, foto Jaroslav Průšek, Miloš Procházka (L+K 20/79)
V reproduktoru na věži pražského ruzyňského letiště náhle vystřídalo klidný hlas jednoho z členů osádky letadla s poznávací značkou OK-ZDF suché praskání. Oba muži přítomní v místnosti se po sobě
podívali. Na jejich tvářích se objevil stín obavy. Jistě jim hlavou bleskly černé myšlenky, . . .co se stalo na palubě letadla, které se nacházelo v prostoru Krkonoš?!
Husté chuchvalce mlhy začaly pomalu pohlcovat krkonošské vrcholky, které již před několika hodinami sevřela do svého obětí neprostupná tma. Poklidnou hladinu nočního ticha náhle prořízl ostrý zvuk sirény. Poplach všech příslušníků Horské služby! V několika minutách byla zahájena jedna z nejrozsáhlejších pátracích akcí letošního roku.
Start na úsvitu
Obdobný shon nastal ve stejnou dobu i na vzdáleném vojenském letišti. Zatímco technický personál připravoval
vrtulníky k letu, osádky se sešly na krátkou poradu s velitelem. Úkol se zdál na první pohled docela snadný. "Osádky všech
vrtulníků propátrají v přiděleném čtverci o straně několika kilometrů důkladně terén a v případě, že objeví místo předpokládané nehody letadla, poskytnou první pomoc všem postiženým, kteří havárii přežili. Upozorňuji na velmi špatné povětrnostní podmínky v celé oblasti, kde budete pátrat. Starty zahájíme okamžitě, jakmile se začne rozednívat," ukončil poradu velitel.
Jen co se na obzoru objevily první poslové přicházejícího dne, vrtulníky začleněné
do Pátrací a záchranné služby ČSLA odstartovaly, aby se po boku členů Horské služby zapojily do pátrání.
V době, kdy slunce vyšplhalo již vysoko nad vrcholky Krkonoš, ozval se ve sluchátkách pilotů stručný rozkaz: "Ukončete
pátrání, trosky letadla nalezeny v prostoru . . ."
Torzo dopravního stroje nabízelo
smutnou podívanou. Masy pokrouceného plechu rozhozeného na velkém prostoru a v jejich středu - jako pomník zkázy mezi stromy a skálou zaklíněný zbytek trupu
letadla OK-ZDF.
Zpočátku se muži v rudých větrovkách se znaky Horské služby a šedomodrých kombinézách příslušníků československého letectva snažili proniknout do trupu nouzovými východy. Marně. Vzhledem k deformaci celé hlavní části letadla je nebylo možné
otevřít. Ke slovu proto přišlo speciální vybavení, patřící do výbavy pátracích a záchranářských
skupin - speciální motorová pila a hydraulické kleště. Po několika nekonečných minutách byla cesta do útrob vraku letadla konečně proražena. Masivním pláštěm letadla se prokousaly nejenom tyto moderní záchranářské prostředky. Na dalších vyznačených místech se prosekali k postiženým záchranci, vyzbrojení pouhými sekerami a páčidly.
Úkol první poloviny námětového součinnostního cvičení, pořádaného za spolupráce příslušných orgánů MNO, leteckého oddílu FMV, pracovníků FMD, Svazarmu a
oblastního výboru Horské služby v Krkonoších na téma Záchrana posádek letadel a cestujících v nepřehledném a exponovaném terénu úspěšně skončila.
Prospěšná spolupráce
Nezbytnost uspořádání takové akce vyplynula z mezinárodních úmluv o spolupráci při pátrání a záchraně letadel,
cestujících a osádek bez rozdílu rezortu či státní příslušnosti. S tím úzce souvisí potřeba intenzívního výcviku specializovaných kádrů vyhledávací, záchranné a vyprošťovací služby, optimalizace záchranářských. souprav s ohledem na zkušenosti havarovaných nebo v minulosti sestřelených
osádek letadel.
Dobrým příkladem rozvíjející se spolupráce mezi ministerstvy a organizacemi, které se podílejí na přípravě a výcviku příslušníků záchranářské služby, byla návštěva všech účastníků cvičení v jednom z ruzyňských hangárů ČSA v Praze. Každý z přítomných se podrobně seznámil s kompletní záchrannou výzbrojí všech civilních dopravních letadel našich
aerolinií, se způsoby otevírání nouzových východů, způsoby násilného pronikání do trupu havarovaného letadla i s moderními
hasicími a vyprošťovacími přístroji.
*
Času nebylo nazbyt. Sekundy, které dělily neovladatelný letoun od zániku, neúprosně ubíhaly. Jelikož možnost záchrany stroje již fakticky neexistovala, zněl příkaz ze země jednoznačně: katapultáž! Pilot váhal pouze okamžik. Zatáhl za rukojeť katapultu, zlomek sekundy čekání a vzápětí jej mohutná síla doslova vyrvala z útrob letadla. O několik minut později již vítr zmítal padákem, který se nešťastně zachytil na téměř kolmé skalní stěně o jeden z malých výstupků. Pro pilota neexistovala žádná ústupová cesta. Skalní stěna byla nepřekonatelnou překážkou. Ani sestup dolů nepřipadal v úvahu, neboť stěnu omývaly chladné vody divoké horské říčky.
Záchrana přichází ze vzduchu
Po objevení místa přistání pilota k němu byly navedeny vrtulníky se speciálním záchranářským družstvem na palubě.
Tym tvořili členové Horské služby kteří absolvovali horolezecký výcvik a osádka vrtulníku, vybaveného spouštěcím a navíjecím bubnem, speciálním tzv. "rakouským vozíkem" a další moderní výzbrojí.
Muži v rudých větrovkách se pustili ihned do práce, jelikož zdravotní stav pilota, který se jen s krajní námahou
držel na nepatrném skalním traversu byl podle předpokladu vážný. Zranění která utrpěl při pádu na skalní stěnu, bylo třeba co nejrychleji ošetřit v nemocnici.
Několik minut po příletu prvního vrtulníku ozářily místo, kde byl pilot nedobrovolně uvězněn, dva výkonné reflektory napájené z přenosných agregátů. Jeden z horolezců, připoutaný za popruhy na zdánlivě tenkém ocelovém lanku, se pomalu dostával přes křoviny a jiné nástrahy směrem dolů. Záchrana pro pilota se blížila. Ted už zbývalo "pouze" dopravit pilota na palubu vrtulníku. Zdánlivě jednoduchý úkol. Avšak od osádky vrtulníku
vyžadoval tento manévr mimořádné úsilí a mistrovství v ovládání stroje. Pro bezpečnou dopravu raněného na palubu vrtulníku bylo nezbytné,
aby po dobu zvedání pilota, připoutaného ve speciálních nosítkách připomínajících kolébku, zůstal vrtulník "viset" mezi stěnami až do okamžiku, dokud elektrický naviják raněného nevytáhne až na palubu.
Úspěšná prověrka
I druhá polovina cvičení skončila úspěšně. Podílela se na něm i pracovníci výzkumného ústavu, zabývajícího se neustálým zdokonalováním záchranných prostředků včetně vystřelovací sedačky pro piloty nadzvukových a vůbec proudových letounů. S jedním z prototypů se mohli seznámit i účastníci cvičení
za svého pobytu v Praze. Na ploše letiště jim byla prakticky předvedena sedačka, která v blízkém budoucnu zajistí bezpečnou
katapultáž pilota z letounu L-39 i z dalších typů už při nulové rychlosti a výšce.
Čtvrtý den součinnostního cvičení se chýlil ke konci. Piloti vrtulníků se chystali na vrchlabském svazarmovském letišti k návratu do svých domovů, chlapci od Horské služby pomalu dokončovali v pražské Šárce balení svého horolezeckého záchranářského "nádobíčka".
První zkouška připravenosti dopadla bezesporu velmi dobře a přinesla jistě nemálo podnětů pro ještě důkladnější přípravu členů pátracích a záchranných skupin i jejich materiálního zabezpečení..
A pro organizátory? Neocenitelné zkušenosti pro simulaci havárijních situací při dalších podobných cvičeních, které v blízké budoucnosti opět prověří záchranáře v podmínkách případného pátrání a vyprošťování
skutečné letecké nehody v horském a těžko přístupném terénu.