Narušení vysoké modré zdi 23.5.1978

23.5.1978, krátce před desátou hodinou došla na velitelské stanoviště 1. slp zpráva od 68. radiotechnického praporu z Třebotovic o neznámém narušitelovi, který v prostoru Nové Hrady - České Velenice vnikl do čs. vzdušného prostoru. Protože šlo zjevně o pomalý cíl, byl dán rozkaz ke vzletu hotovostního Migu-15bis. Ten tehdy provedl major Ferdinand Ivan. Pilot byl poté naveden do prostoru Suchdola nad Lužnicí, kde se předpokládalo střetnutí s cílem. K tomu také doopravdy došlo.

Major Ivan tehdy cíl identifikoval jako rakouský vojenský vrtulník. Šlo o Agusta Bell AB.204B s imatrikulačními znaky 4D-BT pilotovaný hauptmanem Wolfgangem Zachariasem a leutenantem Guntherem Pergahlem. Vrtulník měl v té době výšku asi 100 m a pomalu kroužil nad železniční stanicí, z čehož se dalo usuzovat, že se piloti snaží přečíst jméno železniční stanice. Major Ivan signalizoval "jste narušitel, následujte mě", ale rakouský pilot se snažil ulétnout v nízkém letu nad železniční tratí směrem nad České Velenice. Ani po výstražné dávce z 23 mm kanónů narušitel neuposlechl výzvu a naopak ještě snížil výšku, vystřelil bílou světlici a zatočil směrem na Nové Hrady. Major Ivan dostal rozkaz narušitele sestřelit. Rozhodl se však ještě o jeden pokus přimět vrtulník k přistání a to delší dávkou před něj. Teprve rozstřílené kmeny stromů zapůsobily natolik, že rakouský vrtulník okamžitě přistál. Na jeho palubě se nacházelo několik vysokých představitelů rakouského letectva. Všichni byli druhý den ráno propuštěni.

Ing. Miroslav Irra (L+K 18/2000)

Měl jsem tu čest jednou provádět mimořádný let, kdy se na letišti náhle objevila ministerská komise, která přišla vyšetřovat přistání narušitele na našem území. Byl to z Vietnamu dobře známý vrtulník UH-1, kterého naši stíhači přinutili přistát nedaleko státní hranice. Všichni ale byli opilí a tak jsem k sobě dostal letovoda, který sotva chodil. Rozmýšlel jsem se, zda-li mám na let vůbec jít, probíhal v těsné blízkosti státní hranice a byla třeba precizní navigace. Věděl jsem, že každý metr mé akce bude sledován radary obou zemí a jakýkoliv omyl zaváněl mezinárodní ostudou. Nakonec jsem přece jen letěl. Sám jsem byl střízlivý. Letovod - radista všechna hlášení do nekonečna protahoval a zabředával s řídícími orgány do nesmyslných debat, až jsem mu musel vypínat rádio a hlášení provádět za něj. Chvílemi jsem se bál, že jim ty meldunky začne zpívat. Potom na štěstí usnul, mapy si mezitím vzal na starost palubní technik, a vzbudil se až u hledané helikoptéry. Jak už to v životě bývá, dostali jsme za tento "precizně" provedený let odměnu.
Nechť tedy moje abstinence je mi omluvou za všechny rumočiny, které naštěstí vždy skončily dobře.
Dodnes však musím přiznat. že mnohem lepší je vyprávět a poslouchat při alkoholu.

Evžen Kulič v knize U letectva je krásně, Svět křídel, 1998

,

, , , .

Foto J. Studený