Korea

25. 6. 1950 - 27. 7. 1953

12.01.2005

Do jižní Koreje na palubě letadlové lodi Badoeng Strait se přepravila část speciální vrtulníkové letky HMX-1 námořní pěchoty, zařazená do smíšené průzkumné letky VMO-6. Měla 4 vrtulníky HO3S-1 a už během plavby zajišťovala spojení mezi letadlovou lodí a plavidly konvoje. Letka byla umístěna v oblasti Pusanu a první bojový let uskutečnila 3. srpna 1950. Vrtulník sloužil veliteli brigády a důstojníkům štábu jako pozorovatelna a k osobní kontrole přípravy a průběhu bojových akcí přímo na frontě. Usnadňoval vzdušný průzkum a umožňoval osobní styk velitele brigády s veliteli prvního sledu. Letka byla dále určena k taktickému leteckému průzkumu a k řízení dělostřelecké palby. Její vrtulníky létaly od rána do večera. Zakrátko přibyl další úkol - přesun raněných, třebaže vrtulníky HO3S-1 nebyly konstruovány jako sanitní, a záchrana pilotů sestřelených nebo havarovaných letounů. S velkým úspěchem bylo vrtulníku použito rovněž ke kladení telefonního kabelu.

Popularita vrtulníkové techniky mezi americkým vojskem den ze dne vzrůstala, neboť se ukázalo, že tento prostředek může při větším použití velmi ovlivnit vedení boje v taktickém rozsahu. Od října do prosince 1950 uskutečnila letka VMO-6 přes 1400 vzletů, z toho dvě třetiny vrtulníky.

V lednu 1951 došlo k vytvoření první samostatné letky dopravních vrtulníků námořní pěchoty HMR-161. Byla vyzbrojena vrtulníky HRS-1 (S-55). Letka, která měla 15 vrtulníků, 43 důstojníky a 244 vojíny, přibyla do Pusanu 31. srpna 1951, odtud se přemístila na polní letiště nedaleko Čchondo-ni, kde byla umístěna i letka VMO-6. Do uzavření příměří uskutečnila letka HMR-161 18 607 vzletů v celkovém trvání 16 538 letových hodin, přepravila 60 000 osob a 3400 tun různého nákladu.

Do poloviny roku 1953 působilo v Koreji dalších osm letek spolu s technickými a pomocnými útvary. Vrtulníky byly používány k přepravě námořních výsadků z dopravních, nákladních a letadlových lodí na břeh, dále dopravovaly zálohy, prováděly směny útvarů, pomáhaly obklíčeným jednotkám.

Upřesnily a urychlily vzdušný průzkum, pozorování a řízení palby námořního a pozemního dělostřelectva. Velitelé měli možnost osobně posoudit situaci v různých rajónech bez zbytečných mezičlánků a časových ztrát.

Vrtulníky v Koreji zabezpečovaly přepravu útočících vojsk, dělostřeleckých a raketových baterií do těžko přístupných palebných postavení a při překonávání různých přírodních překážek. Podle amerických údajů mohly vrtulníky zabezpečit přepravu materiálu a živé síly až do vzdálenosti 600 km.

Osvědčily se při kladení telefonního kabelu - rychlost navázání spojení se tím urychlila asi padesátkrát - i při odminování minových polí. Zajišťovaly odsun ženijních jednotek chránících ústup vlastních vojsk.

V největším rozsahu využívala vrtulníků zdravotnická služba. Přímo z bojiště bylo odsunuto přes 23 000 raněných, jejichž stav vyžadoval většinou rychlou lékařskou pomoc a nedovoloval převoz po zemi. Procento úmrtnosti raněných během přesunu se snížilo použitím vrtulníků na 2,4 %. Byl znám případ, kdy těžce zraněný voják byl dopraven až do nemocnice, vzdálené od předního okraje fronty 27 km, a za pouhých 30 minut po zranění operován.

Neocenitelnou službu poskytly vrtulníky také při záchraně sestřelených pilotů, pokud se okamžitě nedostali do severokorejského zajetí. Pro pátrání po sestřelených letadlech a záchranu osádek byly vyčleněny vrtulníky, které nepřetržitě hlídkovaly v oblasti 0,8 až 8 km za přední linií fronty. Létaly potom na výzvu až 200 km do hloubky od čáry dotyku. Bylo zachráněno asi 1000 osob.

Konečně vrtulníky byly také použity ke zřizování radiolokačních stanic ve vysokohorských oblastech, k zásobování vojsk v různých situacích a k boji proti partyzánům ve vlastním týlu.

K ochraně vrtulníků se určovaly stíhací letouny. Jinak bez ochrany stíhačů vrtulníky přelétávaly linii fronty buď v minimální výšce kolem 25 m, nebo vystupovaly až do výšky 2400 m. Nad územím ovládaném Severokorejci se snažily vyhledávat prostory, v nichž se předpokládalo minimální soustředění vojsk.

Praktické zkušenosti z Koreje potvrdily názor o minimální zranitelnosti vrtulníku při vzdušném napadení. Ze vzduchu nebyl sestřelen ani jeden vrtulník. Zato se ukázalo, že vrtulník je daleko zranitelnější ze země palbou protiletadlových kulometů.

Video : MASH (Bell H-13H)

Odkazy : Inženýr kapitán Zdeněk Odehnal - Vrtulníky a soudobý boj, Naše vojsko 1959