Poněkud nepovedená privatizace
JE ZŘEJMĚ JEN VELMI MÁLO OBČANŮ ZÁPADNÍCH ČECH, KTEŘÍ BY NIC NEVĚDĚLI O VOJENSKÉ LETECKÉ ZÁCHRANNÉ SLUŽBĚ (VLZS), KTERÁ TU TÉMĚŘ ŠEST LET K PLNÉ SPOKOJENOSTI VŠECH, PŘEDEVŠÍM ALE TISÍCŮ VČAS OŠETŘENÝCH A MNOHDY PŘÍMO ZACHRÁNĚNÝCH PACIENTŮ, FUNGOVALA A DOSLOVA "SLOUŽILA". V DUBNU LOŇSKÉHO ROKU BYLA NAHRAZENA ZPOČÁTKU ZCELA NEFUNKČNÍ, POZDĚJI JEN ŠPATNĚ SLOUŽÍCÍ CIVILNÍ SOUKROMOU LETECKOU SPOLEČNOSTÍ AEROCENTRUM Z MLADÉ BOLESLAVI. TA BYLA KONEČNĚ V ZÁVĚRU ROKU 1997 NAHRAZENA LETECKOU ZÁCHRANNOU SLUŽBOU POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY, KTERÁ SVÉ PŮSOBENÍ V REGIONU MĚLA UKONČIT LETOS 31. BŘEZNA.
Průměrně jeden tisíc vzletů, na tisíc záchranných zásahů si každoročně připsala na své konto Vojenská letecká záchranná služba v Líních, jediná svého druhu v naší republice. Asi 60 procent z tohoto množství představovaly tzv. zásahy primární, tedy zásahy přímo v terénu, kdy se jednalo o poskytnutí první pomoci a veškeré potřebné péče na místě, dříve než mohl být pacient předán do specializované péče nemocniční. Čtyřicet procent leteckých aktivit VLZS pak bylo věnováno převozům těžkých pacientů mezi nemocnicemi k provedení náročných operací, převozu transplantátů mezi nimi a k podobným účelům. Za téměř šest let svého trvání obdržela Vojenská letecká záchranná služba od ministerstva zdravotnictví celkem 10 milionů korun, které přísně využila výhradně na nákup potřebných zdravotnických přístrojů. Přitom platby tohoto ministerstva kterékoliv civilní LZS, jichž je u nás v současnosti deset, přesahují v průměru částku 25 milionů korun. V případě Vojenské letecké záchranné služby Líně totiž provozní náklady plně hradila armáda.
Problémem, který VLZS poslední léta jejího působení trápil, byl nedostatek rychlých výkonných vrtulníků. Dosluhující stroje ještě sovětské konstrukce a polské provenience Mi-2 byly schopny plnit úkoly na ně kladené již jen na hranici svých možností. Řešením tohoto největšího problému se v průběhu roku 1996 stala dodávka polských vrtulníků Sokol, které Armáda České republiky získala výměnou za stíhací letouny MiG-29. Nejen letecké a technické vybavení těchto strojů bylo výrobcem uskutečněno přesně podle zadání našich leteckých specialistů. Také zdravotnické nástavby tří z nich, každá v hodnotě 400 tisíc US dolarů bez přístrojů, byly dodány důsledně podle objednávky českých lékařů, záchranářských odborníků.
Bohužel, dříve než záchranáři poprvé na nových strojích vzlétli, byla VLZS zrušena. Nové speciálně vybavené stroje byly předány leteckému útvaru v Praze-Kbelích, kde jsou podle našich informací používány většinou k normálnímu leteckému výcviku osádek. Zrušení líňské letecké záchranné služby - svojí působností a významem přesahující nejen hranice regionu, ale někdy i hranice státní - nezabránila ani její pověst nejlépe vybavené služby svého druhu v republice, ani vycvičenost jejích leteckých osádek, kterým mohou konkurovat snad jen osádky vrtulníků policejních, ani výsledky práce příslušníků jejího zdravotnického personálu. Nakonec ani všeobecný nesouhlas západočeské veřejnosti.
Letecké záchranné služby v západních Čechách se ujímá firma AerocentrumMinisterstvem zdravotnictví vyhlášenou veřejnou soutěž na provozování letecké záchranné služby v regionu vyhrála dodnes nepochopitelným způsobem společnost Aerocentrum z Mladé Boleslavi, která zde také na jaře loňského roku zahájila svoji působnost. Zahájila ji tím, že nevlastnila ještě žádný vrtulník. Když si stroj konečně vypůjčila v Německu i s osádkou, která dostávala plat v německých relacích a v markách, nebyla několikrát schopna okamžitě k zásahu vzlétnout, protože vrtulník měl závadu a náhradní stroj nebyl k dispozici. Závěrem loňského roku byla konečně "mise" této firmy v západních Čechách odpovědnými úřady zrušena a její místo zaujalo Středisko územní záchranné služby Plzeň, kterému poskytovala svůj vrtulník i služby pilotů a leteckého technického personálu Policie ČR. Ovšem obojí, tedy letecká technika i personál, byly do regionu "zapůjčeny" pouze na dobu určitou, původně jen do konce března 1998, ve skutečnosti až do konce dubna. Když se veřejnost dozvěděla, že budoucnost letecké záchranné služby v regionu je limitována tímto datem, začala se oprávněně pídit po dalších záměrech ministerstva zdravotnictví v této kauze. Jenže otázky, kdo vlastně dopustil takový stav, zůstaly nadále nezodpovězeny...Zástupci obcí celého regionu si přejí návrat vojenských záchranářů
Ještě dávno před zrušením VLZS v Líních se mnoho zástupců západočeských měst a obcí proti tomuto záměru bouřilo. Za její zachování intervenovali na nejvyšších armádních i vládních místech a prostřednictvím některých poslanců regionu i v parlamentu. Vše marné. Nenašel se jediný odpovědný pracovník, který by jim uspokojivě vysvětlil důvody jejího zrušení, ani proč pro provozování této životně důležité služby byla vybrána nevhodná firma. Přesto, že protesty po celou dobu neumlkaly, teprve nutnost nahradit služby Aerocentra jinou organizací otevřela na nejvyšších místech otázku případného návratu Vojenské letecké záchranné služby do západních Čech. V březnu letošního roku se pro její návrat vyslovilo už padesát šest starostů měst a obcí regionu, kteří pak neváhali znovu intervenovat na ministerstvech i v parlamentu.
V zájmu objektivity je však třeba přiznat, že se ozývaly již od prvých okamžiků existence Vojenské letecké záchranné služby i hlasy proti. Poukazovaly na to, že VLZS tvoří velký vojenský útvar, jehož služby jsou tím pádem drahé, i když náklady na ni neplatí ministerstvo zdravotnictví, že vojenská "záchranka" by neměla konkurovat civilním a podobně. Ale dá se říci, že kritici nebyli úplně v obraze. Ve VLZS létali letci zkušení, ti z nejlepších. Svůj odborný výcvik si odbývali při záchranných akcích místo toho, aby létali v jeho rámci tzv. "s prázdnou bednou".
Když vojáci přestali pro "záchranku" létat, většina z nich přešla k vojenskému leteckému útvaru v Praze-Kbelích a zdravotní personál se rozptýlil po jiných zdravotnických zařízeních armády. Žádná armáda si totiž nedovolí propustit ze svých služeb ty nejvycvičenější letce a nejzkušenější zdravotníky. Ale i tak někteří z příslušníků VLZS v Líních přece jenom psychicky nevydrželi v jisté době soustředěný atak na existenci jejich jednotky a z armády odešli.
Pro další působení vojenské letecké jednotky v rámci integrovaného záchranného systému hovoří ještě další skutečnosti. Jedině vojenské letectvo bude vždy mít dostatečnou materiální základnu pro každodenní a celodenní záchrannou službu. Jedině soudobé, dobře vybavené a vycvičené armády jsou připraveny a schopny poskytnout kdykoliv a kdekoliv okamžitou soustředěnou pomoc nejen v případech válečných a etnických konfliktů. V současnosti neustále vzrůstají požadavky na jejich pomoc při řešení vážných dopravních, přírodních či průmyslových katastrof (toho byly víc než dostatečným důkazem loňské letní záplavy).
Existence vojenských leteckých záchranných služeb je v současných armádách naprosto normálním jevem. K jejich úkolům patří i služba SAR, což je mezinárodní zkratka pro "Pozemní leteckou pátrací záchrannou službu". Jedná se o pátrací a záchranné aktivity v případě leteckých havárií a katastrof ať již letounů vojenských či civilních, a to každý den v roce po 24 hodin. Když byla VLZS v Líních zrušena, převzal její povinnosti služby SAR letecký útvar ve Kbelích. Je samozřejmé, že podobnou službu nemůže poskytnout jakýkoliv civilní provozovatel letecké záchranné služby. Pro existenci alespoň jedné jednotky Vojenské letecké záchranné služby v republice (což ale vůbec není právě ideální stav) by bylo možno snést plno dalších závažných důvodů, ale rozsah článku to neumožňuje.
V okamžiku, kdy byly tyto řádky psány, uváděl denní tisk informace, že již bylo rozhodnuto, aby od začátku května tohoto roku opět zahájila svůj provoz z letiště Líně Vojenská letecká záchranná služba. Náměstek ministryně zdravotnictví pro ni dokonce přislíbil dotaci do výše 20 milionů korun za rok. Soudného člověka však napadá: Bylo to všechno nutné? Zrušit jednu z nejlépe fungujících leteckých záchranných služeb v republice a rozprášit její personál? Zrušit perfektně vybudované zázemí služby se stejně dokonalým dispečinkem, zajišťujícím spojení se všemi zainteresovanými institucemi v kraji i daleko za jeho hranicemi, jehož zařízení bylo rozptýleno po nejrůznějších vojenských i civilních institucích? Hlavní věcí zůstává, že zdravý rozum konečně zvítězil. Většina bývalých příslušnic a příslušníků VLZS, kteří svá zaměstnání nezměnili nevratně, byla a je připravena, jak byl autor článku informován, nastoupit prakticky okamžitě na svá místa. Vrtulníky Sokol ve Kbelích v hangáru se konečně dočkaly a opět dnem i nocí vzlétají z líňské základny, aby zachraňovaly ohrožené životy. Také potřebné zázemí bude jistě v krátké době zcela obnoveno. Ožehavých otázek ale zůstalo mnoho, jen odpovědí se stále nedostává. Kolikrát ještě budeme muset být diváky podivných zákulisních her na "Škatulata, hejbejte se!", zvlášť půjde-li opět doslova o životy lidí?
Petr Augusta