Svůj zážitek ze setkání s námrazou vyprávěl pilot, tehdejší kapitán Petr Zeleňák:
"Bylo to 29. 2. 1972. Konec měsíce a z velení divize bylo potřeba
odevzdat kurýrem hlášení na vyšší velitelství, tedy na 10. LA do Hradce Králové. Tím kurýrem
by1 pplk. Eduard Huptych. Jej tam měla dopravit letková "Mi čtyřka" a k
provedení letu byla určena moje osádka, jejímiž dalšími členy byli kpt. František Kasprišín a kpt. Zdeněk Mareš. Bylo
velice špatné počasí. Oblačnost 8/8, dohlednost 500 metrů a výška spodní základny mraků
byla v sedmdesáti metrech.
Let do Hradce probíhal na hladině 1850 metrů v souvislé oblačnosti, ze které pršelo.
Z Bechyně jsem letěl na pardubickou dálnou a odtud už rovnou do Hradce. Tam
kurýr předal hlášení. Jak to bylo obvyklé, vyměnil jsem si před zpátečním letem s Kasprišínem místo za řízením a
po opačné trati jsme se vydali zpět do Bechyně. Do Pardubic jsme letěli na hladině 2150 metrů.
V Pardubicích nás však vyhnali na hladinu 2 450 metrů a byli jsme nad mrakama.
V prostoru Českomoravské vysočiny byla před náma jedna vyšší, asi o 300 - 400 metrů vyčnívající kupa. Nechtěli
jsme kvůli tomu jednomu mraku žádat o změnu letové hladiny a rozhodli jsme se tedy
to prolétnout. Jak jsme se do toho dostali, kolem se setmělo a vrtulník začal nezvykle mručet. Jeho
ocas se sklonil a Kasprišín si po chvíli začal stěžovat: "Němóžem to pretlačiť! Němóžem
to pretlačiť! " Rychlost jsme měli už 200 km/h a vário přelezlo spodním
obloukem až nahoru! Se skloněným ocasem jsme padali k zemi! Pád trval 19 vteřin a za tuhle
dobu jsme spadli do 1600 metrů! Tam byla mezivrstva. V té se nám podařilo vrtulník srovnat a začal z něho odpadávat led, který nás v mraku zcela obalil. Jeho kusy
odletovaly z nosného rotoru a ty, které byly vymrštěny směrem před vrtulník
jsme dolétávali a byli jimi takto vlastně "ostřelováni". Podvědomě jsme těm ledovým "projektilům", těsně
míjejícím náš stroj nebo zasahujícím prosklení kabiny a trup uhýbali hlavou.
Poté jsme nějakou náhodně objevenou dírou v mracích sklesali do výšky 100 metrů nad terénem a vrátili nás
do Pardubic, kde jsme přistáli.
Tento náš let byl označen za předpoklad letecké nehody a jako takový musel být vyšetřen komisí. Vrtulník jsme tam tedy až do objasnění tohoto předpokladu nechali a druhý den nás odvezli do Bechyně volhou. Po návratu domů jsem zjistil, že mám na hlavě pramínek šedivých vlasů."