Výlet do K. Varů za 2.080 Kč
Josef Řanda Lengál Meta - Sloužil jsem u "pětačtyřicítky"
V září roku 1962 se konalo cvičení našeho pluku v Hořovicích. Na toto
cvičení jsem byl určen od vrtulníkového roje já jako spojovací pilot s
vrtulníkem Mi-1T. Náš rozptylový prostor byl v okolí obce Netolice.
Na vrtulnících jsme létali teprve devět měsíců. Tedy poměrně krátkou
dobu na to, abychom měli dost zkušeností a technici na tom byli podobně jako
piloti. Náš roj měl tehdy vrtulníky nejstaršího typu Mi-1T a Mi-1A, to
znamená bez hydrauliky, vyvažování kolečky, bez brzdy kol a rotor smíšené
konstrukce, palivo jen 240 l. Na výcvik byla k dispozici modernější "spárka".
S Mi-1T, kterou jsem dostal přidělenou na cvičení jsem už od začátku moc
radosti neměl, protože se už asi tři měsíce na ní velmi špatně roztáčel
rotor, často při tom zhasínal i motor. Nestávalo se to jenom mně, ale stávalo
se to všem pilotům od roje-někdy museli mechanici trup vrtulníku přidržovat.
Čtvrtý den v průběhu cvičení dne 27.9. j sem dostal za úkol provést
spojovací let Netolice - Karlovy Vary. Jako cestující měl být rozhodčí, přidělený
od brigády na naše cvičení mjr. Kadera a jako pozorovatel s námi letěl
Franta Povolný.
Byl krásný den, počasí 2/8 mrakű ve výšce 1.000 m a dohlednost 10 km. Převzal
jsem vrtulník od technika, provedl předletovou prohlídku a podepsal pracovní
sešit.
Moje radost z nastávajícího letu skončila při roztáčení rotoru. Ani po
čtvrtém pokusu se mi to nepovedlo. Technici spojku seřizovali, laborovali a výsledek
stejný.
protože čas kvapil a už jsem měl být dávno po startu a cestující, který
na mě čekal v Netolicích už také urgoval let, přišel se na můj zádrhel
podívat i velitel pluku s inženýrem. Další pokus provedl sám pplk. Matiášek,
ale roztočení rotoru se mu také ani na třetí pokus nepodařilo. Potom
technici dále seřizovali a já zkoušel a zkoušel, až se to jednou podařilo.
Už jsem rotor nevypínal a hned odstartoval do Netolic s Frantou Povolným.Cestující
již čekal na místě přistání, nastoupil do kabiny za chodu motoru i rotoru
a ihned jsme vyrazili na směr Karlovy vary. Výška letu 100 m nad terénem,
vrtulník krásně letěl, žádné třesení, výtečná dohlednost, ani nebylo
třeba nahlížet do mapy. Protože jsme měli velké zpoždění, letěli jsme
rychlostí 150 km/hod, místo plánovaných 120. Celkem let trval od roztočení
rotoru do přistání 45 minut. Ve Varech již čekal na mjr. Kaderu "Gazík"
a na nás cisterna s palivem.
Po dosednutí na zem cestující otevřel dveře kabiny, vyskočil a spěchal k
autu. Protože jsme letěli na vyšší režim, bylo třeba chladit motor delší
dobu před vypnutím. Po zastavení rotoru vystupuji z kabiny s úmyslem dotáhnout
listy nosného rotoru do přední polohy kolem svislých cepů, což se musí
provádět bezpodmínečně před každým dalším roztáčením rotoru. Při
pohledu na první list mi ztuhla krev v žilách! Na listu rotoru byly na
odtokové hraně profilu přetrženy všechny tři kožené dilatační zámky a
mezi nimi na třech místech nalomená odtoková lišta. Běžím hned ke druhému
listu, tam je přesně stejná pohroma a stejná i u třetího listu.
Byl to krásný let s hrozným malérem a šťastným koncem. Cestující možná
dodnes neví, co se mohlo během letu stát.
A co následovalo? Telefonování, dovoz nových listů z Líní, jejich
namontování a seřízení roviny. Přijel můj velitel roje mjr. Vláďa Frýda
a odletěl potom s tímto vrtulníkem domů a já autem se záklaďáky.
Mě potom čekalo vyšetřování a ortel zněl - 2.080 Kč, tedy jeden hrubý
tehdejší plat. Ani jsem se tenkrát nijak nebránil i když jsem věděl, že
jsme všichni ty listy dost dlouho "znásilňovali". Nikomu se nechtělo
zapsat do pracovního sešitu definitivní neschopnost vrtulníku. Vždyť by
nebylo na čem létat, bylo jich tak málo! Po návratu z opraven vyšlo najevo,
že se zadíraly lamely třecí spojky a proto nešly plynule sesouhlasit otáčky
rotoru s motorem, výsledkem čehož se vrtulník někdy choval jako krocený kůň.
Později se začaly používat vylepšené spojky s keramickým obložením třecích
lamel. Opět se potvrdilo, ze každá zkušenost něco stojí a ze všechno špatné
je k něčemu dobré - v tomto případě jsme všichni poznali, co listy rotoru
vydrží i při tak velkém poškození.