Článek z L+K 25-26/01

Rád bych se na stránkách L+K dočetl nějaké podrobnosti z počátků civilního nasazení vrtulníků Mi-4 u organizace ČSA-Agrolet, o němž je zmínka v roce 1995 v seriálu ČSA ČTENÁŘŮM L+K. Jeden stroj Mi-4 ČSA-Agroletu dokonce prý havaroval. Je to pravda? Josef Fleischman, Chrudim


Vrtulníky Mil Mi-4 přišly k speciální složce ČSA-Agrolet počátkem roku 1961. V březnu toho roku byly dva stroje předány od 50. spojovacího leteckého pluku čs. vojenského letectva k "civilům" na Ruzyň. Šlo o vrtulníky Í evidenčních čísel 1293 a 0399, přičemž přejímací lety uskutečnila osádka František Jindra, Karel Nápravník a František Střihavka dne 24. 3. 1961 . Vrtulníky obdržely civilní poznávací značky OK-OVE a OK-OVF. V rámci organizace ČSA-Agrolet se uskutečnil první let už 4. 4. s OK-OVE (pilot Jindra). Strojů se tehdy ujala výzkumná skupina SLS. Podnikaly se geologické průzkumné lety v hornatém terénu ve vybraných lokalitách republiky.
Stavebně-montážní práce byly zahájeny 15. 4. 1961 instalací vzduchotechnického zařízení na výrobní hale v Holýšově, dne 24. 4. následovaly práce na budově podniku Tesla Strašnice, potom přenášení sloupů na lanovce Železnorudných dolů a hrudkoven v Ejpovicích a výměny vadných kol těžní věže v Mostě. Ještě téhož jara se začalo s realizací televizních přenosů z různých politických, kulturních a sportovních událostí v ČSSR, přičemž první akcí takového druhu byl TV přenos cyklistického Závodu míru. Vrtulník Mi-4 se speciálním vybavením při tom fungoval jako retranslační stanice, přenášející signál z pozemního mobilního studia (a z pohyblivých kamer) do vysílacího střediska. Dne 4. 5. 1961 zkoušel vrtulník OK-OVF parametry (na poměrně dlouhých lanech podvěšené) antény ve tvaru čtyřbokého písmene X za letu v prostoru Prahy. V pondělí se odehrála generální zkouška v prostoru českobrodské státní silnice (což byla tehdy výpadovka z Prahy na Brno) při průletech nad Kyjemi a konečně 16. 5. se "via Mi-4 OK-OVF" uskutečnil první živý TV přenos z etapy tohoto velkého mezinárodního cyklistického závodu.
Vrtulníky OK-OVE a OK-OVF se dostaly do mnoha míst tehdejšího Československa.
Kromě převážení materiálu do těžko přístupných míst (například topného uhlí do Zbojnické chaty ve Vysokých Tatrách) byly podniknuty desítky stavebně-montážních prací. Například jeřábování televizních helo1156.JPG (31664 bytes) antén na vysílače a retranslátory v Krásnu u Chrudimi a na Králově Holi, usazení výškového žebříku a konstrukce na granulační věž v podniku i Duslo Šala, sejmutí barokních soch na zámku v Peruci, kladení komponentů na novou továrnu Paramo v Pardubicích, stavbu stožáru na Hlávkově mostě v Praze, lanovky na 108 metrů vysokou haldu ve Zbůchu u Plzně atd. Při akci dne 23. 2. 1966 ve Slovenském Rudohoří, v lokalitě Sirk-Revúca, došlo k havárii Mi-4 OK-OVE, a to v průběhu snášení staré vyřazené lanovky pro zákazníka, jímž byly Sběrné suroviny Bratislava. Osádka, kapitán Josef Hejnal a palubní mechanik František Střihavka, vyvázla bez úhony. Tuto leteckou mimořádnou událost vyšetřovala komise pod vedením Ing. Františka Fajtla, válečného letce, dnes generála v. v. a tehdejšího pracovníka letecké inspekce. Podle informací (via Jan Čech-Vršovický) z palubního deníku Františka Střihavky, ten měl k okamžiku havárie nalétáno 1036 hodin a 4158 vzletů. Po této nehodě byl OK-OVE zrušen. Ke konci své kariéry létal v barevném provedení ČSA-Agrolet, tj. s béžovým vrškem trupu a boky, s červeným "rozšířeným" pruhem a spodní částí bleděmodrou.
Ještě v roce 1966 byl k ČSA-Agrolet zařazen jako náhrada za zrušený OK-OVE další vrtulník Mi-4 s poznávací značkou OK-RKA (bývalý vojenský 2109), který však v "civilu" nesloužil dlouho.

helo1157.JPG (19771 bytes), helo1158.JPG (21686 bytes), helo1159.JPG (65362 bytes) Vrtulník OK-OVF létající v původní vojenské kamufiáži (hnědozelená + bleděmodrá) nosil posléze velký žlutý blesk na bocích a rozměrnější obdélníkový symbol čs. státní vlajky za kabinou, později měl také zvláštní zakončení či lépe řečeno "zahájení" blesku jakousi "tlamou" na přídi. Po skončení provozu byl stroj předán do Liberce jako učební pomůcka mechaniků.
PAT