Ing. Stanislav Kaucký

Doplnění: 05.11.2011

Přilbové zaměřovače

Od dob, kdy piloti v odkrytých kabinách dvouplošníků používali obyčejné brýle a kožené kukly, uplynula řada let. Zavádění stále kvalitnějších letounů s vyšší rychlostí letu si objektivně vynutilo (hlavně z důvodu katapultáže) kompaktní pevné ochranné pilotní přilby s kyslíkovými maskami a protislunečními štíty. Nové podmínky vyžadují stále vyšší nároky jak na piloty, tak na elektronické vybavení letounů, které patří k oblastem s nejrychlejším tempem rozvoje. Tento rozvoj je mimo jiné motivován i jedním ze základních předpokladů pro dosažení taktické převahy nad protivníkem v moderním boji - efektivním využíváním informací. Právě proto se nedávno zrodila myšlenka nové formy zpracování informací, která má v budoucnu zásadním způsobem změnit činnost člověka v procesu řízení zbraňového systému v podmínkách budovaného "digitálního bojiště". Ve vývojových pracovištích se zrodil pojem "vícevrstvého systému průzkumu a řízení palby", jehož konkrétní podoba se odráží v "přilbovém zaměřovači".

Přilbový zaměřovač

 Člověk by mohl odečítat všechny potřebné informace při současném sledování situace na bojišti z displeje umístěného v těsné blízkosti očí. Co však znamená realizace této myšlenky zásadního významu například u bojových letounů? Vyžaduje přemístit klasické informace z přístrojů a displejů přístrojové desky přímo na displej pilotní přilby, tedy opatření technicky značně náročné. Smyslem tohoto opatření je značně rozšířit zorné pole průzkumu a řízení palby a oprostit pilota od střídání sledování toho co se děje vně letounu (resp. za sklem pilotní kabiny) a uvnitř, na přístrojích a displejích, které jej zdržuje a zbytečně odvádí jeho pozornost. Tento nový způsob činnosti má ulehčit základní úkony a snížit nadměrné přetížení pilota, který se v podmínkách bojového nasazení nachází v obrovském stresu a duševním vypětí. První zkušenosti dokazují, že přilbovému zaměřovači se dá snadno a rychle přivyknout už jen proto, že létání s ním v mnohém připomíná klasický čelní průhledový displej, který je součástí všech moderních bojových letounů. Přilbové zaměřovače nacházejí uplatnění i v další bojové technice, v tancích, bojových vozidlech pěchoty, lodích, protiletadlových zbraňových systémech apod. O účelnosti a efektivnosti přilbových zaměřovačů dnes již nikdo nepochybuje. Otázkou spíše zůstává jejich technické provedení a způsoby použití.

 

 

Schema použití přilbových zaměřovačů DASH (Display and Sight Helmet) izraelské firmy Elbit pilota a navigátora v blízkém manévrovacím boji.

 

POČÁTKY PŘILBOVÝCH ZAMĚŘOVAČŮ

Zajímavostí je, že vývoj a první použití samozřejmě podstatně jednodušších přilbových zaměřovačů na bojových letounech byl zaznamenán v Rusku a to již počátkem 60. let. Ruský MiG-29 byl prvním typem letounu, který využíval (a využívá dodnes) přilbový zaměřovač jako nedílnou součást zbraňového systému pro přidělování cílů PLŘS v blízkém manévrovém boji. Zdokonalené přilbové zaměřovače jsou dodnes používány na zavedených ruských letounech MiG-29. Na základě jednoznačně pozitivních zkušeností jsou jimi vybavovány rovněž perspektivní bojové letouny nejen řady MiG (MiG-29M, MiG-30, MiG-33, MiG-35), ale i Suchoj (Su-27, Su-34, Su-35, Su-37). Původní jednoduché typy byly v průběhu uplynulých 30 let usilovně zdokonalovány, jejich současné provedení a možnosti jsou plně srovnatelné s předními typy vyvíjených západních přilbových displejů. Jejich zavedení do používání na letounech RAFALE, EF-2000, F-16, F-18, F-22 a dalších se však předpokládá nejdříve v letech 2002 až 2005.

KONSTRUKČNÍ PROVEDENÍ A ZPŮSOB POUŽITÍ PŘILBOVÉHO ZAMĚŘOVAČE

Přilbové zaměřovače jako speciální optoelektronické prostředky mohou poskytovat tzv. překrývající zobrazované údaje letu, cílová data (státní příslušnost, rychlost a směr letu), stav hlavních letounových soustav a zařízení, případně obraz z prostředků pro průzkum a sledování cílů ve dne i v noci (termovizních a televizních kamer). Tento víceúčelový diplej, instalovaný několik centimetrů před očima pilota představuje výstupní prvek rozloženého interaktivního systému, jehož funkce mohou být přímo svázány jak s libovolnými letounovými senzory, tak s počítačem řízení palby a počítačem letových hodnot. Pilot v něm tedy vidí vše potřebné pro bojovou činnost a řízení letu, ve dne, za snížené viditelnosti (za špatných meteorologických podmínek) i v noci. Nejenže varuje pilota před nebezpečím nenadálého napadení, ale zároveň umožňuje bezprostřední vizuální kontrolu vlastní činnosti. Natočením hlavy (resp. přilby) do směru k cíli je okamžitě přizpůsoben a směrován celý zbraňový systém a neprodleně se zobrazí nejen veškeré údaje o cíli, ale i možné využití všech dostupných zbraní pro konkrétní danou situaci včetně vhodného okamžiku jejich použití vzhledem k poloze letounu, pohybu a manévrování cíle. Přilbový displej je z tohoto hlediska tedy určitou formou čelního průhledového displeje HUD (Head-Up-Display), tj. displeje který je v mnoha bojových letounech umístěn přímo za čelním sklem pilotní kabiny. Obrazová informace může být doprovázena zvukovou indikací (např. v případě nebezpečí, zachycení cíle, připravenost zbraňového systému apod.), což značně zjednodušuje a urychluje reakce pilota na vzniklou situaci. Tato schopnost má své opodstatnění zejména v souvislosti s vývojem a zaváděním letounů 5. generace s vyššími manévrovacími schopnostmi (s řiditelným předkřídlem a řízeným vektorem tahu motoru). Nebývalé manévrovací schopnosti budou zcela jistě klást mnohem vyšší nároky na piloty, přičemž o úspěšnosti ve vzdušných soubojích v řadě případů rozhodnou i zlomky sekund. Kdo první zjistí protivníka, zaměří a zahájí palbu, ten přežije. Přilbové displeje k tomu mají výrazně přispět zejména v kombinaci s novou generací PLŘS se širokým zorným polem naváděcí soustavy a vysokou manévrovací schopností (minimálně 20 g). Největší výhodou přilbového displeje v porovnání s displejem HUD je podstatné rozšíření celkového zorného pole, které u displeje HUD bývá obvykle 12o až 15o ve směru podélné osy letounu, kdežto u přilbového displeje je stálé zorné pole obvykle 40o a navíc jeho vychýlení v libovolném směru je omezené pouze pohyblivostí hlavy pilota, vnitřním prostorem a výhledem z pilotní kabiny. Za největší přednost přilbového zaměřovače je považována skutečnost, že pro odpálení PLŘS nebude nutné sesouhlasit podélnou osu letounu s polohou cíle, ale postačí jen se na zvolený cíl podívat (např. bočním směrem, či nahoru) a po ohlášení připravenosti zbraňového systému odpálit PLŘS. Rozšíření celkového zorného pole spolu se snížením hmotnosti a jejím příznivým prostorovým rozložením umožňuje snadnější a rychlejší vyhledávání a označování vzdušných cílů zejména při manévrovém vzdušném boji. Stejně naléhavou je spatřována potřeba využívání přilbových zaměřovačů na bojových vrtulnících, které jsou vzhledem k malé operační výšce relativně zranitelné a jsou nuceny čelit útokům jak ze Země, tak ze vzduchu. Kritérium pružnosti a rychlosti vrtulníkového zbraňového systému je chápána jako základní kámen nejen úspěšné bojové činnosti zejména proti tankům, ale i "boje o vlastní přežití". V praxi bylo dokázáno, že s použitím přilbového displeje může pilot zjistit a sledovat cíl na dvojnásobnou vzdálenost než čelním průhledovým displejem. Letounový radiolokátor nebo naváděcí soustava PLŘS zobrazením příslušných symbolů na displeji pilota efektivně vede v celém průběhu manévru a zteče. Nabízí mu, kterým směrem se má dívat aby spatřil cíl a byl schopen jej označit a s největší pravděpodobností zasáhnout. Jedním ze základních provozních požadavků na přilbový displej je automatické nastavení optimálního kontrastu a jasu zobrazovaných údajů tak, aby byly snadno a zřetelně čitelné ve dne i na slunci, v noci, ale i v celém průběhu letu při manévrování, kdy se rychle střídá temný terén s jasnou oblohou, při průletu oblačností apod. Běžná provedení těchto displejů jsou monokulární a vlastní displej je vzdálen asi 60 mm od očí. Tato vzdálenost se osvědčila jako optimální pro vnímání "vrstveného" obrazu pilotem. Typické zorné pole je 40o x 30o. Součástí je rovněž funkce blokování odpálení PLŘS jestliže cíl není dostatečně blízko nebo byl identifikován jako vlastní. Přilbový displej se za provozu nachází v magnetickém poli, které se rozprostírá v celém prostoru pilotní kabiny a je využíváno k vyhodnocování polohy a natočení hlavy pilota. Tyto údaje jsou využívány pro elektronické určení záměrné (spojnice mezi letounem a cílem) i v případě, kdy přilba není přesně uprostřed. Symbolika zobrazovaná na displeji se na ploše displeje navíc může vychylovat podle momentální pozice hlavy a směru pohledu pilota obvykle v rozsahu Ż 20 až 30o.

 

PROVEDENÍ PŘILBOVÝCH ZAMĚŘOVAČŮ

Pro letouny, zejména stíhací, jsou vyvíjeny kompaktní přilbové zaměřovače s vestavěnou kyslíkovou maskou, které musí zabezpečit základní funkce nejen za letu, ale i při katapultáži při vysokých rychlostech letu a ve velkých výškách. Již nyní se osvědčuje modulové uspořádání s možností vybavení různými komponenty podle zamýšleného použití a konkrétních potřeb. Jedním z nich je přilbový zaměřovač TOPSIGHT, určený pro letoun RAFALE. Umožňuje zobrazit kurs, polohu, výšku, vzájemný úhel mezi PLŘS a radiolokátorem, oblast účinné palby, zbývající zásobu PLŘS a munice, dosah (dolet) PLŘS, rychlost letounu a zbytku jeho pohonných hmot. Zatím byly vyrobeny dva prototypy, které jsou již druhý rok ověřovány na testovacím letounu MIRAGE 2000. Pro účely letových zkoušek na letounu RAFALE má být počátkem roku 1997 připraveno dalších 6 prototypů. Za všech režimů letu ve dne i v noci již byly úspěšně vyzkoušeny základní funkce zaměřovače - zobrazování symbolů, vyhledávání a označování cílů, funkce letounových systémů při různých zátěžích pilota. Potvrdila se vysoká přesnost označování cílů vybraných k automatickému sledování radiolokátorem nebo naváděcí soustavou PLŘS (MICA). Displej je i odolnější proti náporu vzduchu při vysokých rychlostech a chrání zrak pilota před záblesky laseru a intenzívním jasem, který doprovází jaderný výbuch. Zkušební piloti si pochvalují snadnost a jednoduchost "přirozeného a logického" ovládání. Celková hmotnost dosahuje 1,45 kg. Zaměřovač pracoval až do devítinásobku přetížení (9g) bez sebemenší ztráty schopností displeje. Největším problémem zatím zůstává nadměrné přetížení pilota, resp. tlak na hlavu (při hbitých manévrech představuje více než 13 kg). Další zdokonalovací práce jsou proto soustřeďovány na na maximální snížení hmotnosti a její optimální rozložení po celé přilbě.

VIPER 3 (zdokonalená verze VIPER 1 a VIPER 2) belgické firmy Delft Sensor Systems pro denní i noční podmínky. Slučuje noktovizor s přímým zesílením jasu III. generace a binokulární vypouklý displej vysoké přesnosti s možností individuálního nastavení dioptrií (pilot nemusí používat dioptrické brýle). Je využitelný na vrtulnících a podzvukových letounech bez úprav jejich elektronických systémů a montuje se podle potřeb na standardní pilotní přilbu. Zorné pole 180 x 110o (noční obraz 40o), úhlová rozlišovací schopnost lepší než 1 mrad, vzdálenost od očí 75 mm, hmotnost nižší než 2,3 kg.

 

TOPNIGHT je obměna zaměřovače TOPSIGHT, vyvíjená pro letoun RAFALE a je optimalizována pro vedení úderů na pozemní cíle v noci. Zatímco TOPSIGHT poskytuje monokulární zobrazení dat, TOPNIGHT se odlišuje hlavně použitím rastrového displeje, který umožňuje výstupní binokulární zobrazení scény, snímané nízkoúrovňovou televizní kamerou (tzv. CCD kamerou). Poskytuje shodné běžné provozní funkce, navíc dovoluje využívat displej jako výstupní zařízení letounové termokamery (vestavěné v přední části trupu, nebo v kontejneru pod trupem či křídlem), případně noktovizního přístroje s přímým zesílením jasu, vestavěného v pilotní přilbě. Jeho největší předností je přímá součinnost s těmito senzory. Stručně vyjádřeno - kam pilot natočí hlavu, tam se automaticky natočí i optické soustavy těchto senzorů. Pilot tím získává nejen data, ale kompletní informaci včetně obrazu prostoru a to nejen před letounem, ale i z obou stran, částečně zespodu a zezadu. Navíc může podle potřeb vybírat způsob zobrazení, který nejvíc vyhovuje danému úkolu a situaci. Celková hmotnost přilbového zaměřovače TOPNIGHT včetně kyslíkové masky je 1,8 kg. Naprostá slučitelnost a shodné ovládání obou přilbových zařízení zjednodušuje jejich použití. Testovací letové zkoušky přilbového zaměřovače TOPNIGHT na testovacím letounu MIRAGE 2000 byly zahájeny koncem roku 1996.

Obdobný přilbový zaměřovač pro bojové vrtulníky může být podstatně jednodušší, protože odpadá nutnost zajištění bezpečnosti pro případy katapultáže při nadzvukových rychlostech. Proto jeho sestava může být sestavena z různých komponentů a tím i mnohem variabilnější a efektivnější pro různé úkoly. Základem přilbového zaměřovače TOPOWL firmy Sextant Avionoque, který je nyní ověřován na pátém prototypu PT4 bojového vrtulníku TIGER HAC, je vlastní pilotní přilba s vestavěnými spojovacími prostředky o celkové hmotnosti 650 gramů. K ní je možné připojit několik různých modulů. Celková hmotnost denní verze může dosáhnout až 1,8 kg, noční verze pak 2,2 kg. Binokulární zobrazení má zorné pole 40o. Každá polovina displeje (vzdáleného 60 mm od očí) má svůj vlastní zdroj se zesilovačem jasu. Symboly jsou generovány počítačem. Může zobrazovat obraz, získaný příďovou termovizní kamerou a využívat jej pro zaměřování pozemních cílů a řízení palby z kanonu a navedení protitankových ŘS. Hmotnost verze pro řízení palby z kanonu dosahuje 1,35 kg. Základní možnosti jsou téměř shodné se zaměřovačem TOPNIGHT. Zaměřovač TOPOWL byl nabídnut britskému ministerstvu obrany pro vybavení bojových vrtulníků, testován je rovněž na jihoafrickém bojovém vrtulníku ROOIVALK.

Přilbový zaměřovač TOPFLIGHT představuje novou generaci tzv. "inteligentních" přilbových zaměřovačů. V blízké budoucnosti může být prvkem moderního radiotechnického vybavení nových typů letounů, nebo jako součást modernizačních opatření starších cvičných a bojových letounů, u kterých může výrazně posílit jejich bojové možnosti zejména v noci. Relativně levný TOPFLIGHT začleňuje software operačních režimů a s letounovými systémy a prostředky komunikuje prostřednictvím standardní datové sběrnice MIL-STD-1553B. Pilotovi poskytuje široký rozsah navigačních a průzkumných informací, včetně všech potřebných dat pro řízení palby z palubních zbraní proti pozemním i vzdušným cílům. Od zaměřovače TOPNIGHT se kvalitativně odlišuje hlavně využíváním nejpokrokovějších technologií holografického zobrazení scény, nové generace grafického počítače, digitálního zobrazování profilu terénu typu TERPROM (umožňuje generovat třídimenzní profil terénu, uchovaný v paměti počítače na základě vzorků získaných radiolokátorem). Navíc při určování poloh sledovaných cílů dovede přímo využívat údaje družicového navigačního systému GPS. Podle požadavků zákazníka lze TOPFLIGHT účelově vybavit vestavěným přijímačem družicového navigačního systému GPS, zvukovým systémem výstrahy a řízení letu a dalšími hybridními prostředky. Uvedené možnosti zaměřovače TOPFLIGHT nasvědčují o kvalitách, kterých může zastarávající letoun dosáhnout v relativně krátkém časovém období s vynaložením minimálních finančních prostředků. Zajímavostí je, že přilbový zaměřovač TOPFLIGHT je jedním z prvních, který je vyvíjen ve dvou verzích - vojenské i civilní. Prakticky jej lze používat na libovolném typu letounu, zabezpečit součinnost s přidruženými prostředky (radiolokátorem, optoelektronickými senzory, prostředky spojení a radioelektronického boje), a naplňovat i ty nejrozmanitější a nejnáročnější taktické a provozní požadavky.

Již nyní se rýsují možnosti dalšího zdokonalování přilbových zaměřovačů, zejména vestavěním dalších systémů, které mají napomáhat pilotovi v boji. Vývoj je soustředěn na maximální snížení úrovně hluku uvnitř přilby jako základního předpokladu k využití zvukového informačního a řídicího systému. Jeho základem je zvukový systém řízení letu, který je nyní ověřován na letounu MIRAGE 2000 a perspektivně se s ním počítá na letounech RAFALE. Může rozpoznávat až 150 "standardních" slov v povelech pro řízení letounu a zbranového systému, tvořených až 10 slovy. Současně s tím je vyvíjen třídimenzní (tzv. prostorový) zvukový systém TOPVOICE, který má pilotovi odlišným tónem sdělovat, kterým směrem má natočit hlavu, aby zachytil cíl vizuálně. V součinnosti s výstražným systémem letounu (výstražnými radiolokačními a infračervenými přijímači) má generovat tóny pro rozlišení směru a druhu úhrozy (ze Země nebo ze vzduchu).

Předmětem fáze testovacích zkoušek v roce 1997 má být hlavně vyhodnocování času, potřebného k vizuální detekci cílů v různých podmínkách s využitím pouze vizuální informace se symboly, pouze prostorové zvukové výstrahy a kombinace obou způsobů. Odborníci se domnívají, že přímé připojování vstupů od většího počtu nezávislých senzorů k přilbovému zaměřovači by mohlo zbytečně zatížit pilota natolik, že by ve svém důsledku nepřineslo zkrácení, ale naopak prodloužení doby výstrahy. Nejdůležitější tedy bude najít vhodný a efektivní způsob, který bude v moderním blízkém manévrovém boji přínosem. Podle požadavků pilotů je dále zdokonalována i symbolika, která musí být co nejjednodušší a maximálně shodná s již používanými způsoby zobrazení na displejích soudobých letounů. Předpokládá se, že aplikace přilbových zaměřovačů na spolu s novými manévrovacími možnostmi a kvalitnější výzbrojí perspektivních bojových letounů přesune blízký manévrový boj do vyšší kvalitativní úrovně, jejíž plný obsah lze dnes jen částečně odhadnout. Dnes je zcela jisté, že přilbový zaměřovač jako nezbytný budoucí komponent v člověkem ovládaném systému podstatně rozšiřuje operační schopnosti moderních bojových prostředků bez nutnosti měnit nebo upravovat konstrukci. Francouzský bojový letoun 5. generace RAFALE má být prvním evropským letounem s přilbovým zaměřovačem jako standardním prostředkem. Dostupný je zatím pouze přilbový zaměřovač TOPSIGHT. Předpokládá se, že bude sehrávat klíčovou roli v modernizacích bojových letounů uprostřed jejich technické životnosti, jako např. MIRAGE 2000, TORNADO, MiG-29, F/A-18 a mnoha dalších.

 

DALŠÍ APLIKACE PŘILBOVÝCH ZAMĚŘOVAČŮ

Přilbové zaměřovače pro své přednosti nacházejí uplatnění mimo letounů a vrtulníků i v dalších druzích bojové techniky. Na základě takticko-technických požadavků, stanovených velením amerického pozemního vojska se již několik let řada světových elektronických firem (Honeywell, Kopin, David Sarnoff Research Centre, Planar Systems, Standish Industries ad.) zabývá jejich vývojem a aplikací jako součásti spojovacího, informačního a řídicího systému pro obrněnou techniku, zejména tanky a bojová vozidla pěchoty. Samozřejmě, že jejich vývoj byl motivován přilbovými zaměřovači pro vrtulníky. Například v USA je v rámci projektu CVC HMD (Combat Vehicle Crew Head-Mounted Display) firmou Honeywell vyvíjen přilbový zaměřovač, který má využívat velitel tanku k zobrazování taktické situace. Pro základní ověřovací zkoušky bylo vyvinuto několik funkčních vzorů s monochromatickou aktivní elektroluminiscenční matricí a s matricí z tekutých krystalů (LCD) s rozlišením 1280 x 1040 bodů, binokulární provedení se zorným polem 40o a další. Funkční vzory displejů typu HMD (Head Mounted Display) jsou od roku 1994 ověřovány v polních podmínkách. Současně s tím byly poskytnuty simulačním laboratořím střediska pro obrněnou techniku, které mají na simulátoru tanku M1A2 dlouhodobě zkoumat vliv přilbových displejů na člověka (psychiku, stres, únavu a další). Soudobé speciální taktické displeje jsou poměrně drahé, objemné, vyžadují vysoké napájecí napětí. Miniaturní displeje přilbových zaměřovačů jsou lehké, vyznačují se vysokým jasem, kontrastem a kvalitou obrazu, nízkou spotřebou elektrické energie a možností snadné údržby. Předpokládá se, že doslova revoluční technologie v elektronickém vybavení tanků mají značně zdokonalit velení, řízení a spojení a zároveň zvýšit pružnost bojových operací i pravděpodobnost přežití osádek v moderním boji.

 

ZÁVĚR

Původně ochranná přilba nabývá zcela nové dimenze - elektrooptického prostředku poskytujícího včasné, kompletní a kvalitní informace a to přímo v zorném poli očí, tj. ve směru, ve kterém je sledován vývoj situace na bojišti (vzdušném prostoru, sektoru palby apod.). Samozřejmě, že aplikace přilbových zaměřovačů není záležitostí pouze vojenského letectva a pozemního vojska. Veškeré poznatky z vývoje a testování jsou podle dohody poskytovány Americkému úřadu pro letectví a kosmonautiku NASA, vojenskému námořnictvu a dalším zainteresovaným složkám. Do tohoto procesu jsou stále více zatahovány firmy, specializované na dílčí komponenty s cílem využít všechny dostupné špičkové technologie v oblastech zobrazovací techniky, optiky, grafických počítačů a dalších.


Specializovaná firma Elbit Systems of America, LLC obdržela zakázku amerického pozemního vojska na dodávky optoelektronických prostředků pro boj v noci. V rámci uzavřeného 5letého kontraktu v hodnotě 68 miliónů dolarů má americkému pozemnímu vojsku, vojenskému námořnictvu, námořní pěchotě a pobřežní ochraně dodat pilotní brýle pro noční vidění s čelními průhledovými displeji pro denní i noční podmínky AN/AVS-7 ANVIS/HUD (Aviator's Night Vision System/Head-Up Display). Optoelektronické prostředky ANVIS/HUD jsou používány americkou armádou zhruba od poloviny 90. let a bylo jimi vybaveno již více než 5000 vrtulníků armád 20 států světa. Jedná se o typové řady vrtulníků H-60, CH-46, CH-47, CH-53, AH-1, UH-1, Super Puma, Cougar, KUH Surion, konvertoplánu V-22, ad. Firma Elbit rovněž nabízí systém IHADSS pro úderné bojové vrtulníky AH-64 a A129 a svůj zcela nový systém Helicopter Day/Night Helmet Display and Sight Helmet System (DASH) (HeLiDASH).

Hlavním konkurentem v současné době je firma Thales, která nabízí optoelektronický systém TopOwl. Firma Thales oznámila 17.2.2011, že francouzské a americké ozbrojené síly společně nasadily v Afghánistánu na bojových vrtulnících Tiger a Huey UH-1Y přilbový zaměřovač TopOwl. Ten je nyní provozován v rámci pěti hlavních vrtulníkových programů: Tiger, NH90, Cobra AH-1Z, Huey UH-1Y a Rooivalk. V poslední době se pracuje i na připojení programu T129. TopOwl si pro své bojové/úderné a dopravní vrtulníky již vybralo pozemní vojsko, námořnictvo a vojenské letectvo (vzdušné síly) armád 16 zemí. TopOwl v sobě kombinuje zobrazení pilotní symboliky spolu s obrazem noční scény prostoru před vrtulníkem a cílovými daty. Co to pro pilota zamená? Jedním slovem - zjednodušení. Není nucen střídavě odečítat údaje a sledovat obraz na různých přístrojích, ale vše vidí na jednom displeji, který má přímo před očima na pilotní přilbě, která ho navíc nijak neomezuje v pohybu hlavou. V konečném důsledku nejde jen o komfort, ale zejména o výrazné snížení stresu, o který v žádné bojové misi není nouze. TopOwl využívá unikátní koncepci, jejíž základem je systém pro noční vidění s projekcí binokulárního obrazu na čelním průhledovém displeji. Přitom pro zobrazení letových hodnot byla plně využita standardní symbolika, na kterou jsou piloti zvyklí z běžných pilotních displejů pro zobrazování letových hodnot a cílových dat z běžných zaměřovačů. Počáteční obavy, že systém bude velice složitý a jeho využívání komplikované, se již po prvních testech rychle rozplynuly a piloti si TopOwl oblíbili. Nyní jsou TopOwly sériově vyráběny, firma již dodala více než 700 pilotních přileb s vestavěným displejem. Podle současných předpokladů bude v období příštích 10 let používáno více než 1600 těchto systémů. ATMonline 24.2.2011

Firma Elbit Systems of America má Velení pro speciální operace amerického letectva dodat barevné pilotní přilbové displeje (HMD - Helmet-Mounted Display). Dodávka je součástí obchodní dohody, kterou uzavřela americká společnost Boeing Military Aircraft. Přilbové displeje mají používat piloti konvertoplánů CV-22B Osprey amerického letectva. US Air Force nyní provozuje 19 konvertoplánů výše uvedeného typu. Přilbové zaměřovače jim mají mimo jiné poskytovat dokonalejší situační výstrahu. V rámci uzavřeného kontraktu byla firma Elbit Systems of America pověřena tím, že v těchto pilotních přilbových displejích sloučí pokročilou technologii pro automatické sledování cílů s novou barevnou symbolikou pro denní i noční bojové operace, včetně pilotních brýlí pro noční vidění. Nový přilbový displej má být postaven na bázi typu ANVIS/HUD, který nyní hojně používají piloti vrtulníků. ATMonline 23.9.2011