19.8.1969

Ráno jsem nastoupil do služby velitele hotovostní směny v pohotovostním systému PVOS na berounské raketové základně. Patří k nejdůležitějším, je na západním náletovém směru a u státní hranice se ve vzduchu stále cosi děje.
Mám dobrou náladu, dobře jsem se vyspal, důstojník pro navedení je zkušený bojovník a dobrý technik zároveň. Před sedmou ranní mi hlásí, že je vše v pořádku, komplex funguje bez závad. Vše si osobně zkontroluji, zvlášť procházím okopy s odpalovacími rampami. Na pěti ze šesti jsou nabity ostré bojové protiletadlové rakety. Vše je správně zamaskováno vodorovnými sítěmi v barvách okolního terénu. Jsem spokojen. Zbývá ještě provést nástup směny, jejich poučení a přezkoušení znalostí. I zde jsem spokojen. Spojení funguje bez závad, u hranice je klid. Jen dopravní linky přelétají podle letového řádu.
Objekt střeží stráž, velitelem stráže je můj příslušník z baterie, prima voják, ženatý a už s 1 děckem. Je rozumný, ukázněný a zodpovědný. Zavolám mu, hlásí vše v pořádku, vysokonapěťový elektrický plot kolem palebného postavení je pod plným napětím 3 000 V.
Den probíhá v klidu, podle plánu výcviku. Cvičíme různé způsoby odrážení vzdušného piráta. K tomu využíváme imitátor - zařízení, které umí vytvořit ve vzduchu a na obrazovce 4 letouny, různě s nimi manévrovat, měnit sestavu, výšku i směr a rychlost. Věrně pak imituje značky odpálených raket. To ještě netušíme, že je ve vzduchu blízko nás skutečný vzdušný objekt, jehož kurz směřuje přímo k nám. Letí těsně nad zemí. Zjišťujeme ho na poslední chvíli, dává signál "vlastní letoun". Tedy vše v pořádku, je to asi kontrolní letoun. Za chvíli slyšíme nad hlavami hukot motoru vrtulníku a vidíme přelétávající Mi-1 naší armády. Žádná opatření nejsou nutná. Stojím venku nad podzemním velitelským stanovištěm a sleduji ho. Totéž dělají i někteří vojáci a velitel stráže. K mému překvapení se vrtulník otáčí a krouží přímo nad postavením raket. To je přísně zakázáno i pro armádní vrtulníky. Náhle a nečekaně se snáší k zemi právě doprostřed objektu a sedá si na provizorní fotbalové hřiště u příjezdové cesty. To snad není možné, to si nedovolí ani ministr obrany. Navíc vrtulník nebyl hlášen předem. Vidím ozbrojenou stráž v čele s velitelem stráže, jak běží k vrtulníku, ze kterého nikdo nevystupuje. Motory jsou spuštěny. Já dávám příkazy a utíkám z druhého směru tamtéž. Velitel stráže přibíhá jako první ke stroji, kryje se a přibližuje se k vrtulníku zezadu. Vidím, jak přeskočil příkop u silnice a dále mi jeho postup kryl keř. Dobíhám minutu po něm a využívám stejnou přístupovou cestu. Náhle ucítím silný vítr a svist. Jsem v bezprostřední blízkosti zadní vrtule, která se i po přistání otáčí naplno. To je přeci proti všem předpisům! Vidím otevírající se dvířka a vyskakuje pilot na zem. Marně hledám svého svobodníka - velitele stráže. Ke svému zděšení jej vidím ležet pod vrtulí, chybí mu polovina hlavy. Organizuji první pomoc, sanitu. Pilot - major přibíhá za vrtulník a po spatření tragedie padá na zem. Omdlel. Druhý důstojník vypíná motor vrtulníku. Nejsem schopen slov. Přijíždí sanitka, ale evidentně velitel stráže již nežije. Totéž mohlo potkat i mne. Chyběl krok, 1 sekunda mně dělila od smrti z neslýchané nekázně a nedbalosti posádky vrtulníku. Při vyšetřování vyšlo najevo, že jeden z vyšších důstojníků Velitelství PVOS využil letu vrtulníku přes Beroun, kam chtěl jet na kontrolu maskování objektu. Nařídil pilotovi přistát v objektu s tím, že si vystoupí a vrtulník ihned odletí a bude pokračovat v plnění svého úkolu. Tato svévolnost a hrubá nekázeň stála zbytečně jeden lidský život. Málem dva. Odsouzení pilota i bývalého podplukovníka k vysokým trestům už nevrátí život vzornému vojákovi, manželovi a tátovi.