Čečenská republika

Prague Watchdog

14.08.2010

Čečensko – základní data

• Čečenská republika, čečensky Ičkeria, rozloha – 17 000 km2,
• Asi 1 000 000 obyvatel vyznávajících převážně islám.
• První státní útvar – imamát – vzniká v roce 1780.
• Rusko se zajímá o Kavkaz už od poloviny 16. století. S Čečenci jako s posledním vzdorujícím kavkazským národem bojuje do 2. poloviny 19. století.
• V roce 1917 je Groznyj obsazen bolševiky.
• V průběhu 2. světové války na Kavkaz pronikli nacisté. V roce 1944 byli všichni Čečenci na příkaz Stalina deportováni na Sibiř za údajnou kolaboraci s Němci. Domů se mohli vrátit až v roce 1957.
• Zatím poslední pokus o zbavení se ruské nadvlády učinili Čečenci 27.11.1990, kdy přijali Deklaraci o suverenitě. Na scéně se objevuje i generál strategického letectva SSSR, Čečenec Džochar Dudajev zvolený prezidentem Čečenska. Vyhlášení samostatnosti vyvrcholilo v roce 1994 ozbrojeným konfliktem, který se obecně dělí na tři etapy – 1. válka (1994 až červen 1995), 2. válka (podzim 1995 až srpen 1996), 3. válka (začala v létě 1999).

Jak to viděl reportér Jaromír Štetina. Podceňovat zpravodajsky takové lokální – teď možná „nezajímavé“ – konflikty je velice krátkozraké. Pokud odněkud hrozí konflikt, který nás v Čechách může ohrozit – byť nepřímo, hospodářsky – přijde z Kavkazu. Ne z Afriky, z Iráku, z Kašmíru, ale od Kaspického moře.

Čečenská válka je jen preludiem k velké kaspické či kavkazské válce. Není v zájmu Kremlu, aby válka v Čečensku skončila. Výpady čečenských partyzánů proti ruským posádkám a vojenským kolonám, teroristické akce proti kvizlinkovským čečenským vládním orgánům, to všechno Moskva potřebuje, aby ospravedlnila přítomnost svých vojsk na Kavkaze. Pár desítek mrtvých vojáků za měsíc je voda na mlýn ruské generality. Dobře se tak udržuje nenávist ruského národa proti Kavkazanům. Je to tatáž nenávist, která vynesla do prezidentského křesla Putina. Putin byl v přímých volbách zvolen naprostou většinou hlasů právě slibem pevného postoje vůči Čečensku. Používal k tomu i chlapácký slovník, který v primitivních vrstvách ruské společnosti našel odezvu. Doslova řekl na adresu čečenských ozbrojenců: „Utopíme je v hajzlu.“ Pamatujete? Jistou roli tu samozřejmě hraje otázka precedentu, který by mohl odstartovat další separatistické snahy a začátek definitivního rozpadu říše.

Poprvé Rusové bombardovali Groznyj letadly už v roce 1934.

Z války 1994-96.

Vrtulníky Mi-6 byly použity pro přepravu vojsk, někdy i k odsunu sestřelené Mi-24 , transportní Mi-26 , ,  nad Stavropolí při letu do Čečny , severní letiště u Grozného , polní letiště , , ..

11.12.1994 začalo plošné bombardování Grozného.

V roce 1995 jsme byli svědky bombardování v Šali, před našima očima Rusové shodili několik bomb na tržiště – ženský tam prodávaly rajčata a chlapi součástky do aut – a zcela prokazatelně jsme věděli, že tam zabili víc než třicet lidí. Šlapali jsme v krvi, sbírali do igelitů kusy těl, všechno jsme to natočili a zdokumentovali, zjistili jsme i jména některých mrtvých. My jsme byli svědky vraždy. A podle ruských zákonů jsme byli povinni ji ohlásit. Učinili jsme tak na prokuratuře Ruské federace v Moskvě. Poněvadž v Čečensku nebyla vyhlášena válka ani výjimečný stav, každé náhlé úmrtí bylo buď nehodou, nebo vraždou, která by měla být vyšetřována. Přece když se stane nehoda na polygonu, taky se případ vyšetřuje, a velitel nebo voják je za to potrestaný. Z právního hlediska jasný případ, měl se vyšetřit.

Na generální prokuratuře jsme požádali o slyšení u vyšetřovatele, řekli jsme, že máme na kazetě zdokumentovanou hromadnou vraždu. Pachatele neznáme, ale zahlédli jsme ho, všechno jsme sepsali a chceme podat žalobu. My jsme nepřišli jako novináři, ale jako běžní občané. Úředníci vytřeštili oči a několik minut nic nechápali. Strašně nám děkovali a ptali se: „A kolik lidí zabil?“ „Asi třicet,“ řekli jsme. Asi to bylo hodně, protože byli nervózní a možná už taky chtěli volat do Kremlu, až pak jednoho napadlo zeptat se, kde se to stalo. Říkáme, že v Šali. A kde je Šali? V Čečensku… Aha, v Čečensku! Spadl jim kámen ze srdce. Řekli: Na shledanou. Samozřejmě z toho nic nebylo, z prokuratury nám ani na urgenci neodpověděli.

Přepadení nemocnice v Buďonnovsku v roce 1996 skupinou bojovníků, které velel Šamil Basajev, byla první velká teroristická akce. Když jsme tam s Petrou přijeli, budova už byla obležená armádou i novináři. My jsme se pochopitelně chtěli dostat dovnitř. Pak mě napadlo jít na poštu a slečně telefonistce říct, jestli by nás nemohla spojit s nemocnicí. Řekla: „Proč ne?“ a zastrčila kolíčky s kablíky. Na druhé straně drátů se ozval hlas, který jsem znal, byl to Aslanbek Abdulhadžijev, zvaný Velký Aslanbek: „Jak se máš, zrovna vedu vyjednávání s ruským ministerstvem vnitra.“ A já jsem mu řekl: „Aslanbeku, my bychom chtěli být u toho.“ On řekl: „To je maličkost, oni teď udělají všechno, co budeme chtít.“

Druhý den nás vyhledali ruští vyjednavači, specialisté na boj s teroristy: „Nejste náhodou čeští novináři Štětina a Procházková?“ „Co pro vás můžeme udělat?“ zajímali jsme se. „Oni si přejí, abyste byli u vyjednávání.“ Tak jsme tedy souhlasili, že když nás chtějí k vyjednávání, že se rádi podíváme. Dva důstojníci nás převedli přes okopy a hromady pytlů s pískem a betonové zátarasy dovnitř. Tam se nám naskytl zajímavý obrázek – v nemocničním parku, na lavičce, seděl Velký Aslanbek, sám, beze zbraně, obklopený asi patnácti důstojníky ruských tajných služeb v civilu. Neviděl nás a já jsem slyšel, jak říká: „Rebjata, u nás tolko odno trebovanije, davajtě – ostanovim etu vojnu.“ Bylo to něco neuvěřitelného a nesmyslného, nikdo z těch, kdo tam stáli, mu nerozuměl. Nechápali větu: „Chlapci, my máme jenom jeden požadavek, pojďte – zastavíme válku!“ Rozuměli by, kdyby chtěl třeba peníze, zbraně, někoho propustit, cokoli. Ale ukončit válku?! Pro ně on byl terorista a jeho požadavek absurdní…

Od Buďonnovska nastal jasný posun, teroristické akce Čečenců jsou stále zoufalejší, ale jedno se nezměnilo. Nezměnil se požadavek, který mají pokaždé – zastavit válku.

Červenec - srpen 1996 na ruském serveru.

L+K 16/95

V období mezi dvěma válkami jsme se s Petrou o hromadné hroby zajímali. Po Chasavjurtských dohodách, kdy probíhala intenzivní jednání mezi Maschadovem a ruskými představiteli, měli Čečenci ve štábu několik beden plných spálených kostí. Odhadem to mohly být pozůstatky tak stovky lidí. Čečenci tvrdili, že jsou to kosti obětí z filtračního tábora PAP 1. Někdy si ruští vojáci pohřbívání usnadňovali tím, že těla polévali benzínem a spalovali. Bližší podrobnosti se nám nepodařilo zjistit.

A masové hroby, které jste si tehdy večer prohlíželi?

Vím, o kterých mluvíte. Jsou na okraji Grozného. Jenomže ještě nenastal čas potrestání viníků válečných zločinů v Čečensku a mezinárodní organizace se o ně nezajímají jako o ty u Srebrenice a jinde v bývalé Jugoslávii. Natáčeli jsme je několikrát a podrobně. Byly to dvě jámy, vyryté pravděpodobně buldozerem. Měly přibližně šířku radlice, každá z nich byla dlouhá třicet až čtyřicet metrů, pravděpodobně několik metrů – tři až šest – hluboká. Hloubka se nedala odhadnout přesně, protože hroby sloužily jako permanentní jámy. Mrtvé sem přiváželi čas od času nákladními automobily či mikrobusy, což bylo zřejmé z otisků pneumatik. Na zahazování mrtvol už zřejmě nebyla k dispozici těžká technika, protože horní vrstva mrtvých byla zaházena jen ledabyle nebo místy vůbec. Horní viditelná vrstva byla tvořena těly mrtvých v civilu. Byli mezi nimi muži i ženy, všichni čečenského vzezření, pokud se to dalo ještě rozeznat. Mezi nejčerstvější mrtvé patřil muž, který měl ústa přelepená lepicí páskou a ruce svázané elektrickým drátem. Filmovali jsme ve spěchu, nestáli jsme o to být obtížnými svědky.

Ale já si vzpomínám, že jste točili ještě jednu reportáž, která na vás zapůsobila stejně silně jako hroby u Grozného. Myslím ruské vojáky.

To bylo někdy v roce 1996, s Petrou jsme pracovali ve velké vojenské nemocnici v Rostově na Donu. Tam ruské velení shromažďovalo mrtvé, které nešlo identifikovat; velice často to byla spálená těla ruských tankistů. Správa nemocnice je uskladnila na odstavné železniční koleji v mrazicích vagonech na zeleninu. Lékaři vedli jejich přesnou kartotéku a snažili se postupně zjistit, komu tělo patřilo. Když jsme tam natáčeli, bylo jich tam téměř tisíc. To číslo tenkrát pro nás bylo velmi důležité. Podle velitele nemocnice, ruského plukovníka, činí neidentifikovatelná těla asi deset procent všech padlých. Jestliže měl pravdu, tak v té době už ruská armáda měla v čečenské válce přibližně deset tisíc padlých. Natáčeli jsme tam scénu, která se v Rostově odehrávala každodenně. Přijel otec odněkud ze Sibiře, který hledal svého syna. Poznal ho v mrazicím vagonu jen podle jizvy na koleně, protože syn spadl jako kluk z kola. I na takové obrázky se musí člověk po večerech koukat, když chce zjistit, jestli jsou záběry technicky v pořádku.

Válka od roku 1999

Ruské vrtulníky zaminovávaly ústupové cesty do Čečny a Gruzie.

9.8.1999 na ploše u Botlichu oblasti v Dagestánu byl zničeny palbou z granátometu vrtulníky Mi-8MT "41", Mi-24P "06" a poškozeny vrtulník Mi-8, Mi-24 a Mi-26. Zabit byl velitel vrtulníkové jednotky plk. Jurij Naumov, šturman pluku npor. Gajazov a seržant Jagodin. První oběti 2. války. 

10.8. žádal pilot vrtulníku Mi-8 ministerstva vnitra MVD o možnost přistání na ploše. Přes zákaz přistál a jednou střelou z granátometu byl zničen. Střelec Salich Murtazajev byl zabit. Velitel vrtulníku mjr. Andrej Orlov, první pilot mjr. Andrej Anošenko zemřeli později na následky zranění. Genpor. Viktor Kuzněcov, genpor. Viktor Jakunov a genmjr. Viktor Rakitin byli zraněni.Teprve poté se vojákům podařilo vyčistit okolní kopce od Čečenců.

Vrtulníku Mi-8 ruské pohraniční stráže v Dagestánu upadl během vzletu ocasní nosník. Posádka byla zraněna.

24.9. v 15.30 hod nehoda Mi-26 během přistávání v Botlichské oblasti v Dagestánu. Ve výšce 10 m vysazení motoru. Tvrdé přistání. Ocasní nosník se odlomil a vrtulník se převrátil na bok a shořel. Nehoda se obešla bez zranění.

25.8. Botlichská oblast v Dagestánu , .

V září 1999 se na severním Kavkaze nacházelo 68 vrtulníků ruských federálních sil (vojska Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva pro mimořádné události) – 32 bitevních Mi-24, 26 víceúčelových Mi-8, dvě velitelské Mi-9 a osm transportních Mi-26. Tyto vrtulníky byly rozděleny mezi tři operační skupiny ruských pozemních vojsk. Dvanáct vrtulníků tak připadlo na operační skupinu Východ (základna Kaspijsk), 16 na skupinu Sever (letiště Bolšebredichinskaja) a 10 strojů připadlo na skupinu Západ (letiště Gizeľ). Zbylých 30 vrtulníků na letišti Mozdok sloužilo jako operační záloha.

Na rozdíl od předešlých operací byly ruské vrtulníkové síly rozděleny na menší samostatné oddíly s několika málo stroji (4-8), které podléhaly přímo jednotlivým pozemním jednotkám. Kombinované oddíly (2-3 Mi-8 a 2-4 Mi-24) každý den přelétaly z centrálních, dobře bráněných, základen na velitelská stanoviště bojových jednotek, kde plnily úkoly přímé podpory vojsk.

10.10. Novolaksky v Dagestánu

Vlastní operační úkoly obvykle plnily dvojice strojů, které létaly v klasické formaci vedoucí – vedený. K cíli se většinou přibližovaly v nízkém letu těsně nad terénem. Před útokem na cíl nalétly tak, aby se k němu přiblížily téměř současně, avšak z opačných stran. Jako prvý zaútočil vedoucí roje, který provedl palebný přepad cíle. V okamžiku, kdy končil zteč, zaútočil vedený, který napadl i palebná ohniska, která se odkryla při útoku vedoucího. K útoku na nepřátelské pozice používaly ruské vrtulníky (Mi-24 i Mi-8) obvykle standardní raketové bloky S-8 a S-13 s neřízenými raketami. Při útocích na málo odolné cíle a skupiny čečenských bojovníků byly často užívány i kulometné podvěsy. V několika případech byly použity také řízené rakety systému Šturm a Ataka.

Dvojice vrtulníků čekaly na velitelských místech pozemních vojsk v desetiminutové pohotovosti připravené ke vzletu. Další vrtulník Mi-8 byl neustále připraven v půlhodinové pohotovosti k plnění záchranných úkolů SAR či Combat-SAR. Kromě úkolů přímé bojové podpory se ruské vrtulníky podílely také na výsadcích oddílů speciálního určení (SPECANZAC) v týlu čečenských oddílů. K tomu byly většinou používány vrtulníky Mi-8, které výsadky nezřídka uskutečňovaly v horském terénu ve výšce 2000 – 3000 m. O náročnosti takovýchto operací není třeba pochybovat. To, že je ruské osádky zvládaly bez větších problémů, je dáno tím, že mezi piloty vrtulníků federálních vojsk se až na nepočetné výjimky nalézali pouze mimořádně zkušení jedinci. Prakticky všichni vrtulníkáři totiž měli bohaté bojové zkušenosti již z Afghánistánu (kde mnozí prošli dokonce několika operačními turnusy), Abcházie, Osetie a z první intervence v Čečensku. Mnoho pilotů proto neslo tituly Hrdina Sovětského svazu či Hrdina Ruské federace.

Bojové operace v Čečensku se staly pro ruské ozbrojené síly vítanou příležitostí k otestování nové techniky v podmínkách skutečného bojového nasazení. Pracovníci Kazaňského vrtulníkového závodu tak pokusně vybavili několik vrtulníků Mi-8 systémy termovize, nočního vidění a výstražnými systémy varujícími před zaměřením protiletadlovými raketami. Výsledky byly smíšené. Zatímco termovizní zaměřovací systémy se příliš neosvědčily, se systémem nočního vidění byli ruští letci velmi spokojeni. Tedy až do okamžiku, kdy jistý Mi-8 přistával za použití tohoto systému na malé horské ploše a horlivý velitel pozemní jednotky přikázal posvítit na plochu hořčíkovými světlicemi. Pilot s nasazenými brýlemi nočního vidění následkem prudkého oslnění téměř oslepl a kritickou situaci dokázal zachránit jenom navigátor vrtulníku, který přistávací manévr dokončil. Výstražné systémy protiletadlových raket neměly příliš šancí osvědčit svou funkčnost v praxi, protože čečenští bojovníci neměli téměř žádné přenosné protiletadlové systémy. Hlavním prostředkem boje s ruskými vrtulníky byly totiž velkorážné kulomety a obyčejné Kalašnikovy. Čečenci disponovali jenom několika málo systémy Igla a Strela. Tyto ruské rakety však byly prý blokovány proti použití proti letadlům sovětského původu. Teprve později se čečenským bojovníkům podařilo získat z Afghánistánu snad čtyři americké systémy Stinger. Jejich nasazení však výrazně limitovala nízká kvalifikace obsluhy.

31.10. Machačkala ,

13.12.1999 během pátrání po sestřeleném Su-25 v husté mlze se zřítila Mi-24. Dva mrtví. Druhý vrtulník Mi-8 pilota Su-25 našel a vyzvednul. Později k místu nehody Mi-24 se vrátily dvě Mi-8 a byly napadeny u vesnice Starije Atagi během přízemního letu. Jedna Mi-8 byla sestřelena. Čtyři mrtví. Video.

Video, ..

17.12000 vzlet na misi jižně Grozného

22.1. u Vedena

22.1. osobní vrtulník Mi-8 genplk. Viktora Kazanceva (nebyl ale na palubě), velitele skupiny vojsk na severním Kavkaze, během nouzového přistání z výšky 20 m, zapříčiněného námrazou, se srazil s vozidlem dopravující munici. Nehoda v soutěsce Argun se obešla bez zranění.

24.1. u Grozného

25.1. Mi-8 nouzově přistál z výšky 30 m u Věděnského údolí pro mechanickou závadu. Zraněni bylo několik osob včetně velitele výsadkových sil na severním Kavkaze genmjr. Vladimíra Kazanceva.

29.1. se dvě Mi-8 dostaly do palby v severním Čečensku. Pilot prvního vrtulníku, hrdina SSSR plk. Nikolaj Majdanov, byl smrtelně zraněn. Palubní technik byl též zraněn.

18.2. vrtulník Mi-8 byl sestřelen na jihu Čečenska. Nouzové přistání z výšky 50 m nepřežilo 15 osob na palubě. Generál Genadij Trošev a gen. Vladimír Bulgag na místě nehody.

21.2. vrtulník Mi-24 byl těžce poškozen palbou u vesnice Šatoj. Posádka se vrátila na základnu. Další dvě Mi-8 byly poškozeny.

L+K 4/00

24.4. vrtulník Mi-8 ruské pohraniční stráže v soutěsce Argun byl poškozen palbou ale vrátil se na základnu. Událost se obešla se obešla bez zranění.

14.5. vrtulníku Mi-8 ruského ministerstva vnitra po vzletu vysadil motor. Vrtulník se ještě střetl s dráty elektrického vedení a dvě neřízené rakety se odpálily. Jedna výbuchem poškodila byt v pětipatrové budově. Vrtulník byl na běžném letu z Nálčiku do Grozného. 15 osob na palubě zraněno.

12.6. v 19.58 hod nehoda vrtulníku Mi-8 asi 3 km od letiště Chankala. Vrtulník se ve výšce 50 m začal točit až do země. Pilot Albert Zagitulin, navigátor Andrej Mošňakov, technici German Dorošenko a střelec Vladimír Rebkov zahynuli.

6.8. vrtulník Mi-8 s 16 výsadkáři na palubě byl zasažen palbou 2,5 km od vesnice Aršty v Ingušsku. Nouzové přistání nepřežil jeden výsadkář a druhý byl popálen. Ještě další dvě Mi-8 byly v tomto prostoru napadeny ale vyvázly bez poškození. Čečenci se později pokusili uprchnout v automobilu Niva ale byli jihozápadně vesnice rozstříleni vrtulníky Mi-24. Podle ingušského ministra vnitra byla obec napadena dvojicí Mi-24. Dva vesničani byli zabiti a tři zraněni.

Do března 2000, kdy podle ruských oficiálních představitelů druhá čečenská válka skončila obsazením většiny území odbojné republiky, uskutečnily ruské vrtulníky celkem 3130 operačních letů v trvání 1622 hodin. V této době federální vrtulníky zničily jeden tank, pět obrněných transportérů, 61 opěrných bodů, 28 minometných postavení a vyřadily na 1100 čečenských ozbrojenců. O počtu „vyřazených“ čečenských civilistů se ruské prameny nezmiňují. K bilanci nasazení ruských vrtulníků patří i transport 9000 lidí, 1360 raněných, 82 000 t nákladu a 15 titulů Hrdina Ruské federace pro členy jejich osádek.

Ruské vrtulníky však utrpěly nad Čečnou také těžké ztráty – do jara 2000 přišly federální jednotky o 13 strojů (10 Mi-8, 2 Mi-24 a 1 Mi-26). Rusové sice tvrdí, že absolutní většina zrát připadá na technické a nebojové příčiny, ale časté poznámky o sestřelech palbou čečenských jednotek svědčí o opaku.

V létě 2000 přešla druhá čečenská válka do další fáze. Frontální útok federálních vojsk vystřídala vleklá protipartizánská válka. Také v ní hrají nezastupitelnou roli vrtulníky. Jejich význam spočívá zejména v hlídkových letech, zásobování předsunutých jednotek a vysazování speciálních oddílů. Také tato činnost přináší další a další ztráty. Jen za poslední rok přišly ruské ozbrojené složky v Čečensku nejméně o pět vrtulníků.

Od dubna 1999 do srpna 2000 Rusové ztratili 11 vrtulníků Mi-24 a 12 vrtulníků Mi-8MT.

V prosinci 2000 byl na letišti Groznyj-sever vytvořena smíšená experimentální bojová skupina tvořená dvojicí Ka-50, průzkumným Ka-29VPNCU (nebo VCU), Mi-24 a Mi-8. Šlo o dva prototypové stroje, jeden z nich byl před nastříkáním standardní zeleno-zelenou kamufláží známý jako černý předváděcí prototyp „žlutá 05“. Doprovod Ka-50 obstarával víceúčelový Ka-29 z výrobního podniku. Ten zabezpečoval nejen technické zázemí, ale operoval i jako návodčí pro své ozbrojené druhy. Byl proto speciálně vybaven stejným zaměřovacím systémem, jako mají Ka-50. 

Petře se nakonec stalo po mnoha letech práce v marasmu války to, co mně už dávno. Pocítila, že psát a říkat nestačí. Mámení snahy brát tíhu světa na svoje ramena bývá silné, člověk mu snadno podlehne. Petra se rozhodla, že mnohem důležitější než psát o trápení je pro ni vypořádat se s touhou něco udělat. Odešla z Moskvy do Grozného, koupila a opravila dům a založila v něm soukromý dětský domov pro válečné sirotky. Udělala ovšem chybu – vrátila ruskému ministerstvu zahraničí akreditaci zahraničního novináře. Tím přestala být chráněná a stala se pro ruské tajné služby snadnou kořistí. To, že jsme se snažili dlouho pravdivě a zevrubně informovat o čečenském konfliktu, militantní kruhy v Moskvě děsivě dráždilo. Takže jednoho krásného dne Petru přivedli na vyšetřovnu FSB, vzali jí stálé vízum a dali jí deset dní na opuštění Ruska. Náš byt zapečetili. Mě nevypověděli, nebyl jsem v té době v Rusku. Naštěstí naši přátelé v Moskvě potají byt otevřeli a podařilo se jim vynosit důležité části našeho novinářského a filmového archivu.

Pro Epicentrum to znamená, že nemůžeme v Rusku pracovat jako novináři a asi dlouho nedostaneme ruské vízum. Což zase znamená, že se musíme důkladněji porozhlédnout po jiných koutech světa.

Občanské sdružení Berkat.

Dvojice Ka-50 létala s průzkumnou dvojicí Mi-24, které měly nevděčnou roli najít a identifikovat cíle. Mi-24 nestačily manévrovat s lehčími a výkonnějšími Ka-50. První palba kanonem Ka-50 se uskutečnila už 6.1.2001. Video.

Nicméně nasazení Ka-50 v Čečensku vyznělo poněkud do prázdna. Ruské vedení se totiž nesmírně obávalo ztráty svých nejmodernějších vrtulníků a jejich zkoušky probíhaly velmi opatrně. Útoky byly uskutečňovány pouze z velkých výšek a zejména v oblastech bez aktivní protiletadlové obrany nepřítele. L+K 7/10

27.1.2001 Při výbuchu vojenského vrtulníku Mi-8 nad Čečenskem přišlo o život jedenáct lidí, včetně dvou generálů vojsk ruského ministerstva vnitra. Oznámilo to dnes ministerstvo vnitra Ruské federace. Agentura Interfax s odvoláním na předběžné výsledky šetření napsala, že nelze vyloučit "teroristický čin". Podle agentury ITAR-TASS mezi oběťmi je náměstek ministra vnitra generál Michail Rudčenko a náčelník hlavního velitelství jižního federálního okruhu. Na palubě vrtulníku bylo pět vysokých činitelů ministerstva vnitra, tři členové jejich ochranky. Posádku stroje tvořili tři lidé. K výbuchu na palubě vrtulníku došlo dnes krátce před polednem místního času nad obcí Šelkovskaja ležící severozápadně od Grozného. Vrtulník odstartoval z letiště Chankala poblíž Grozného a měl namířeno do Mozdoku.

31.5.v 12.00 hod vrtulník Mi-8 byl poškozen palbou u vesnice Něstěrovskaja v Ingušsku blízko čečenské hranice. Vrtulník vezl 15 osob (mimo jiné dva členy ruského parlamentu Alexejem Arbatovem a Jevgenijem Zelenovem) z Tuškaroj do Gizelu v Ingušsku a byl doprovázen vrtulníky Mi-24. Mi-8 měla poškozenou palivovou nádrž a nouzově přistál 4 km jižně Nazraně. Pilot Leonid Konstantinov byl smrtelně raněn.

26.6. vrtulník Mi-8 byl poškozen palbou u Arguňského údolí a nouzově přistál u Šaroj. Posádka nezraněna.

19.7. vrtulníku Mi-8 během přistávání u Engenoj vysadil motor. Naklonila se doprava právě před přistáním ve výšce několika metrů. Devět z patnácti osob na palubě zahynulo. Vrtulník byl přetížen a teplota byla kolem 40-45 st. C. Motor měl závadu na chladícím systému.

4.8. vrtulník ministerstva pro mimořádné situace Mi-8 se zřítil blízko vesnice Tušchoroj. Z 8 osob na palubě nehodu nepřežili tří a pět bylo zraněno. Příčina nehody byla asi v motorech.

15.8. v 10.35 hod vrtulník Mi-24 byl sestřelen 2,5 km severně Věděna granátometem kalašnikova. Piloti vyskočili padákem ale pro malou výšku nepřežili.

17.9. vrtulník Mi-8 byl sestřelen PLŘS Stinger během vzletu ze základny Chankala u Grozného. Genmjr. Anatolij Pozdňakov, genmjr. Pavel Varfolomejev, 8 plukovníků a 3 členové posádky zahynuli.

19.8.2002 v 16.54 hodin Čečenci raketou Igla sestřelili vrtulník ruské armády Mi-26 "89" od 478. samostatného vrtulníkového pluku ze základny Jegorlick. Vrtulník byl sestřelen během 4. zatáčky na přistání ve výšce 100 m a dopadl do čerstvě zaminovaného pole, 400 m od hlavní brány na letišti Chankali. Odpalovací zařízení bylo nalezeno 2 km od místa sestřelu. Raketa explodovala u pravého boku. Motory přestaly pracovat, vyvalil se dým, posádka přešla do autorotace. Po nouzovém přistání zadní dveře nešly otevřít, ranění byli vytahování přes okna pilotní kabiny. Zahynulo 127 osob, někteří výbuchem min. Posádka mjr. Olega Batanova přežila. Vrtulník přepravoval létající personál z Mozdoku do Chankali. Infračervené klamné cíle nemohly být použity pro malou výšku letu, kdy jejich použitím by hrozilo zapálení terénu. Zadýmování letiště před příletem stroje i vzdušný průzkum okolí letiště se nepoužíval pro malou efektivnost. President Putin vyhuboval kde komu. Byla to 35. ztráta vrtulníku od srpna 1999. Video.

, , .

Doživotní trest 30.4.2004 udělil ruský soud Čečenci Doku Džantemirovi, jehož shledal vinným z účasti na sestřelení obřího vojenského vrtulníku Mi-26 v roce 2002 u čečenské Chankaly raketou země-vzduch. Při útoku přišlo o život 127 ze 147 cestujících. Podle žalobců pomáhal Džantemirov instalovat přenosné odpalovací zařízení, jehož bylo použito k sestřelení vrtulníku, a poté pořídil videozáznam smrtící akce. Má také zaplatit 100 tisíc rublů (zhruba stejně v korunách) příbuzným každé oběti.

20.8. vrtulník Mi-8 se zřítil. 12 mrtvých.

31.8. byl sestřelen vrtulník Mi-24. Při neštěstí zahynuli oba jeho piloti. Vrtulník zasáhla raketa poblíž vesnice Meskety v jihovýchodním Čečensku. Šlo o jeden ze dvou bitevních strojů doprovázejících dopravní helikoptéru Mi-8 při její misi. K odpovědnosti za havárii stroje se na své internetové stránce Kavkaz.org přihlásili čečenští povstalci s tím, že jej sestřelili raketou Igla ruské výroby. Uvedli rovněž, že speciální mobilní skupině čečenských rebelů se podařilo urychleně dorazit k místu dopadu vrtulníku a ukořistit zbraně.

3.9. sestřelení Mi-24. Posádka zahynula.

29.10. se zřítil vrtulník ruského ministerstva vnitra Mi-8, v jehož troskách zahynuli čtyři lidé, všichni tři členové posádky a jeden cestující. Vrtulník zasáhla raketa z přenosného protileteckého raketového kompletu typu Igla. Stroj byl zasažen nedaleko města Chankala v 16:10 místního času ve výšce asi 35 metrů nad terénem při rychlosti 100 km/h. Po zásahu do zadní části se vrtulník zřítil na zem, kde shořel. Tento útok na ruský vrtulník se odehrál jen několik dní poté, co v Moskvě zahynulo 117 lidí v nejhorším dramatu s rukojmími v ruských dějinách; ozbrojení Čečenci obsadili moskevské divadlo na Dubrovce a zadržovali tu tři dny téměř 800 rukojmích.

V neděli 3.11. v 16.50 hod. místního času byl nad územím Čečenska, nedaleko Grozného, sestřelen ruský vojenský vrtulník typu Mi-8. Stroj byl zasažen raketou z přenosného protiletadlového kompletu krátce po startu z letiště Chankala ve výšce asi 700 metrů nad terénem. V troskách zahynuli tři členové osádky a šest vojáků, příslušníků 58. armády. Ruské zdroje oznámily, že místo předpokládaného výskytu povstalců, kteří stroj sestřelili, ostřelovaly krátce po katastrofě dva bitevní vrtulníky Mi-24. Ruské bezpečnostní síly hned po incidentu zahájily rozsáhlou pátrací akci a vojáci prohledávali všechny domy v obvodu města, odkud byla raketa vystřelena. Při pátrání byly dosud dva Čečenci zastřeleni a přes deset lidí bylo zatčeno.

12.11. poblíž obce Tolstoj-Jurt zhruba 15 kilometrů severně od Grozného havaroval vrtulník ruského ministerstva vnitra Mi-24. Po nouzovém přistání stroj zcela shořel, avšak posádka byla zachráněna. Podle agentury ITAR-TASS byli členové posádky jiným vrtulníkem dopraveni k ošetření do ruské vojenské nemocnice v Grozném. Předběžné výsledky ukazují, že příčinou nehody byly zřejmě technické problémy. Na palubě stroje vznikl ze zatím neznámých příčin požár. Podle členů posádky při havárii nebylo slyšet střelbu a není známo, že by vrtulník byl zasažen nějakou raketou povstalců. 

Nedatované fotografie:

V Mozdoku , u Grozného , , , u Chiri Jurt , u Chankali , , , u Gudermesu , soutěska Argun , , , , , neznámé místo Mi-26 , , , Mi-8  , , , , , , , , , Mi-24 ,  , .

Sestřelení Mi-24.

27.2.2003 ve večerních hodinách byla víceúčelová helikoptéra Mil Mi-8 vystavena palbě z těžkých zbraní čečenských povstalců. Po zásahu byla osádka vrtulníku, převážejícího vojáky z nepřátelského území, přinucena nouzově přistát za špatných povětrnostních podmínek v obtížně přístupných lesnatých horách. Všichni tři členové osádky spolu se 16 vojáky na palubě zůstali nezraněni a posléze byli evakuováni z místa nouzového přistání.

Ve čtvrtek 20.3. se v Čečensku ztratily dva bitevní vrtulníky Mil Mi-24 ruských ozbrojených sil. Radiový kontakt byl s helikoptérou přerušen když vykonávaly bojovou misi. Ihned po ztrátě spojení byly vyslány pátrací a záchranné týmy. Protože na území Čečenské republiky panuje stále nepříznivé počadí, nepodařilo se zatím záchranářům nalézt ani členy osádek ani samotné stroje, které se mohly stát terčem útoku čečenských povstalců nebo mohly havarovat vlivem špatných povětrnostních podmínek. Jeden z dvojice vrtulníků Mil Mi-24 ruských ozbrojených sil, které se 20. března za nepříznivého počasí ztratily při letu nad územím Čečenské republiky, byl v úterý 25. března nalezen, uvedl mluvčí ruských vzdušných sil plukovník Alexander Drobiševskij. Helikoptéra byla objevena v ranních hodinách během vzdušného průzkumu zhruba ve výšce 2000 m na obtížně přístupném skalním masívu, dále uvedl Drobiševskij a dodal, že osud členů osádky proto není doposud znám.

ATMilitaria 5/03

6.7. krátce po startu u Kurčaloj jižně Gudermesu se zřítil vrtulník Mi-8. Zahynuly čtyři a zraněno bylo 11 osob.

7.8. Vrtulník Mi-8 se stal terčem čečenského útoků krátce poté, co vysadil vojáky v blíže neurčené horské oblasti. Ve vrtulníku sestřeleném pěchotní raketovou střelou Igla zahynula tříčlenná posádka. Mluvčí velení severokavkazského vojenského okruhu odmítl sdělit, kde k útoku došlo. Podle agentury AP útok demonstroval schopnost čečenských povstalců "pouštět krev ruským silám" navzdory jejich početní a technické převaze.

V úterý 18.11. havaroval na hlavní vojenské základně v čečenské Chankale na severu Kavkazu vrtulník ruských vzdušných sil typu Mil Mi-24. Stroj se krátce po vzletu zřítil z výšky 10 metrů na ranvej a poté se převrátil. Při nehodě byl zraněn pouze pilot vrtulníku, který byl okamžitě dopraven do nemocnice. Příčina havárie je v šetření příslušných vojenských orgánů. (KuJ)

26.4.2004 vrtulník Mi-24 z 55. vrp RF nouzově přistál u obce Dišně Veděno.

6.9. Mi-8MT ministerstva vnitra RF narazil za špatné viditelnosti do kopce u obce Karabulak. Dva mrtví a jeden zraněný.

19.9. Čečenci sestřelili granátometem jeden z dvojice vrtulníků Mi-24 patřící 4. LA vzdušných sil RF u obce Alchan-Kala ve střední Čečně. Dva mrtví.

8.3.2005 Rusové zabili čečenského prezidenta Aslana Maschadova. Ten byl zvolen čečenským prezidentem v lednu 1997.

10.3. u Grozného kolem 17. hodiny zavadil vrtulník Mi-8 ocasní vrtulkou o dráty nadzemního vedení. Pád. Z 16 osob jich ihned 15 zahynulo. Polovina z nich byla z příslušníků ruské FSB.

22.3. u obce Oktjabrskoje v 14.40 hod. nouzové přistání vrtulníku Mi-8 MV RF pro závadu motoru. Z 12 osob pád nepřežili dvě osoby. Od roku 2001 Rusové ztratili 15 letadel a 22 pilotů.

16.7. vrtulník Mi-8 v doprovodu dvou Mi-24 se zřítil v 11.25 v pohoří Rogkort asi 8 km JV města Itum-Kale na jihozápadě Čečenska. Zahynulo 9 osob.

ATMilitaria 8/06

11.9.2006 zemřelo dvanáct osob poté, co se ruský vojenský vrtulník s jedenácti vysoce postavenými armádními důstojníky a třemi členy posádky zřítil v severoosetském Vladikavkazu.

27.4.2007 v šatojském okrese na jihu Čečenska se v 11.34 hodin zřítil vrtulník Mi-8 ruských speciálních sil. Při incidentu zahynulo všech 20 osob na palubě. K incidentu došlo poté, co se poblíž okresního města Šatoj federální jednotky střetly s partyzány a povolaly na pomoc tři armádní vrtulníky. Jeden ze strojů pak spadl na zem. Oběťmi byli příslušníci čečenského praporu "Jih". Tato jednotka byla vytvořena loni převážně z příslušníků čečenské národnosti a působí pod hlavičkou ruského ministerstva vnitra. Radio Svoboda uvedlo, že kromě osob na palubě vrtulníku byli zabiti ještě tři vojáci promoskevského čečenského praporu "Západ", dva čečenští policisté a tři partyzáni. Ruské zdroje informují, že v dané skupině partyzánů může být i současný vůdce čečenského hnutí odporu Dokka Umarov. Zdroje blízké hnutí odporu tuto informaci neuvádějí, potvrdily však, že na místě došlo k prudkým bojům a že vrtulník byl sestřelen.