V roce 1975 došlo při záletu vrtulníku Mi-4 trupového čísla 2150 osádkou mjr. Zdeněk Kalousek, mjr. Milan Kotrsál a mjr. Miroslav Bagár, k hrubému předpokladu letecké nehody. Součástí záletu byla zkouška výkonu motoru ve visu ve výšce 50 metrů. Při následném vertikálním klesání pilot překročil jeho maximální povolenou hodnotu 4 m/s, čímž se vrtulník dostal do velmi nebezpečného režimu nazývaného "vírový prstenec". V něm dochází ke ztrátě účinnosti nosného rotoru. Katastrofě pilot zabránil jediným možným způsobem - prudkým potlačením páky cykliky. Tím vrtulník získal potřebnou dopřednou rychlost, nutnou k obnovení účinnosti nosného rotoru. Díky velmi nízké výšce vybrání klesání došlo k uražení předního podvozku o plochu letiště. Osádka s poškozeným vrtulníkem přistála na bedny, které technici urychleně připravili na stojánku. Toto varovné znamení osudu si asi "čtyřka 2150" nevzala příliš k srdci, protože byla později zrušena po jediné letecké nehodě tohoto typu u 51.vrp.