Brýle pro noční vidění pro bojové vrtulníky

Jedním ze základních předpokladů pro dosažení taktické převahy nad protivníkem v moderním boji je efektivní využívání informací. Právě proto se zrodila myšlenka nové formy zpracování informací piloty bojových letounů a vrtulníků, která má v budoucnu zásadním způsobem změnit činnost člověka v procesu řízení zbraňového systému v nočních podmínkách budovaného "digitálního bojiště". V této souvislosti jde hlavně o to, zpřístupnit pilotovi možnost vizuálního vnímání, nezávislého pozorování bojiště, rozpoznávání cílů a zejména vedení palby v noci, kdy se pro piloty stane den a digitální bojiště se stane 24 hodinovou zónou. Tento dlouhodobý sen se postupem času naplňoval a nyní se stává reálnou skutečností. Moderní optoelektronické prostředky otevírají cestu k daleko širším možnostem, které se předtím zdály být zcela nemožné.

Bojový vrtulník představuje vysoce účinný zbraňový systém, schopný ničit hlavně pozemní obrněnou techniku. Výzbroj a elektronické vybavení bojových vrtulníků jsou nadále intenzívně rozvíjeny s cílem maximálně zvýšit pravděpodobnost přežití v moderním boji. Nepříznivé meteorologické podmínky, nízká dohlednost (mlha, déšť apod.), přelety nad obydlenými prostory, překážkami (vedení vysokého napětí, komíny, stožáry) mají nepříznivý vliv na bezpečnost letu v přízemních výškách. V praxi se jedná o výšku do 50 metrů, kdy piloti uplatňují svoji zručnost a zkušenost vyhýbat se terénním překážkám.

Za nejnebezpečnější je považováno působení vrtulníků nad horským terénem a nad cizím územím. S přibývajícím počtem vrtulníků vzrůstá i počet jejich havárií v důsledku kolize s překážkami, které pilot snadno přehlédne. Optoelektronické prostředky pro noční vidění jsou určeny zejména do těchto podmínek a podstatně rozšiřují možnosti vrtulníků. Optoelektronické prostředky pro noční vidění mohou řešit velmi důležité úkoly a podstatně ovlivnit tradiční způsoby vedení bojové činnosti a její celkovou efektivnost. Vedle klasických funkcí jako zjišťování cílů na bojišti jde především o zaměřování polohy a rozpoznávání druhů bojové techniky (včetně rozpoznávání skutečné bojové techniky od klamné), řízení palby zbraní, zejména navádění řízených střel na pozemní i vzdušné cíle.

Základním požadavkem, kladeným na optoelektronické prostředky pro vidění v noci je použitelnost za všech povětrnostních podmínek a intenzivního elektronického rušení. Pracují v některém ze tří tzv. "atmosférických oken" resp. v "pásmech propustnosti atmosféry" (světelná a blízká infračervená oblast v pásmu 0,4 až 1,5 µm, střední infračervená oblast v pásmu 3 až 5 µm a vzdálená infračervená oblast v pásmu 8 až 14 µm). Ty představují oblasti kmitočtového spektra s minimálním útlumem šíření atmosférou. Využívání těchto oblastí má praktický význam pro dosažení co největšího dosahu optoelektronických prostředků. Prostředky pro noční vidění s přímým zesílením jasu (tzv. noktovizory) nacházejí zejména v posledních letech své uplatnění v oblasti bojových letounů a vrtulníků a jsou nepostradatelnými pomocníky pilotů při misích v nočních podmínkách.

Generace noktovizorů a jejich charakteristiky

Pasivní prostředky pro noční vidění (Night Vision Devices) s přímým zesílením jasu, tzv. noktovizory, pracují na principu přímého zesílení zbytkového světla noční oblohy (hvězd, měsíce). Kořeny jejich zrodu sahají až ke 2. světové válce, kdy bylo zaznamenáno jejich první praktické použití. Podle typu použitého zesilovače jasu se dělí na noktovizory 0. ,1., 2., 2+., SuperGen a 3. generace. Na obzoru jsou noktovizory 4. generace, které jsou nyní intenzivně vyvíjeny a jejich zavedení do výzbroje se předpokládá na počátku 21. století. Od druhé generace výše ke své činnosti nevyžadují pomocný zdroj světla. Rozlišování noktovizorů podle generací se po dlouhých letech odlišných výkladů stalo mezinárodním standardem.

Noktovizory 0. generace využívaly technologie z období 2. světové války. Charakteristickým znakem bylo osazení fotokatodou typu S-1 (s fotosenzitivitou 60 mA/lm) a použití principu elektrostatické inverze a urychlení toku elektronů k docílení požadovaného zisku. S ohledem na to tyto noktovizory dosahovaly značného geometrického zkreslení a k získání použitelného obrazu vyžadovaly použití přídavného aktivního infračerveného zdroje vyzařování, např. světlomet se skleněným filtrem, který propouští pro oko neviditelné záření vlnových délek nad 0,8 µm. Proto se nazývaly rovněž “aktivní noktovizory”. Pomocný zdroj osvětlení je ale lehce zjistitelný a pozorovatele prozrazuje. Dnes se již téměř nepoužívají.

Noktovizory 1. generace jsou nazývány jako prostředky Vietnamské éry, které byly vyvinuty v 60. letech a dodnes jsou hojně využívány převážně u ruských bojových prostředků k pozorování bojiště. Typicky používají fotokatodu typu S-20 (s fotosenzitivitou 180-200 mA/lm) a rovněž principu elektrostatické inverze a urychlení toku elektronů k docílení požadovaného zisku. Ke své činnosti sice nevyžadují pomocný zdroj infračerveného světla, ale pro lepší výsledky pozorování jej používají. Přesto jsou považovány za první skutečně pasivní noktovizory s přímým zesílením jasu. Jejich nevýhodami jsou značné geometrické zkreslení a relativně krátká doba technické životnosti, omezená jen na stovky provozních hodin. Zato jejich provoz byl prakticky nezjistitelný.

Noktovizory 2. generace jsou nazývány jako prostředky povietnamské éry, které byly vyvinuty v 70. letech. K docílení vyššího zisku využívají novou technologii mikrokanálkového zesilovače a fotokatody typu S-25 (s fotosenzitivitou minimálně 240 mA/lm) s elektrostatickou nebo fíber-optickou inverzí. Jsou podstatně citlivější, než noktovizory předchozí generace a ke své činnosti již nevyžadují žádné viditelné světlo. Vyznačují se mimořádně dobrou geometrickou přesností, resp. nízkou úrovní zkreslení. Jejich technická životnost byla prodloužena až na 4000 provozních hodin.

Noktovizory 2+. generace jsou prostředky, osazené zdokonaleným zesilovačem jasu se zvýšenou citlivostí. Charakteristickým rysem je schopnost zesilovače jasu uplatňovat některé funkce pro zajištění ochrany nejen zesilovače, ale rychle se přizpůsobovat změnám intenzity osvětlení.

Noktovizory generace SuperGen je označení pro přechodovou technologii mezi 2+. a 3. generací. Využívají dále zdokonalené funkce pro zajištění ochrany nejen zesilovače přizpůsobení změnám intenzity osvětlení. Jejich schopnosti téměř dosahují kvality noktovizorů 3. generace.

Noktovizory 3. generace byly ověřovány již v období války v Perském zálivu (poprvé byly nasazeny do operace Pouštní bouře v roce 1991) a jejich vývoj byl dovršen koncem 90. let. Jejich hlavním přínosem je mnohem vyšší zisk a rozlišovací schopnost zesilovače jasu s fotokatodou na bázi prvků GaAs (galium, arsen) k docílení mnohem vyšší světelné citlivosti v podmínkách minimálního osvětlení prostoru, kdy lidský zrak není schopen scénu vůbec pozorovat. Současně bylo dosaženo fotosenzitivity minimálně 800 mA/lm. Tyto noktovizory jsou dnes nejrozšířenější pro svou vysokou geometrickou přesnost, rozlišovací schopnost a přizpůsobivost prostředí. Technická životnost byla vzhledem k použití iontového mřížkového obalového materiálu zesilovače zvýšena až na 10 000 provozních hodin.

4. generace noktovizorů je předmětem vývoje a jejich zavedení lze očekávat během několika příštích let.

Hlavní konstrukční prvky noktovizoru

Každý noktovizor je tvořen několika samostatnými prvky. Optika soustřeďuje jak objektiv, tak výstupní zobrazovací zařízení (obvykle čočku okuláru), na kterém lze pozorovat scénu. Úlohou objektivu je snímat prostor a zaostřovat na příslušné objekty. Výstupní zobrazovací zařízení se nachází co nejblíže k oku pozorovatele a umožňuje individuální zaostřování k docílení co nejvyšší kvality obrazu. Základem všech noktovizorů je zesilovač jasu, někdy nazývaný jako zobrazovací trubice nebo I² trubice. Zesilovač jasu zesiluje viditelný, ale i neviditelný obraz scény (který lidské oko není schopné vidět). Mikrokanálkový zesilovač je tedy nejdůležitějším prvkem noktovizoru. Jedná se o skleněnou pokovenou destičku se 2 až 6 milióny otvorů, resp. kanálků (jen u 2. až 3. generace), na níž dochází k násobení elektronů, produkovaných fotokatodou. Mikrokanálkový zesilovač jasu se výrazně podílí na geometricky nezkresleném obrazu, které je charakteristické pro noktovizory 0. a 1. generace. Ke koncové (výstupní) eliminaci zeleného obrazu se využívají filtry pro potlačení určité (obvykle zelené) části spektra. Zesilovače jasu noktovizorů vyžadují ke své činnosti zdroj elektrického napájení, obvykle v podobě tužkových baterií typu AA, nebo článků s vyšší kapacitou. V řadě případů je možné i napájení z vnějšího zdroje elektrické energie, například z palubní elektrické vrtulníku o napětí 28 V.

Funkce noktovizoru

V noktovizorech 2. a 3. generace optika objektivu sbírá a soustřeďuje tok částic světla (tzv. fotonů), které jsou lidským okem neviditelné, do zesilovače jasu. Fotokatoda, která je instalována uvnitř tělesa noktovizoru, toto nepatrné světlo absorbuje a transformuje jej na tok elektronů, dopadající na plochu mikrokanálkového zesilovače, který se 8000 až 65 000 násobí. Tyto zesílené elektrony dopadají na fosforové zobrazovací zařízení a vytvářejí na něm zelený obraz, který je snadno viditelný lidským okem, jehož jas i kontrast lze libovolně nastavit. Zejména na preciznosti provedení optiky a kvalitě zesilovače závisí, zda obraz viděný pozorovatelem na výstupu noktovizoru je shodný s obrazem bojiště, snímaným objektivem.

Co je určující pro výběr určitého typu noktovizoru

Při výběru konstrukčního provedení, generace a konkrétního typu noktovizoru je nutné vycházet zejména z jeho předpokládaného použití a z úkolů, které má plnit. Jestliže má být noktovizor používán většinou v prostorech s průměrnou až vyšší intenzitou osvětlení (např. ve městech a v jeho okolí, kde se aspoň zčásti uplatňuje pouliční osvětlení), je výhodnější použít noktovizor 2. (2+., případně SuperGen) generace. Přístroj 3. generace by byl v těchto světelných podmínkách nadměrně zahlcen a výstupní obraz by měl vysoký jas a malý kontrast. V případě zamýšleného použití hlavně v prostorech otevřené přírody s nízkou intenzitou osvětlení (kde není žádný zdroj umělého světla), je výhodnější použít noktovizor 3. generace, který je podstatně citlivější a v těchto světelných podmínkách poskytuje obraz nočního bojiště dostatečně kontrastní a pozorovatel v něm rozliší i relativně malé detaily. Dalším kritériem je provedení přístroje. Pilot bojového vrtulníku musí mít ruce volné pro ovládání řízení a zbraní. Proto je vhodné použití brýlí, instalovaných na pilotní přilbě. Upínací mechanizmus musí umožňovat individuální nastavení optimální polohy pro dosažení ideální vzdálenosti mezi výstupním zobrazovacím zařízením a očima pilota (tzv. očního reliéfu). Optimální vzdálenost vytváří předpoklad k dosažení maximálního zorného pole. Čím větší je zorné pole, tím větší je objem obrazové informace, kterou pilot dostává z prostoru. Noktovizory jsou dvojího provedení – s jedním nebo se dvěma zesilovači jasu. Provedení s jedním zesilovačem jasu se využívají spíše pro orientaci v terénu, opravy techniky v noci bez osvětlení a řízení vozidel. Provedení se dvěma zesilovači jasu poskytují větší hloubku obrazu, méně zatěžují oči a proto jsou vhodné hlavně u aplikací s vyššími nároky na detekční a rozlišovací schopnost při dlouhodobém použití (řádově 1 až 2 hodiny).

V porovnání s jednodušším provedením s jedním zesilovačem jasu jsou však podstatně dražší, jelikož právě zesilovač jasu je nejdražším prvkem celého noktovizoru. Binokulární provedení je nejpřesnějším a nejcitlivějším noktovizorem, který je využíván zejména k průzkumu na velké vzdálenosti v prostředí, kde se nepředpokládá žádné vedlejší osvětlení. Binokulární noktovizory obsahují dva objektivy, dva zesilovače jasu i dvě výstupní zobrazovací zařízení (oční okuláry). Lze jimi dosáhnout těch nejlepších výsledků pozorování v noci, ale jsou pochopitelně nejdražší z celé kategorie noktovizorů.

Kvalitu noktovizoru jako celku lze hodnotit jako souhrn několika určujících základních parametrů, odpovídajících představám jeho předpokládaného použití. Běžně jsou uváděny následující parametry, které jsou dále blíže charakterizovány.

Zvětšení (Magnification) a zorné pole (Field of View) představují základní a nejvýznamnější parametry noktovizoru. Zvětšení udává poměr, v jakém je původní reálný obraz zvětšen. Z hlediska pilotáže je nejvhodnější zvětšení 1x, které nezkresluje dálkový vjem. Zorné pole udává prostorový úhel, ve kterém je snímán prostor. U pilotních brýlí pro noční vidění je vhodné zorné pole co nejširší, aby pilot získal co největší objem obrazové informace z prostoru s minimálním zkreslením. Poměr zvětšení a zorného pole 40° je vždy určitým kompromisem, jelikož k dosažení většího zorného pole je nutné zvětšení menší než 1x, které opět zkresluje vjem vzdálenosti. Pro pilota, který na základě obrazové informace pilotuje vrtulník, je proto ideální zorné pole 40°- 45° při zvětšení 1x.

Prostorová rozlišovací schopnost (Resolution) je jedno z kritérií, významně charakterizujících užitnou vlastnost noktovizoru, zejména schopnost rozeznávat detaily v obrazu. Uvádí se jako poměr počtu rozlišitelných linek na milimetr. Čím vyšší je tento poměr, tím lepší je rozlišovací schopnost noktovizoru.

Absolutní rozlišovací schopnost je schopnost rozeznat dva vedle sebe ležící objekty jako dva. Má mimořádný zejména taktický význam a vytváří předpoklady pro detailní pozorování prostoru bojiště. Schopnost detekovat co nejmenší detaily se odráží ve vyšší kvalitě a objemu informace, kterou noktovizor poskytuje svému uživateli.

Absolutní rozlišovací schopnost a citlivost úzce souvisí s údajem poměr signálu k šumu SNR (Signal-to-Noise Ratio), je poměrové číslo, které vyjadřuje kolikrát je užitečný signál silnější, než hladina rušivého šumu, pod kterou nelze objekt detekovat. Čím vyšší je toto číslo, tím lépe dokáže noktovizor zobrazit objekt s požadovaným jasem i kontrastem v chudých světelných podmínkách. Je to jeden z nejlepších indikátorů kvality noktovizoru.

Jedním z nejdůležitějších parametrů noktovizoru je světelný zisk (Gain nebo Illumination Gain), který vyjadřuje poměrové číslo - násobek, kolikrát je zesíleno světlo vstupující do noktovizoru v porovnání se světlem, které je zobrazováno na výstupním zobrazovacím zařízení. Udáván zisk zesilovače jasu nebo zisk celého noktovizoru. U vojenských noktovizorů 2. a 3. generace se zisk pohybuje v rozmezí od 7000 do 65 000. Všeobecně platí, že čím vyšší generace noktovizoru, tím vyšší zisk. Dá se říci, že čím vyšší zisk, tím vyšší je citlivost, tedy schopnost pracovat v chudých světelných podmínkách. Hodnota zisku však není určující pro schopnost rozlišit detaily.

Pro výběr konkrétního typu jsou důležité speciální přídavné funkce noktovizorů, které mají mimořádný vliv na jejich užitné vlastnosti. Jedná se obvykle o elektronické obvody, které jsou součástmi elektroniky noktovizoru. Nejdůležitější z nich jsou dále specifikovány.

Elektronické obvody pro řízení jasu ABC (Automatic Bright Control) automaticky sníží napájení mikrokanálkového zesilovače pro dosažení optimálního zobrazení (poměru kontrastu a jasu obrazu). Tento efekt nejenže chrání vlastní zesilovač, ale navíc se uplatní zejména v případě přechodu z nízké k vysoké intenzitě osvětlení (například při natočení zorného pole noktovizoru směrem k měsíci nebo zdroji umělého osvětlení). Úzce souvisí i se schopnosti co nejrychlejšího návratu k nastavení optimálních hodnot a jejich ustálení po změně světelných podmínek.

Další elektronickou funkcí je ochrana proti zdrojům světelných záblesků BSP (Bright Source Protection) při rychlé změně intenzity osvětlení, například při ozáření noktovizoru světlometem, laserem, záblesku při výstřelu, výbuchu munice apod. V případě, kdy je tato funkce aktivována, chrání zesilovač jasu před zničením, ale zároveň částečně snižuje citlivost noktovizoru.

Obvody pro nastavení ekvivalentní základní úrovně záření EBI (Equivalent Background Illumination) dovolují automaticky a optimálně přizpůsobit provoz noktovizoru danému prostředí. Jestliže je noktovizor uveden do provozu a na fotokatodě zesilovače jasu není žádný signál, obvody EBI vyhodnotí nejnižší užitečnou úroveň osvětlení, na které ještě mohou být detekovány různé objekty. Objekty, jejichž intenzita osvětlení je nižší než tato nastavená úroveň nemohou být zobrazeny. Obvody EBI hlavně urychlují nastavení počáteční prahové úrovně jasu prostředí při uvádění noktovizoru do provozu.

Zesílení zbytkového světla a získání kvalitního obrazu má však své hranice a nelze jej dále zvyšovat bez podstatných výsledků. Jejich dosah zejména ve ztížených meteorologických podmínkách je omezen na desítky až stovky metrů, což je pro řadu aplikací naprosto nedostačující. Ve větším rozsahu jsou používány k pozorování pouze blízkých objektů bez větších nároků na kvalitu a přesnost získaného obrazu. Plně jim dnes konkurují televizní CCD kamery s vysokou citlivostí. Dělí na přístroje malého, středního a velkého dosahu. K přístrojům malého až středního dosahu (do 500 m) se řadí brýle pro noční vidění. Jejich provedení a základní takticko-technické parametry jsou přibližně stejné, úhel zorného pole 40°, hmotnost 0,5 až 1 kg, dva okuláry a dva objektivy. Jejich hlavním nedostatkem je závislost jejich vyhledávací schopnosti na úrovni světelnosti, klimatických podmínkách a použití prostředků maskování protivníkem. Největšími výhodami jsou relativně nízké pořizovací a provozní náklady, jednoduchost instalace, snadnost použití a vysoká provozní spolehlivost.

Termovizory a termokamery využívají zcela odlišného principu činnosti než noktovizory - citlivého vyhodnocování tepelných charakteristik tj. přirozeného vyzařování objektů, tzn. přirozené vegetace, objektů, techniky i živé síly. Dosahovaná tepelná rozlišovací schopnost 0,05 až 0,3°C umožňuje zjišťovat a sledovat stacionární i pohyblivé cíle jak v noci tak ve dne ze vzdálenosti 150 až 8000 a v ojedinělých případech až 20 000 metrů. Značnou předností je schopnost vyhodnocovat aktivované tepelné zdroje (spuštěné motory, elektrocentrály, vysílače ap.), a díky tepelné setrvačnosti látek i změny v dislokaci mobilních prostředků (místa zaparkované techniky včetně doby jejich opuštění) a tím věrohodně analyzovat přípravu a vedení bojové činnosti. Nevýhodou termokamer jsou vyšší hmotnost, nepřirozený obraz prostoru, částečné snižování dosahu v důsledku nepříznivého počasí, dýmu a prašnosti v pozorovaném prostoru a zejména podstatně vyšší cena, než cena noktovizorů. Je celá řada aktivit ozbrojených sil, kde jsou noktovizory mnohem efektivnější než termokamery. Typickým příkladem je pilotáž bojových letounů a vrtulníků za letu v přízemní a malé výšce nad terénem v noci a to v sevřené formaci, bez rozsvícených polohových světel. Pilotní brýle pro noční vidění mohou být používány i mimo pilotní kabinu, například k předletové kontrole, doplňování paliva, údržbě, ošetřování a řízení pohybu letounů a vrtulníků v prostoru letecké základny bez osvětlení v noci. To má nesmírný taktický význam. Největší předností termovizních prostředků a noktovizorů je jejich zcela pasivní provoz, který vylučuje možnost odhalení jejich činnosti protivníkem. Tyto optoelektronické prostředky jsou již běžným doplňkem nejen průzkumných bojových vozidel a tanků, protiletadlových zbraňových prostředků, ale i bojových letounů a vrtulníků.

Pilotní kabina bojového vrtulníku v běžném provedení pro noční podmínky (nahoře) a upravená k použití brýlí pro noční vidění (dole)

Optoelektronické prostředky se vyrábějí (i licenčně) v mnoha státech, hlavně v USA, Velké Británii, Francii, SRN, Švédsku, Norsku, Turecku ale i v ČLR a dokonce i ve státech bývalé Jugoslávie. Podcenění a důležitost rozvoje této oblasti dnes tvrdě pociťuje např. Rusko, které se snaží dohnat náskok v této oblasti. Přední výrobci optoelektronických prostředků si včas uvědomili, že úspěch na světovém trhu není podmíněn pouze vysokou kvalitou samotných prostředků, ale že značně závisí i na provozní slučitelnosti se zbraňovými prostředky a systémy a s výzbrojí, protiletadlovými a protitankovými řízenými střelami a zejména pak s přístrojovou deskou letounu či vrtulníku. Pilot totiž musí velmi dobře vidět ven z kabiny, nesmí být oslňován osvětlením palubní přístrojové desky a zároveň musí být schopen odečítat údaje z přístrojů bez toho, aniž by brýle odklápěl.

Prioritním požadavkem na soudobé a hlavně perspektivní optoelektronické prostředky je takové konstrukční provedení a varianty, které by bylo možné instalovat na jakýkoliv druh a provedení pilotní přilby. V západních armádách se brýle pro noční vidění stávají součástí běžného vybavení vojáků a stávají se významnými pomocníky nejen v boji, ale i např. při opravě a obsluze bojové techniky v noci a při vykonávání prací, vyžadujících světelné maskování.

Brýle pro noční vidění (NVG - Night Vision Goggles) jsou speciální optoelektronické prostředky kategorie pasivních noktovizorů, zavedené do výzbroje moderních armád počátkem 90. let. Brýle pro noční vidění mohou výrazně rozšířit možnosti bojových vrtulníků v noci – za svitu měsíce a hvězd. V praxi to znamená, že pilotům bojových vrtulníků se otevírá široké pole působnosti, které jim doposud s ohledem na bezpečnost letu nebylo zpřístupněno.

Brýle pro noční vidění jsou lehká přídavná optoelektronická zařízení, připevněná přímo na pilotní přilbě a využívaná piloty ke sledování prostoru v okolí vrtulníku do vzdálenosti až několika stovek metrů. Jejich použití sice nevyžaduje žádné konstrukční úpravy konstrukce vrtulníku, ale z důvodu nadměrné intenzity osvětlení palubních přístrojů je nutná úprava přístrojové desky. Zkušenosti z posledních ozbrojených konfliktů, zejména z války v Perském zálivu a mírových misí, jako např. v Bosně, jasně dokazují, že brýle pro noční vidění výrazně zvyšují bojové možnosti pod pláštěm tmy. Piloti bojových vrtulníků si na tyto optoelektronické prostředky rychle zvykají a jejich zkušenosti z ostrých střetnutí jsou výrazně pozitivní.

Brýle pro noční vidění mohou být využívány piloty vrtulníků k plnění mnoha úkolů. K nejdůležitějším z nich patří zejména:

Lety ve výškách do 300 m skrývají mnoho nebezpečí. Pilot může rychle a snadno ztratit orientaci. Při plnění všech těchto úkolů brýle pro noční vidění výrazně přispívají k vyšší bezpečnosti letu, zejména v neznámém prostoru. Pilot nejenže lépe vidí, ale je i méně unavován. Zřetelně vidí vedení a stožáry vysokého napětí, výškové překážky, jako např. stromy, komíny, anténní stožáry, ale i jiné letouny, vrtulníky (i ve skupině bez rozsvícených polohových světel), bezpilotní prostředky, směr střelby z palných zbraní a řadu dalších světelných kontrastů, které lidské oko ve tmě nemůže spatřit. Pilotní brýle pro noční vidění zejména v posledních letech nabývají další dimenze – výstražného prostředku, jehož přednosti ocení osádky vrtulníků zejména v ostrém boji a při součinnosti s dalšími vrtulníky v koordinovaném úderu na pozemní cíle v noci.

Názorný příklad toho, jak rušivým faktorem může být pro brýle pro noční vidění letounový světlomet

Aselsan M927/M929/M930

Pilotní brýle pro noční vidění Aselsan M927/M929 turecké firmy Aselsan Inc, Microelectronics, Guidance and Electrooptics Division jsou osazeny okuláry se zesilovači s přímým zesílením jasu 2+. a 3. generace. Byly navrženy pro komfortní a vysoce efektivní použití pro účely navigace, řízení letu vrtulníků v přízemní a malé výšce nad terénem a vyhledávání pozemních cílů v noci. Relativně krátký optický binokulár se zvětšením 1x a zorným polem 40° je instalován pouze 25 mm od očí, což vytváří předpoklady pro dosažení většího zorného pole v přední i zadní polosféře a snadné natáčení do libovolného směru. Vestavěná elektronika je vybavena ochrannými obvody proti intenzivnímu záblesku a světlu vysoké intenzity záření v zorném poli optiky, čímž chrání oči pilota před oslněním a zamezuje dlouhodobé ztrátě obrazové informace. Pilotní brýle pro noční vidění Aselsan M927/M929 jsou již několik let v Turecku vyráběny na základě licence americké firmy Litton. Verze M927 je osazena zesilovačem jasu 2+. generace se ziskem 1200 a s optickým rozlišením 0,76 řádků/mrad, verze M929 3. generace se ziskem 2000 a s optickým rozlišením 1,01 řádků/mrad. Všechny ostatní díly a příslušenství jsou shodné. Hmotnost brýlí je 590 g, napájet je lze z dvou různých typů zdrojů, buď běžných 4 baterií typu AA (karbonzinkových nebo alkalických BA-1567/U, BA-5567/U) nebo z 2 lithiových článků (BA-3058/U) o napětí 3,9 V. Hmotnost elektrického napájecího zdroje včetně baterií je 385 gramů.

Zcela nová verze pilotních brýlí M930 má v porovnání s předchozími obdobnými typy řadu zdokonalení. Především se jedná o podstatně zvýšenou citlivost nového typu zesilovače jasu 3. generace, která pilotovi poskytuje obraz s podstatně lepší rozlišovací schopností a vyšším kontrastem i za velmi nízké intenzity osvětlení, například jen při slabém svitu hvězd. Současně se zvýšením citlivosti byla zvýšena i odolnost proti světelným zábleskům a rychlost reakce, zamezující zahlcení zesilovače jasu. Objektivy se zvětšením 1x, zkreslením 4%, zorným polem 40° +1–2° a s optickým rozlišením 64 řádků/mrad jsou pro dosažení přirozenějšího obrazu vybaveny speciálními modrozelenými filtry. Obraz je trvale zaostřen v rozsahu od 25 cm do nekonečna. Pilot nemusí používat své optické brýle, protože optika umožňuje individuální nastavení v širokém rozsahu od -6 do +2 dioptrií. Odstup signálu od šumu je asi 21, proto detaily obrazu zůstávají jasné a zřetelné i v případě, kdy se do zorného pole dostanou například klamné cíle infračervených rušičů, světlomety, či plameny střelných zbraní. Verze brýlí M930 je plně identická s verzí M929 až na standardní úchyt pilotní přilby, který má lépe vyřešené vyvážení komponentů a tak usnadňuje pohyb hlavy pilota při manévrování vrtulníku.

Brýle M930 umožňují normální periferní vidění s vyšší citlivostí v souladu se všemi nároky a požadavky na vojenské aplikace, nezatěžují nadměrně pilota během letu a umožňují snadné zaostření. Univerzální uchycení prakticky k jakékoliv pilotní přilbě umožňuje rychlé odklopení v případě kdy to vyžaduje situace. Modulové konstrukční řešení vytváří předpoklady pro snadné budoucí modernizace. Výhodou je i přídavné zařízení, umožňující výcvik posádek pro použití brýlí pro noční vidění v denních podmínkách. Brýle je možné používat v rozsahu teplot prostředí od -35^oC do +49^oC ve výškách do 5000 metrů. Povolené vibrace jsou v rozsahu od 5 do 500 Hz do hodnot až 0,5 g.

Licenčně vyráběné pilotní brýle pro noční vidění turecké firmy Aselsan jsou dobrou volbou, jelikož jaou zárukou naprosté kompatibility v rámci NATO, využívají špičkové technologie dlouhodobého amerického vývoje, dovozové komponenty předních firem, využívají rozsáhlé a dokonale vybudované sítě logistického zabezpečení a navíc pravděpodobně za nižší ceny.

Pilotní brýle pro stereoskopické noční vidění Helimun belgické firmy Delft Sensor Systems jsou posledním v typové řadě prostředků s přímým zesílením jasu MUNOS. Brýle Helimun byly speciálně upraveny pro piloty bojových vrtulníků a lehkých letounů. Pracují ve viditelné části elektromagnetického spektra v pásmu 350 až 880 nm při minimální intenzitě osvětlení 0,1 mlux. Základem je zesilovač jasu nové generace SuperGen s úhlovou rozlišovací schopností 1,7 linek/mrad v zorném poli 40° při intenzitě osvětlení 1 mlux (1,9 linek/mrad v zorném poli 60°) s vloženou vložkou Getex, která byla vyvinuta speciálně pro brýle pro noční vidění. Maximální zisk zesilovače jasu je 3000 cd/m² lux. Okuláry mají průměr 28 mm a vnitřní mezičočkové nastavení v rozsahu od 52 do 74 mm, které dovoluje oběma očím získat zorné pole plných 40° nebo 60° se zvětšením 1x a snižuje nepříznivé kmitání obrazu, charakteristické pro monokulární uspořádání. Individuální nastavení zaostření je možné v rozsahu od –6 do +2 dioptrií. Výstupní čočka má průměr 10 mm a koncová čočka 28 mm. Objektiv má hloubku ostrosti od 24 cm do nekonečna. Pouzdro se zdrojem se dvěma bateriemi typu AA je instalováno v zadní části pilotní přilby, což zvyšuje uživatelský komfort. Univerzální úchyt dovoluje instalaci brýlí Helimun na libovolnou přilbu. Brýle Helimun jsou nyní vyráběny a vyváženy do různých států světa.

Americká firma ITT Defense & Electronics, Night Vision Division v roce 1992 ukončila vývoj brýlí pro noční vidění AN/AVS-9 (F4949) na základě požadavku Americké námořní gardy a od té doby konstrukčně upravila několik jejích verzí pro použití na různých typech pilotních přileb na bojových vrtulnících i letounech s pevným křídlem. Kompatibilní verze brýlí s vystřelovací sedačkou má vpředu pouzdro na jednu lithiovou baterii 3 V, které zabezpečují nepřetržitý provoz po dobu 10 hodin.

Vrtulníková verze má dvě alkalické baterie typu AA. Pro déletrvající mise může být využíváno nízkoprofilové pouzdro na 4 baterie stejného typu, umístěné vzadu na přilbě. K dispozici je rovněž napájecí adaptér, kterým může být napájecí blok propojen s jiným externím elektrickým zdrojem a může prodloužit dobu napájení z baterií až na 60 hodin. Obě verze brýlí AN/AVS-9 mohou využívat širokou škálu zesilovačů jasu firmy ITT, včetně vysoce výkonných zesilovačů třetí generace s odstupem signálu od šumu 18 a rozlišovací schopností od 45 do 64 řádků/mm. Zrovna tak mohou v objektivech používat modrého nebo zeleného filtru pro optimalizaci zobrazení ve spojení s čelním průhledovým displejem HUD (Head-Up-Display). Tyto filtry zamezují oslnění pilota v důsledku vyzařování světla z displejů a umožňují nerušené odečítání dat. Binokuláry se zorným polem 40° a průměrem koncové čočky 14 mm, se vyznačují divergencí menší než 0,5°, umožňují vnitřní zaostření, 25 mm oční reliéf dovoluje současné použití dioptrických brýlí. Využít lze i vlastní individuální zaostřování objektivu v rozsahu od –2,1 do +0,5 dioptrií. Hloubka ostrosti objektivu je od 25 mm do nekonečna. Brýle pracují v infračervené části elektromagnetického spektra v pásmu 0,9 m m. Upevňovací příslušenství umožňuje nastavit vzdálenost od očí v rozsahu 27 mm a náklon v rozsahu do 10°. Binokulár má hmotnost 540 g, upevňovací příslušenství 330 g.

Brýle pro noční vidění M-927/929 americké firmy Litton Electro-Optical Systems jsou zdokonalenou verzí standardního typu ANVIS amerických ozbrojených sil. Brýle M-927 se zorným polem 40° jsou osazeny zesilovačem jasu 2+. generace se zesílením 1200, verze M-929 zesilovačem jasu 3. generace se zesílením 2000. K přilbě jsou připevněny pomocí jednoduchého upínacího mechanizmu nad ochranným protislunečním štítem, který dovoluje snadné odklopení/sklopení brýlí podle potřeb. Protizávažím brýlí o hmotnosti 456 g je dvojice krytů na baterie v zadní části přilby o hmotnosti 200 g.

Britská firma GEC-Marconi Avionics vyvinula brýle pro noční vidění NITE-OP, určené a speciálně upravené pro piloty bojových vrtulníků k vizuálnímu sledování profilu terénu při letech v noci. NITE-OP mají plně celokruhové zorné pole o úhlu 45°. Podle potřeb mohou být osazeny zesilovači jasu druhé nebo třetí generace. Optický design umožňuje docílení očního reliéfu 30 mm a relativně velkého průměru výstupní čočky 10 mm, což dovoluje použití brýlí NITE-OP společně s ochrannými brýlemi a dokonce i s protichemickou ochrannou maskou.

Vzhledem k použití moderních kompozitních materiálů v konstrukci okulárů, jsou brýle NITE-OP velmi lehké a umožňují použití napájecích lithiových baterií o napětí 3,5 V uvnitř samotných brýlí. Při teplotě 0° umožňují nepřetržitý provoz brýlí po dobu 15 hodin. Proto brýle nejsou opatřeny žádnými přídavnými kabely, ani konektory. Každý zesilovač jasu je nezávisle napájen elektrickou energií. Jejich celková hmotnost včetně příslušenství nepřesahuje 0,8 kg. Upínací příslušenství umožňuje široký rozsah individuálního nastavení a seřízení ve vertikální rovině 26 mm, předozadní 27 mm a natočení do 20°. Objektivy mají pevné zaostření od 30 cm do nekonečna a dovolují individuální nastavení ostrosti v rozsahu od –2,1 do +1,0 dioptrií. Brýle pro noční vidění NITE-OP jsou používány na všech typech bojových vrtulníků britských ozbrojených sil a mimoto byly vyvezeny do mnoha zemí světa.

RW1 jsou brýle pro noční vidění britské firmy Lanarealm Electro-Optics, přizpůsobené zejména pro piloty bojových vrtulníků. Mohou být osazeny zesilovačem jasu druhé nebo třetí generace. Zesilovače jsou napájeny ze samostatného napájecího bateriového zdroje. Jsou osazeny objektivy s ohniskovou vzdáleností 23,7 mm ± 0,47 se širokým zorným polem 47° při očním reliéfu 25 mm (40°/38 mm) a s volitelným zvětšením po krocích ± 2° a hloubkou ostrosti od 1 m do nekonečna. Maximální zkreslení obrazu je ± 2°. Jsou vybaveny úzkopásmovým filtrem pro zajištění kompatibility s přístroji pilotní kabiny. Umožňují individuální zaostření v rozsahu od –3 až po +1 dioptrií. Celková hmotnost brýlí je 760 g. Optoelektronický prostředek je připevněn k přilbě kolejnicovým úchytem s aretážním mechanzmem, který umožňuje snadné odklopení například v případě konečné fáze přistání, nebo montáž i demontáž z přilby. Brýle jsou napájeny ze čtyř baterií (dvě jsou provozní a dvě záložní), které jsou uvnitř malého pouzdra, připevněného k zadní části přilby a působí jako protizávaží vlastních brýlí. Napájecí zdroj se zapíná automaticky při sklopení brýlí do spodní pracovní polohy. Brýle pro noční vidění RW1 jsou nyní vyráběny a používány v britském pozemním vojsku. V minulých letech byly za řízení specialistů britského ministerstva obrany optimalizovány pro použití na bojových vrtulnících.

Francouzská firma SFIM Industries má s vývojem a výrobou brýlí pro noční vidění bohaté zkušenosti. Brýle CN2H jsou jedním z prostředků rozsáhlé typové řady optoelektronických zařízení, určené pro piloty bojových letounů a vrtulníků. Právě tento typ byl optimalizován tak, aby maximálně vyhovoval pilotům vrtulníků a pomalých letounů při letu v přízemní a malé výšce v noci. V závislosti na požadavcích mohou být osazeny zesilovači jasu 2. nebo 3. generace. Celková hmotnost brýlí včetně napájecího bloku je 950 g. K pilotní přilbě jsou brýle připevněny pevně a umožňují individuální nastavení. Mohou být napájeny ze palubní elektrické sítě vrtulníku o napětí 28 Vss, nebo z jedné baterie typy PS 31 o napětí 3,5 V, případně ze čtyř baterií typu AA o napětí 1,5 V, které zaručují nepřetržitý provoz brýlí po dobu 20 hodin. Blok napájení je umístěn v zadní části přilby. Brýle jsou plně slučitelné s pilotními přilbami, používanými v NATO. V současné době jsou brýle CN2H vyráběny pro francouzské pozemní vojsko, vojenské letectvo a námořnictvo a současně jsou vyváženy do dalších států světa.

Přilbový zaměřovač TOPOWL francouzské firmy Sextant Avionoque se svým provedením i možnostmi vymyká běžnému standardu prostředků pro noční vidění pro piloty. Je určen pro piloty bojového vrtulníku TIGER HAC. Vlastní pilotní přilba má vestavěné spojovací prostředky o celkové hmotnosti 650 gramů. K ní je možné připojit několik různých modulů. Celková hmotnost denní verze může dosáhnout až 1,8 kg, noční verze pak 2,2 kg. Binokulární zobrazení má zorné pole 40°. Každá polovina displeje (vzdáleného 60 mm od očí) má svůj vlastní zdroj napájení se zesilovačem jasu. Symboly jsou generovány počítačem. Může zobrazovat obraz, získaný příďovou termovizní kamerou a využívat jej pro zaměřování pozemních cílů a řízení palby z kanónu a navedení protitankových ŘS. Hmotnost verze pro řízení palby z kanónu dosahuje 1,35 kg. Zaměřovač TOPOWL byl nabídnut britskému ministerstvu obrany pro vybavení bojových vrtulníků. Má být používán rovněž na jihoafrickém bojovém vrtulníku ROOIVALK.

Speciálně pro osádky bojových vrtulníků polská firma PCO SA Poland navrhla, vyvinula a nyní vyrábí brýle pro noční vidění PNL-1. Brýle mají dva nezávislé kanály a používají dva zesilovače jasu s přímým zesílením 2., 2+., nebo SuperGen generace. Objektivy se zorným polem 38° a zvětšením 1x a zaostřením do nekonečna umožňují individuální nastavení ostrosti v rozsahu od –4 do +2 dioptrií. Jsou instalovány na pilotní přilbě a vybaveny zařízením, které umožňuje přesné individuální nastavení optimální vzdálenosti a polohy vzhledem k očím. Pro případ mimořádné události za letu (havárie) se brýle z bezpečnostních důvodů automaticky odpojí od přilby. Zorné pole a optimální oční reliéf dovolují sledovat přístroje na palubní desce a v okolí brýlí.

Rovnoměrné rozmístění prvků brýlí a zdroje s jednou lithiovou baterií o napětí 3,6 V typu AA splňují požadavky na hmotnostní rozložení brýlí o celkové hmotnosti 1,5 kg, resp. minimální únavu pilota za letu. Držák brýlí dovoluje snadné odklopení brýlí nahoru nad přilbu a tím i nestíněný výhled v případě, kdy pilot brýle nepoužívá. Brýle pro noční vidění PNL-1 jsou nyní používány v polských ozbrojených silách.

Ruské binokulární brýle pro noční vidění NVS-6 pro piloty využívají speciální vysoce kvalitní objektivy OMNIBUS se zvětšením 1x a zorným polem 40°, které mohou být osazeny zesilovači jasu 2+. nebo 3. generace. Mají ergonomický design a mohou být nainstalovány na různé typy pilotních přileb. Uchycení je jednoduché a jednou rukou je lze odklopit nahoru a současně s tím i vypnout napájení. Brýle NVS-6 byly ověřeny v moderních ozbrojených konfliktech a svým provedením, možnostmi a technologickou úrovní jsou téměř srovnatelné s obdobnými brýlemi předních firem, jako např. amerických ITT, či Litton. Ačkoliv zesilovače jasu pracují v infračervené oblasti kmitočtového spektra, ke své správné činnosti a potřebnému kontrastu vyžadují vyšší intenzitu osvětlení svitu hvězd. Zaostření lze individuálně nastavit v rozsahu ±4 dioptrie. Přesto citlivost zesilovače jasu 3. generace umožňuje pilotovi sledovat cíle, které při použití zesilovače jasu 2. generace nejsou viditelné. Mohou být napájeny elektrickou energií ze dvou baterií typu AA pro zajištění nepřetržitého provozu po dobu až 24 hodin. Podle potřeb mohou být napájeny rovněž z jiného nezávislého zdroje. Brýle o celkové hmotnosti 480 g a rozměrech 55 x 82 x 140 mm lze používat v rozsahu teplot prostředí od –40°C do +40°C. Brýle NVS-6 se nacházejí ve fázi pokročilého vývoje a výroba se očekává v průběhu několika nadcházejících let.

Porovnávací tabulka základních parametrů vybraných typů pilotních brýlí pro noční vidění

Typ	M927/M929/M930	Helimun	NITE-OP	RW1	AN/AVS-9 (F4949)	M-927/929	CN2H	PNL-1	NVS-6
Stát	Turecko	Belgie	Velká Británie	Velká Británie	USA	USA	Francie	Polsko	Rusko
Firma	Aselsan Inc.	Delft Sensor Systems	GEC-Marconi Avionics	Lanarealm Electro-Optics	ITT Defense & Electronics	Litton Electro-Optical Systems	SFIM Industries	PCO SA Poland	.
Generace	2+/3	SuperGen	2/2+/3	3	3	2+/3	2/3	2/2+/SuperGen	2+/3
Zisk	1200/2000	3000 cd/m²lx	.	.	.	1200/2000	.	.
Zorné pole	40°	40°/60°	45°	47°	40°	40°	.	38°	40°
Zvětšení	1x	1x	1x	prom. krok ± 2°	.	1x	.	.	1x
Rozlišovací schopnost	64ř/mrad	1,9ř/mrad	.	.	45-64ř/mm	.	.	.	.
Hloubka ostrosti	25 cm	24 cm	30 cm	1m	25 cm	30 cm	.	.	.
Odstup signál/šum	21	.	.	.	18	.	.	.	.
Nastavení dioptrií	-6/+2	-6/+2	-2,1/+1	-3/+1	-2,1/+0,5	ano	.	.	± 4
Napájení	4xAA/2xLČ	2xAA	2xLČ	2+2AA	2 nebo 4xAA	AA	4xAA/1xPS 31	LČ/AA	2xAA
Doba provozu	.	.	15 h	.	až 60 h	.	až 20 h	.	až 20 h
Hmotnost	590/385 g	.	800 g	760 g	540/330 g	456/200 g	950 g	1500 g	480 g

Použití pilotních brýlí pro noční vidění na bojových vrtulnících je odborníky vnímáno jako zásadní kvalitativní zlom z hlediska jejich celkových možností jak v době míru, tak v době války. Piloti mohou nezávisle na ostatních prostředcích průzkumu bojiště získávat obrazovou informaci z prostoru přímo před vrtulníkem bez použití světlometů, či jiných zdrojů vyzařování (např. radarů) a bezprostředně ji využívat v rámci své mise. O účelnosti a efektivnosti pilotních brýlí pro noční vidění dnes již snad nikdo nepochybuje. Otázkou spíše zůstává jejich technické provedení, způsoby použití. V souvislosti s tím je však nutné vyřešit problém kompatibility těchto brýlí s osvětlením přístrojů v pilotní kabině a naučit piloty aktivně používat tento nový prostředek při dodržení všech zásad bezpečnosti letu.

Zkušenosti z moderních ozbrojených konfliktů, z války v Perském zálivu, leteckých úderů proti bývalé Jugoslávii dokazují, že brýlím pro noční vidění se dá snadno a rychle přivyknout už jen proto, že létání s nimi v mnohém připomíná klasické denní podmínky – zobrazení scény je přirozené, nezkreslené. Válka v Iráku jednoznačně prokázala opodstatněnost optoelektronických prostředků pro boj v noci. Letouny a vrtulníky se přiblížily v malé výšce nad terénem, ve skrytu před radary a udeřily ve tmě na irácký systém PVO ještě dříve, než je mohl zjistit. Iráčané neměli možnost se bránit – podobné prostředky nevlastnili. V nočním úderu na hlavní prvky velení a řízení iráckých ozbrojených sil sehrál hlavní roli moment překvapení. Bez prostředků pro vidění v noci by nebyl možný. Právě zde se reálně naplnilo dlouhodobé přání velitelů – udeřit pod rouškou noci.

Hlavní prioritou je bezpečnost letu. Tím, že pilot vidí jak prostor před sebou, tak údaje na přístrojích, k ní výrazně přispívá. Zorné pole oka za normálních podmínek je asi 190°, brýle mají pouze 40° - pilot jakoby se díval na svět skrz trubici. Místo toho, aby se díval doleva, doprava, je nucen otáčet celou hlavou, což ho nadměrně unavuje. Několik minut trvá, než si oči pilota zvyknou na noční obraz v brýlích. Pilot jasně vidí horizont, ostatní vrtulníky ve skupině, poziční světla na vzdálenosti větší než ve dne. Bez těchto brýlí by neviděl vůbec nic. Pilot může nejen bezpečně řídit let vrtulníku, ale hlavně může myslet na boj a na vše co s ním souvisí. Problémem je údaj vzdálenosti – pilot sice vidí tato světla velmi dobře, ale neví, zda jsou daleko několik stovek metrů, či stovek kilometrů. Právě to bylo příčinou několika havárií v Iráku, kdy vrtulník narazil do pískových dun z důvodů špatného odhadu vzdálenosti. Měsíc musí být aspoň 30°nad horizontem, jinak nastává tzv. měsíční slepota, ve které jsou brýle nepoužitelné. Brýle pro noční vidění musí být naprosto spolehlivé, jejich selhání může mít katastrofální následky.

V praxi to znamená, že mise, které bylo dříve nutné zrušit v důsledku nevhodného osvětlení prostoru, lze s těmito brýlemi bez problémů zabezpečit. Lze předpokládat, že brýle pro noční vidění se brzy stanou neodmyslitelnou součástí přídavné výbavy bojových letounů a vrtulníků všech moderních armád a významným pomocníkem na digitálním bojišti budoucnosti.

Pozornost, kterou západní vojenští specialisté věnují vývoji a rozvoji průzkumných optoelektronických prostředků, se odráží i v procesu modernizace různých typů zbraní a vojenské techniky. V souvislosti se snižováním počtů techniky je přísně sledován soulad se stále vzrůstajícími možnostmi a kvalitou průzkumu bojiště. Kvalitní, přesné a provozně spolehlivé optoelektronické prostředky dávají všechny předpoklady k tomu, aby menším počtem naváděné munice bylo dosaženo mimořádně vysoké účinnosti ničení pozemních cílů. U bojového vrtulníku, který je považován za významný bojový systém k ničení pozemních cílů, zejména obrněné techniky, to platí dvojnásob.

Zdroje a obrázky: Jane’s EO Systems 2000-2001, Jane’s Avionics Systems 2000-2001, Agentura Defence Systems Daily, FAS Military Analysis Network, odborný vojenský tisk IDR, JDW, Interavia, ATM, prospektové materiály firem Lockheed Martin, Hughes, Raytheon, Thales, Rafael, PCO SA Poland, katalog polského zbrojního průmyslu, materiály mezinárodních výstav vojenské techniky Farnborough, Le Bourget, IDET 2001, IDEE 2000, Internet.

Francouzská armáda se rozhodla pro své piloty vrtulníků nakoupit od firmy Thales 1500 brýlí pro noční vidění HELIE (HElicopter Light Intensifier Equipment) se zesílením jasu. Francouzská agentura pro pořizování vojenského materiálu (DGA) udělila firmě Thales dne 13.11.2009 kontrakt na dodávky těchto optoelektronických přístrojů. První série má být dodána v roce 2011, další pak v následujících pěti letech. Binokurární brýle HELIE jsou charakteristické hlavně tím, že v porovnání s jinými optoelektronickými přístroji stejné kategorie se mohou pochlubit nejvyšším stupněm zesílení zbytkového světla noční oblohy a přitom jejich celková hmotnost nedosahuje ani 1 kilogramu. Brýle pro noční vidění HELIE pilotovi umožňují za letu v noci sledovat objekty vzdálené kilometr nebo i více.

Francouzská armáda vybavila své pozemní síly podobnými brýlemi. Každé takové moderní brýle pro boj v noci stojí asi 4000 dolarů. Pozemní síly stále víc využívají technologie brýlí pro noční vidění, které jen zesilují nepatrné světlo svitu měsíce a hvězd společně s technologiemi termovizního zobrazování, které využívají vyhodnocování tepelných rozdílů scény a nevyžadují tedy vůbec žádné světlo. Takové "kombo" brýle pro noční vidění umožňují vojákovi zjistit přítomnost objektu o velikosti člověka ze vzdálenosti větší než 300 metrů a z menších vzdáleností pak i přesně rozpoznat, o koho jde, jestli je ozbrojen, či počet lidí ve skupině. Termovizní zobrazovací kamery jsou vhodné zejména v místech a v prostředí, kde je naprostá tma (kam se svit hvězd ani měsíce nedostane), jako např. uvnitř budov, v jeskyních, sklepích, tunelech, apod. "Kombo" brýle pro noční vidění jsou přirozeně dražší, přijdou asi na 10 000 dolarů. ATMonline 1.12.2009