Vyprávění pana Hrubanta
Osádka vrtulníku Mi-4 ve složení Kremsa, Hrubant, Tvrdý, mjr. Nikl a fotograf prap.? dostala za úkol průzkum státní hranice. Let měl proběhnout po trati Bechyně, Nové údolí, Čerchov a Dobřany. Během letu se mělo filmovat a let měl být proveden ve výšce 1200 m.
"Naši nadřízení v Táboře dostali za úkol fotografický průzkum německé
příhraniční oblasti a my jsme ho vykonali. Do vstupních dveří vrtulníku
nám technici namontovali speciální fotoaparát o obrovském průměru
objektivu (asi kolem třiceti centimetrů), který obsluhoval jakýsi praporčík
z velitelství v Táboře. Provedli jsme několik kontrolních letů. Určili nám
výšku 1200 m nad mořem a let jsme měli provést dva kilometry od hranic.
Samozřejmě nad naším územím. To, že vlastně provádíme špionáž nám
samozřejmě nikdo neřekl. Tenkrát se nikdo nezabýval tím, aby piloty
vojenského letectva seznámil s nějakým mezinárodním právem a podobnými záležitostmi.
A tak jsme ráno, v dobré víře, že děláme dobrou věc, odstartovali směr
Šumava.
Letěli jsme na Nové údolí a odtud jsme měli pokračovat směrem severozápadním,
až po Folmavu. Orientovat se dalo krásně pouze podle drátů na hranici.
Vrtulník řídil Kremsa a já navigoval. Vzdálenost od hranic jsme udržovali.
Letěli jsme kolem vrcholu Ostrý, kde měli stanici Američané a náš
objektiv ve dveřích vrtulníku museli určitě vidět. Dostali jsme se až k
Čerchovu a neustále jsme byli ve spojení s nějakým naváděcím stanovištěm,
které jsme volali kódem "Šampus ". Tomu jsme zahlašovali prolétnutí
nad jednotlivými kontrolními body.
" Tvrďák" kontroloval občas toho praporčíka u foťáku a najednou vleze do kabiny a říká: "Hoši průser! Jdou po nás stíhači!" Ale myslel, že to jsou naši. Byly dva a první z nich nás podlítl! Když se pod námi vynořil, zjistil jsem, že je to F-102! Koukal jsem na něho jak jójó, neboť jsem ještě nikdy nic takového neviděl. V zápětí nás podlétl druhý! Zase levou zatáčkou, čímž nás chtěli dotlačit přes hranici! Všichni jsme ztvrdli. Zařval jsem na Kremsu ať točí doprava a klesá autorotací, abychom se dostali co nejdál do našeho vnitrozemí. "Tvrďák" je pozoroval a křičel na nás, že se chystají k dalšímu náletu! Ten provedli obdobně! To jsme již ale klesali. Stíhači šli do dalšího náletu, ale podlétl nás již pouze jejich vedoucí. Jeho číslo již nemělo pro podlétnutí místo, a tak nás pouze oblétl. Klesali jsme na pole, na kterém pracovali lidé. K této události došlo severozápadně od Čerchova. Sedli jsme 8 km od státní hranice u vesničky Postřekov.
Ještě ve vzduchu jsem volal "Šampus ": "Napadli nás stíhači!
" Ten se ale už neozval. Prý nás neslyšel. Nikdo s tím již nechtěl
nic mít! Možná to byla nějaká jejich pomsta, třeba za nějaký přestupek
našeho stíhače. Možná je na nás navedla některá z jejich hlásek na
hranici.
Ze země jsme zavolali Dobřany, které se mi na zemi bez problému ozvaly a letěli
jsme do Líní, kde nás nechali přistát stranou za věží, na travnatý pás.
Tam už na nás čekali lidé v civilu a začali nás prohlížet a vyslýchat!
Ptali se nás také, zda po nás stříleli? Potom nás poslali do Bechyně, kde
jsme se měli hlásit u velitele divize. Ten nám řekl, že jsme narušili státní
hranici!, což prý hlásil nějaký voják na vidové hlásce.
Celý případ se vlekl. Čekali jsme jak se to vysvětlí, a že se nám omluví,
že nás osočili z narušení státní hranice neprávem. Tím, že jsme jí
nepřelétli jsme si byli vždy jisti. Asi za dva měsíce za náma přišel ten
šéf zpravodajské služby, který nám řekl, že jsme z toho venku. Že i na
snímcích, které jsme zhotovili byla vidět státní hranice. Nikdo se nám však
jakýmkoliv způsobem neomluvil. Řekli jsme si tedy mezi sebou, že na žádný
špionážní let již nikdy nepoletíme."
.
Odkazy: Jiří Havel - O létání v Bechyni (2002)