Zkušební provoz letecké záchranné služby ve Středoslovenském kraji

Ing. LADISLAV MIKA, federální ministerstvo dopravy

MUDr. OLGA KRÁLOVÁ, KÚNZ Banská Bystrica L+K 11/88

Na články v L+K, poskytující informace o výsledcích již realizovaného zkušebního provozu letecké záchranné služby (LZS) navazujeme poznatky ze Středoslovenského kraje, kde ve dnech 15. února až 31. března 1988 zabezpečoval zkušební provoz LZS vrtulník Mi-2 podniku Slovair.

Organizační centrum bylo v Banské Bystrici a v areálu zdejší nemocnice měl svou základní bázi i vrtulník Mi-2. Důvodů vybrat právě tuto lokalitu pro zkušební provoz LZS bylo několik. Rozhodující byly návštěvnost turistů a aktivních lyžařů v oblastech Velké Fatry, Malé Fatry, Nízkých Tater spolu s poznatky, že úměrně nárůstu počtu turistů dochází v zimním období i k velkému počtu jejich úrazů, přičemž transport raněných pozemními prostředky je zdlouhavý a ztížený. Organizátoři přihlíželi i k další skutečnosti. Ve Středoslovenském kraji se značně frekventovanou silniční dopravou dochází k autonehodám, v místech kde je koncentrován průmysl k těžkým pracovním úrazům, a v odlehlých oblastech dochází k těžkým zraněním nebo smrtelným úrazům dělníků při těžbě dřeva. S přihlédnutím k akčnímu rádiusu vrtulníku Mi-2 pak volbu potvrdilo i geografické položení Banské Bystrice, vzdálené přibližně stejně od všech uvedených lokalit.

Cílem zkušebního provozu LZS bylo zabezpečit přepravu raněných, rychle transportovat pacienty v náhlých kardiovaskulárních případech, příhodách centrálního nervového systému, a poskytnout pomoc v dalších případech, které se vyskytnou.

Pro léčení těžkých úrazů a výše uvedených případů má banskobystrická nemocnice vytvořeny optimální podmínky. Z pohledu profesionálního zachránce - zdravotníka - je zárukou úspěšného provozu LZS rovněž ochota spolupracovat a záruku též dávají obrovské zkušenosti pracovníků Rychlé zdravotnické pomoci (RZP), traumatologů, internistů - v podstatě všech, kteří pracují v urgentní medicíně. Nicméně ani všechna uvedená fakta by k argumentaci o realizování zkušebního provozu LZS nedostačovala, nebýt úctyhodné iniciativy a nadšení několika jedinců, kteří byli ochotni ve Středoslovenském kraji aktivní prací nad rámec svých běžných povinností řešit se zkušebním provozem LZS vzniklé problémy. Díky těm pokrokově smýšlejícím pracovníkům ze zdravotnictví, Slovairu a Horské služby proběhl úspěšně zkušební provoz LZS již loni, v letním období; výsledky (z 10 pacientů 7 průkazně díky LZS zachráněných) potvrdily, že účinnost LZS je vysoká a že byla správná i volba lokality.

Na tyto zkušenosti navázali organizátoři zkušebního provozu LZS v zimním období. Při formulování základních vstupních podmínek vycházeli ze a) celospolečenské potřeby a závažnosti této služby, b) iniciativy pracovníků podniku Slovair a kapacitní možnosti vrtulníku Mi-2, c) ochoty finančního krytí provozu Slovenskou státní pojišťovnou.

K úspěšnému realizování zkušebního provozu LZS nemalou měrou přispěl úzký kolektiv pracovníků banskobystrické nemocnice, který ve velmi krátké době zabezpečil potřebné zdravotnické vybavení, jakož i ÚLZ zdravotnickými prohlídkami přímých účastníků. Do příprav se aktivně zapojili i pracovníci SLI (provozního inspektorátu Bratislava, vedeného ing. G. Selnekovičem) a už při výběru pracovních ploch piloti Slovairu; vítaná byla rovněž aktivita a nadšení členů Horské služby z oblastí Velká Fatra a ze Střediska lavinové prevence.

Zkušební provoz LZS ve Středoslovenském kraji byl koordinován a řízen pracovníky FMD odboru civilního letectví. Cílem bylo - obdobně jako při organizovaných zkušebních provozech LZS v Tatrách a ve Středočeském kraji - bezprostředné při leteckých záchranných akcích procvičit součinnost pilotů, pozemního personálu, řídících letového provozu, zdravotnického personálu a členů Horské služby. Specifikum bylo ovšem v tomto případě dáno technikou - vrtulníkem Mi-2, který měl prokázat stupeň vhodnosti a způsobilosti pro LZS. Ale přednostně šlo, stejně jako v předcházejících "etapách", o záchranu lidských životů a zmírnění utrpení raněných.

O situaci v oblasti realizování letecké záchranné služby ve světě byli již čtenáři informováni, přesto připomínáme: ve vyspělých evropských zemích, například ve Švýcarsku (letecká záchranná služba REGA), a v NSR (Deutsche Rettunge Flugwacht) je tato služba zavedena již léta a podle statistik jeden vrtulník za rok zachrání více než 100 lidských životů. V loňském roce (v dubnu) byl zahájen zkušební provoz LZS rovněž ve Velké Británii: po dobu tří měsíců byl v prostoru Cornwall ve službě vrtulník BO 105D, jehož osádku tvořili pilot a dva záchranáři. Další výsledky vedly zdravotní správu k rozhodnutí ve zkušebním provozu pokračovat do konce roku. Provozní náklady (na vrtulník a pilota) hradila společnost Bond Helicopters, palivo British Petroleum a na personální a lékařské vybavení zdravotní správa. Při náletu 40-50 hodin měsíčně činily náklady asi 20 000 liber šterlingů. Provoz, zpočátku pět dnů v týdnu od 9 do 17 hodin, se později rozšířil na celotýdenní. V průběhu prvních 15 týdnů vrtulník uskutečnil 163 lety a při celkovém náletu 100 hodin přepravil 151 pacientů. Pro srovnání: v Praze a ve Středočeském kraji bylo loni v průběhu druhé etapy zkušebního provozu LZS během 10 týdnů realizováno vrtulníkem Slovairu 156 letů (včetně 21 cvičného), při nichž bylo přepraveno nebo ošetřeno 135 osob a nálet činil 136 hodin! Z tohoto porovnání jasně vychází najevo vysoký stupeň účinnosti LZS i v našich podmínkách, kdy logicky uvažujeme i vysoké náklady. Termínově se zahájení zkušebního provozu LZS u nás s datem experimentu ve Velké Británii shodovalo náhodně, ale pokud šlo o záměr, naprostou shodu iniciovala snaha urychlit poskytnutí lékařské pomoci.

Nyní několik dalších informací k organizaci a průběhu zkušebního provozu LZS ve Středoslovenském kraji.

V areálu banskobystrické nemocnice byla zpevněná pracovní plocha pro vrtulník Mi-2 vybudována ve velice krátké době. Během provozu se ukázalo, že tato pracovní plocha byla velmi vhodně situována - v těsné blízkosti budovy tzv. urgentního příjmu (v další blízké budově nemocničního areálu měl záchranářský tým pohotovost a osádka vrtulníku ubytování). Tím byl splněn základní požadavek realizovat vrtulníkem lety z a do nemocnice a minimalizovat tak čas zásahu, jakož i odstranit z hlediska lékařského nežádoucí, několikanásobné překládání pacienta.

Vrtulník Mi-2 podniku Slovair byl na zpevněné pracovní ploše banskobystrické nemocnice umístěn i v noci; veškeré činnosti, podmiňující jeho provozní způsobilost (plnění paliva, odmrazování, technické ošetření zabezpečoval technický personál Slovairu. Pokud jde o vybavení zdravotnické, nemocnice dodala pro vrtulník Mi-2 defibrilátor, ventilátor oxy-saturn s kyslíkovým zdrojem, vakuovou matraci, kufr s léky firmy AMBU, obvazový a fixační materiál i pomůcky pro infuzní terapii. Osádka vrtulníku Mi-2, složená z pilota, lékaře a středního zdravotnického pracovníka, měla pohotovost denně od 8.00 h do západu slunce; podle potřeby a specifiky zásahu v horách střídal zdravotnického pracovníka člen Horské služby. Osádka průběžně spolupracovala se složkami ŘLP, ČSA Sliač a s některými oblastmi Horské služby. Užitečná a cenná byla spolupráce s pracovníky Střediska lavinové prevence v Jasné (v Nízkých Tatrách), kteří každodenně před zahájením provozu podávali osádce aktuální informace o počasí v jednotlivých lokalitách Středoslovenského kraje.

Počáteční a velmi důležité bylo soustřeďování všech informací a požadavků na záchranné letecké akce, které soustřeďoval a dál předával dispečink banskobystrické nemocnice. Kolektiv pracovníků, kteří se zde střídali ve službě, se seznámil se specifiky LZS před zahájením zkušebního provozu, takže byl náležitě připraven. A je nutno ocenit, že se díky pracovníkům tohoto exponovaného pracoviště navzdory zátěži podařilo provoz LZS hladce zvládnout. K zajištění rychlého předání informací a ke koordinaci postupu záchranných akcí sloužilo spojení prostřednictvím radiostanic zdravotní služby i Horské služby a telefonické spojení.

Zahájení zkušebního provozu LZS předcházela rekognoskace terénu v lyžařských oblastech i v blízkosti nemocnic. K použití LZS odborníci - pracovníci SLI, pilot Slovairu a členové Horské služby - schválili následující pracovní plochy: Donovaly, Turecká-Salašky, Malino Brdo, Mlýnky, Podbanské, Martinské Hole, Roháče-Zverovka, Nízké Tatry (Jasná-Lúčky, Jasná-stanice Horské služby) a pracovní plochu v areálu nemocnice Žilina.

Z následujícího období praktického provozu vyplynulo, že výběr pracovních ploch byl správný; s jejich využitím byl úspěšně realizován značný počet záchranných letů. O provozní způsobilost pracovních ploch se starali pracovníci Horské služby. Kromě toho ovšem vznikly i situace, kdy vrtulník Mi-2 přistával a vzlétal z neupravených míst v terénu; vždycky však to bylo v souladu s provozní příručkou a po pečlivém uvážení a rozhodnutí velitele vrtulníku.

V průběhu zkušebního provozu LZS, tj. od 15. února do 31. března 1988, uskutečnil vrtulník Mi-2 podniku Slovair celkem 48 letových akcí (včetně 3 cvičných letů): 29 primárních letů a 16 sekundárních letů. Celkový nálet činil 40,04 h, denně nalétal vrtulník v průměru 53,39 min a k primárním letům vzlétl během 6 min.

Z hlediska zdravotnického lze za zvlášť charakteristické případy označit přepravu zraněných lyžařů ze známých středisek Križná, Králíky a Donovaly. Opodstatněnost LZS se výrazně prokázala 5. února, kdy silnice na Donovaly nebyla sjízdná a přeprava zraněných byla i při zhoršených meteorologických podmínkách možná jedině pomocí vrtulníku Mi-2. Tato služba vstoupila do povědomí veřejnosti také díky záchraně dětí. Jeden příklad pro ilustraci: dne 9. března v 15.56 h obdržela dispečerka banskobystrické nemocnice zprávu-žádost o první pomoc pro dítě, které otec vytáhl z odpadní jímky. Stalo se v lokalitě, vzdálené asi 22 km od zdravotnického střediska. Do místa se ihned vydala sanitka a vzápětí i vrtulník Mi-2. V 16.28 h převzal lékař na palubu vrtulníku zresuscitované, ale podchlazené dítě, a v 16.35 h (tj. za 37 minut!) už bylo dítě ošetřeno na jednotce intenzívní péče dětského oddělení banskobystrické nemocnice. Je nadevší pochybnost, že dítě dnes žije bez újmy na zdraví jen díky tomuto zásahu - tedy díky zavedenému zkušebnímu provozu LZS.

Další situace, kdy se projevily výhody LZS, vznikla v průběhu hromadného běhu lyžařů "Bílá stopa SNP": dne 27. února přepravil do nemocničního ošetření vrtulník Mi-2 tři zraněné účastníky. V dalších dnech záchranářský tým přepravoval na palubě vrtulníku pacienty s náhlou ischemickou příhodou srdce, s těžkými popáleninami, mladou pacientku dopravil na neodkladný neurochirurgický zákrok do bratislavské nemocnice a několik dalších pacientů se díky vrtulníku mohlo rychle podrobit vyšetření pomocí počítačového tomografu.

Zkušební provoz LZS ovšem nepřinesl jen pozitivní zkušenosti a úspěšné výsledky, nýbrž současně znovu potvrdil poznatky zdravotníků, kteří připomínkovali, že vrtulník Mi-2 je hlučný a vyznačuje se poměrně silnými vibracemi, které znemožňují auskultaci pacienta (vyšetření poslechem), měření tlaku a případnou komunikaci s pacientem.

Před závěrem považujeme za důležité a objektivní uvést jednu "neplánovanou" skutečnost: v průběhu zkušebního provozu LZS byl vznesen požadavek na sekundární let do Vídně s rakouským občanem, který na území naší republiky při nehodě utrpěl vážné zranění. Vzhledem k tomu, že nebylo možné pohotově vybavit osádku Mi-2 cestovními doklady, převzal raněného vrtulník AS 350 Ecureuil rakouské záchranné služby. Při té příležitosti zdravotníci uvedli, že vrtulník toho typu se jim nejeví prostorem plně vyhovující, zejména pro přepravu těžce raněného s nezbytnou zdravotní technikou. Nicméně pro organizátory LZS v ČSSR z uvedeného případu vyplývá úkol do budoucna záchranářské týmy vybavovat cestovními doklady tak, aby v případě potřeby mohly okamžitě uskutečnit také záchranné lety z a do zahraničí.

V období příprav i realizování všech etap zkušebního provozu LZS na území ČSSR byla vždy na prvním místě otázka bezpečnosti letů. Nejinak tomu bylo i při pokračování této činnosti ve Středoslovenském kraji. Jestliže můžeme konstatovat, že za celou dobu zkušebního provozu nedošlo ani k jediné mimořádné letecké události nebo sebemenšímu snížení bezpečnosti letů, musíme souběžně také zdůraznit, že to je výsledkem dobré práce týmu záchranářů, zejména pilotů Slovairu. Lety bylo nutné realizovat převážně v horském terénu s ohledem na meteorologické a orografické vlivy i technické a provozní možnosti vrtulníku Mi-2. Vzhledem k nižším teplotám ovzduší nebyla sice v tomto období nutná korekce z hlediska únosnosti; přesto ale bylo nutné v některých případech absolvovat let v limitních provozních podmínkách. A to jen dále opodstatňuje doporučení zabezpečit pro případný trvalý provoz LZS v této lokalitě speciální vrtulník. Na tomto stanovisku nic nemění fakt, že nasazením vrtulníku typu Mi-2 se nepochybně podařilo výrazně zkrátit dobu poskytnutí první lékařské pomoci a urychlit přepravu raněných a pacientů do nemocnic.

Ocenění a poděkování za pochopení, účast a podíl na úspěšném zabezpečení zkušebního provozu LZS ve Středoslovenském kraji patří všem zúčastněným složkám a hlavně jednotlivcům, neboť nad rámec svých běžných povinností odvedli v tomto období obrovský kus záslužné práce pro záchranu lidských životů.