POD NÁMI 220 000 VOLTŮ

Václav Tikovský KV 13/64

Znáte ten okamžik, kterým začíná let ? Letoun se rozjíždí po letišti, cítíte, jak se rychlost zvyšuje, jak pod křídly narůstá vztlak - tento nádherný,vzrušující pocit se stupňuje, až přijde okamžik kdy se letoun odlepí od země. Teď!

Od tohoto okamžiku letíme.

U vrtulníku je to jednodušší. Sednete si do kabiny, rotor se roztočí do potřebných otáček, kabina se zachvěje a najednou - jaksi proti všemu očekávání, poněvadž stále stojíte na místě - se vrtulník nadzvedne. A jste ve vzduchu!

Když jsme se zvedli z vojtěškového pole a vylétli kupředu, rychle jsme si promítli představu, kterou jsme až dosud měli o použití vrtulníku pro civilní účely. Vrtulník s podvěšeným břemenem (představa snad nejčastější), vrtulník s hustými sledy chemikálií, vypouštěnými při práškování, a konečně - vrtulník jako zachránce při povodních, těžkých úrazech . . .

Dále naše představa nesahala.

Tento start nám ji měl rozšířit o další obor. Neboť červenobílý vrtulník Agroletu, do jehož kabiny jsme usedli, měl úkol u nás zatím neobvyklý: kontrolu dálkového elektrického vedení.

Ocelové nohy mohutných stožárů stály do široka rozkročeny jen několik desítek metrů před námi. Dráty, jimiž prochází 220 kV, přetínaly náš obzor a naháněly strach - vlétneme přímo do nich! Ale vrtulník se zastavuje a stoupá kolmo vzhůru a ramena nesoucí dráty vysokého napětí zůstávají pod námi. Složitá konstrukce kovových ramen s množstvím izolátorů je takřka na dosah ruky. Chcete si ji prohlédnout? Jste-li pevně připoutáni, prosím - okénko je vysazeno.

Filmař a fotograf v jedné osobě, soudruh Josef Vítek, se během letu vyklání okénkem snad už po desáté. Ruční kamerou "točí" konzoly a izolátory, pozorně pátrá po sebemenším poškození, po nepatrné závadě, která může mít vzápětí za následek energetický výpadek a miliónové ztráty pro národní hospodářství. Odtud, z kabiny vrtulníku, mu nemůže nic uniknout.

Odborně se této práci říká revize vedení nadřazené soustavy a normálně ji dělají dva lidé - filmař a technik, který má na starosti bezporuchový provoz úseku. Ještě do nedávna se dělala jinak: technik šel pod vedením a kontroloval je pohledem ze země. V březnu letošního roku se soudruzi z ústřední správy energetiky rozhodli používat při revizích vrtulníku. Zatím jen na zkoušku. Ale vrtulník se osvědčil tak znamenitě, že o vhodnosti jeho použití i pro účely energetiky není dnes již pochyb. Během tří měsíců byla z vrtulníku revidována celá oblast Čech, vrtulník nalétal nad dráty vysokého napěti 930 km a pilot Němec strávil za řídící pákou 66 hodin.

"Jaké jsou nejvhodnější podmínky pro kontrolní let?", usmál se na naši otázku. "Především dobrá viditelnost; musí být dostatek světla pro pozorování a filmování úseků vedení. Dále nesmí být vítr, alespoň ne silnější, protože ten prohlídku znesnadňuje. Jestliže přesahuje rychlost 4m/s, zůstáváme na zemi. Je proto výhodnější startovat ráno, protože tehdy je zpravidla bezvětří. Optimální rychlost pro revizi vedení je tak 15 až 20 km za hodinu. Při této rychlosti nemůže uniknout žádná závada".

A jako by bylo zapotřebí potvrdit tato slova důkazem, pomalu přelétá stožár. Každý detail vyniká. Zdá se dokonce, že ve žlábcích porcelánových izolátorů jsou vidět dešťové kapky přeháňky, která se přehnala před chvílí.

Soudruh Vítek se zlehka dotýká pilotova ramene. Vrtulník se zastavuje. "Vidíte, takhle si mohu vrtulník zastavit, když si nejsem jist, že je všechno v pořádku. Prohlédnu si pak úsek dalekohledem, nebo - když ani to nestačí - můžeme přistát a výstupem na stožár si pozorování ověřit z bezprostřední blízkosti. To je ovšem krajní možnost, které využíváme zřídkakdy".

A po malé chvíli dodává: "Víte, někdy mám dojem, že technici při konstrukci vrtulníku mysleli právě na nás, energetiky, protože vrtulník je pro naši práci jako stvořený".