Výlet do K. Varů za 2.080 Kč

Josef Řanda Lengál Meta - Sloužil  jsem u "pětačtyřicítky"

V září roku 1962 se konalo cvičení našeho pluku v Hořovicích. Na toto cvičení jsem byl určen od vrtulníkového roje já jako spojovací pilot s vrtulníkem Mi-1T. Náš rozptylový prostor byl v okolí obce Netolice.
Na vrtulnících jsme létali teprve devět měsíců. Tedy poměrně krátkou dobu na to, abychom měli dost zkušeností a technici na tom byli podobně jako piloti. Náš roj měl tehdy vrtulníky nejstaršího typu Mi-1T a Mi-1A, to znamená bez hydrauliky, vyvažování kolečky, bez brzdy kol a rotor smíšené konstrukce, palivo jen 240 l. Na výcvik byla k dispozici modernější "spárka".
S Mi-1T, kterou jsem dostal přidělenou na cvičení jsem už od začátku moc radosti neměl, protože se už asi tři měsíce na ní velmi špatně roztáčel rotor, často při tom zhasínal i motor. Nestávalo se to jenom mně, ale stávalo se to všem pilotům od roje-někdy museli mechanici trup vrtulníku přidržovat.
Čtvrtý den v průběhu cvičení dne 27.9. j sem dostal za úkol provést spojovací let Netolice - Karlovy Vary. Jako cestující měl být rozhodčí, přidělený od brigády na naše cvičení mjr. Kadera a jako pozorovatel s námi letěl Franta Povolný.
Byl krásný den, počasí 2/8 mrakű ve výšce 1.000 m a dohlednost 10 km. Převzal jsem vrtulník od technika, provedl předletovou prohlídku a podepsal pracovní sešit.
Moje radost z nastávajícího letu skončila při roztáčení rotoru. Ani po čtvrtém pokusu se mi to nepovedlo. Technici spojku seřizovali, laborovali a výsledek stejný.
protože čas kvapil a už jsem měl být dávno po startu a cestující, který na mě čekal v Netolicích už také urgoval let, přišel se na můj zádrhel podívat i velitel pluku s inženýrem. Další pokus provedl sám pplk. Matiášek, ale roztočení rotoru se mu také ani na třetí pokus nepodařilo. Potom technici dále seřizovali a já zkoušel a zkoušel, až se to jednou podařilo. Už jsem rotor nevypínal a hned odstartoval do Netolic s Frantou Povolným.Cestující již čekal na místě přistání, nastoupil do kabiny za chodu motoru i rotoru a ihned jsme vyrazili na směr Karlovy vary. Výška letu 100 m nad terénem, vrtulník krásně letěl, žádné třesení, výtečná dohlednost, ani nebylo třeba nahlížet do mapy. Protože jsme měli velké zpoždění, letěli jsme rychlostí 150 km/hod, místo plánovaných 120. Celkem let trval od roztočení rotoru do přistání 45 minut. Ve Varech již čekal na mjr. Kaderu "Gazík" a na nás cisterna s palivem.
Po dosednutí na zem cestující otevřel dveře kabiny, vyskočil a spěchal k autu. Protože jsme letěli na vyšší režim, bylo třeba chladit motor delší dobu před vypnutím. Po zastavení rotoru vystupuji z kabiny s úmyslem dotáhnout listy nosného rotoru do přední polohy kolem svislých cepů, což se musí provádět bezpodmínečně před každým dalším roztáčením rotoru. Při pohledu na první list mi ztuhla krev v žilách! Na listu rotoru byly na odtokové hraně profilu přetrženy všechny tři kožené dilatační zámky a mezi nimi na třech místech nalomená odtoková lišta. Běžím hned ke druhému listu, tam je přesně stejná pohroma a stejná i u třetího listu.
Byl to krásný let s hrozným malérem a šťastným koncem. Cestující možná dodnes neví, co se mohlo během letu stát.
A co následovalo? Telefonování, dovoz nových listů z Líní, jejich namontování a seřízení roviny. Přijel můj velitel roje mjr. Vláďa Frýda a odletěl potom s tímto vrtulníkem domů a já autem se záklaďáky.
Mě potom čekalo vyšetřování a ortel zněl - 2.080 Kč, tedy jeden hrubý tehdejší plat. Ani jsem se tenkrát nijak nebránil i když jsem věděl, že jsme všichni ty listy dost dlouho "znásilňovali". Nikomu se nechtělo zapsat do pracovního sešitu definitivní neschopnost vrtulníku. Vždyť by nebylo na čem létat, bylo jich tak málo! Po návratu z opraven vyšlo najevo, že se zadíraly lamely třecí spojky a proto nešly plynule sesouhlasit otáčky rotoru s motorem, výsledkem čehož se vrtulník někdy choval jako krocený kůň.
Později se začaly používat vylepšené spojky s keramickým obložením třecích lamel. Opět se potvrdilo, ze každá zkušenost něco stojí a ze všechno špatné je k něčemu dobré - v tomto případě jsme všichni poznali, co listy rotoru vydrží i při tak velkém poškození.