V roce 1985 došlo k narušení hranice americkým vrtulníkem, provádějícím radiotechnický průzkum nově položeného sdělovacího kabelu pro PVOS ve směru od Nýrska na Domažlice. Od 5. slp vzlétla hotovostní
dvojice stíhačů, kpt. Doležal na MiGu 21MF a mjr. Neumaier na MiGu 21F, která narušitele dostihla před Domažlicemi
ve výšce 300 m. Letoun kategorie MiG-21 jistě není nejvhodnějším prostředkem pro boj s vrtulníky, nicméně také v tomto případě byl vydán pokyn k palbě. Dávka vypálená kpt. Doležalem cíl nezasáhla, narušitele však dostatečně varovala, takže americký pilot bez váhání "přitlačil" svůj stroj k zemi až na 40 metrů a
manévrováním v kopcovitém terénu se snažil co nejrychleji opustit čs. území, zatímco oba naši stíhači měli plné ruce práce, aby se z hornatého terénu a přízemní výšky dostali bez úhony zpět. Podle pamětníků měla také tato epizoda dohru na zemi. Neúspěch byl oběma pilotům údajně důrazně vytýkán a snad padla i slova o jejich propuštění do zálohy, čemuž zabránil zásah tehdejšího velitele 10. letecké armády gen. Štorka, jenž se za piloty postavil a potvrdil názor, že s "jednadvacítkou" v přízemních výškách kolem 30 metrů nelze s vrtulníky soupeřit.Nutnost posílení technikou pro zásahy proti pomalým cílům byla jistě známa i u 5. slp, a skutečně se tak stalo již o rok dříve, kdy byl od 29.11.1984 převeden roj letounů L-39ZA Albatros ze stavu 2. letky 30. sbolp k plnění úkolů ve prospěch PVOS k 11. slp v Žatci. O statutu této malé jednotky jsou údaje rozporné - podle některých pamětníků byly stroje ponechány v kmenovém stavu 30. sbolp a do Žatce byly tedy jen odveleny, ale podle jiných byly v tabulkových počtech 11. slp, který část z nich detašoval v Dobřanech, kde byly začleněny k 2. letce 5. slp.
Dne 28.9.1985 byl vyslán k zásahu proti narušiteli, americkému vrtulníku AH-1S, letoun L-39ZA 2. letky 5. slp, pilotovaný npor. Piskatým. O průběhu zásahu mi je zatím známo celkem pět verzí. Podle pramenů přímo od 2. letky 5. slp npor. Piskatý po navedení do prostoru zprvu s narušitelem navázal vizuální kontakt, když letěl kurzem 130° jihozápadně od Železné Rudy. V tom okamžiku měl narušitele vpravo od sebe za hranicí. Pravděpodobně kdesi v prostoru kóty Luzný kontakt ztratil, ale krátce nato jej znovu spatřil vlevo od sebe v prostoru Knížecích Plání, takže nabyl dojmu, že došlo k narušení. Ve
skutečnosti se ale sám dostal nad území NSR, aniž by to tušil - od kóty Luzný uhýbá hranice k severu a krátce nato u kóty Malá Mokrůvka k východu. V dobré
víře tedy v levé zatáčce zahájil palbu na narušitele neřízenými raketami S-5, bohužel již na německém území, a bohudík bezúspěšně. Ing. Libor Režňák v článku "30. bitevní letecký pluk", L+K 70, 1994, č. 24, klade tuto příhodu na 3.10.1985, a uvádí, že podle fotokulometu byl vrtulník sice zasažen, ale americká strana nikterak nereagovala, což potvrzuje též Miroslav Moráček v publikaci "30. sbolp".Verze druhá, zveřejněná na internetových stranách www.vrtulnik.cz, má pravděpodobně původ mezi příslušníky bývalého 11. vrtulníkového pluku v Plzni, který v té době rovněž držel s vrtulníky Mi-24 hotovost v systému PVOS, a lze ji tedy považovat za dostatečně zasvěcenou. Uvádí sice chybně datum incidentu (3.10.1985, což je datum uveřejnění zprávy v tisku), ale přináší také další, zajímavější informace z nichž vybíráme: "Z Dobřan (vzdálených asi 85 km od místa narušení) vzlétl Slávek Piskatý s L-39ZA. Asi po deseti minutách se dostal do prostoru Knížecích Plání, kde našel Cobru. Zahlásil naváděcímu stanovišti zjištění cíle. Korespondence mezi letovodem a pilotem nebyla příliš kvalitní pro odlehlost a malou výšku letu. Ani přesná orientace v zalesněné krajině nebyla při dané rychlosti dost dobře možná. Tak se stalo, že náš pilot si nalétl Cobru tak těsně, že se dostal do postavení ke střelbě až v minimální možné vzdálenosti. Zahlásil, že má Cobru v zaměřovači. Následovala korespondence, kterou pilot považoval za pokyn ke střelbě. Vypálil osm neřízených raket a okamžitě točil od cíle. Z tohoto důvodu neviděl účinek střelby. Po oznámení střelby vypukla panika, neboť letovod ve skutečnosti povel ke střelbě nedal... Střelba snímaná fotokulometem ukázala, že byla vedena bezchybně. Ve směru letu Cobry a ve správné výšce byly identifikovány neřízené rakety S-5." Za povšimnutí stojí také závěrečná informace: "V prostoru Knížecích Plání (Prameny) pracoval za dráty lesní dělník Petr Přibík, který zaznamenal palbu a viděl stoupat k nebi černý dým v údolí už v Bavorsku. Ohlásil to, ale státní orgány ho zavřely na dva dny do vězení, asi aby neovlivňoval vyšetřování."
Verze třetí, pocházející ze zdroje velitelství tehdejší 3. divize PVOS v Žatci jíž kompetenci se tento úsek nacházel, vylučuje vniknutí L-39ZA do NSR, naopak americký vrtulník podle ní čs. hranic narušil. Vrtulník nebyl sice souvisle veden radiolokátorem, ale čs. letoun byl sledován natolik, že lze narušení hranice z jeho strany vyloučit, což potvrdila i hlášení pozemních hlásek PVOS. Pokyn ke střelbě byl vydán přímo Ústředním VS PVOS, který pilotovi tlumočila podřízená velitelská stanoviště. Po incidentu a vznesení amerického protestu pak obě strany propátraly terén po obou stranách hranice, aby se prokázalo kde dopadly zbytky raket, ale v hustě zarostlém horském terénu bezvýsledně. Žádné zúčastněné straně se tak zřejmě nepodařilo vyvrátit verzi strany druhé a potvrdit nespornými důkazy verzi svou.
Všechny zatím citované verze se shodují v jednom zásadním bodu - palba na americký vrtulník byla skutečně vedena to v průběhu levé zatáčky, ale v druhé zásadní věci, totiž otázce narušení hranice, se diametrálně rozcházejí. M. Moráček ("30. sbolp" na str. 85) o incidentu uvádí toto: "Přesto došlo 3.10. k situaci, kdy letoun z roje dislokovaného na letišti. České Budějovice vypálil na americký vrtulník AH-1S Cobra salvu neřízených raket. Stalo se tak v prostoru Kvildy (tento prostor lze přibližně identifikovat s prostorem Knížecích Plání - pozn. aut.). Případ nebyl nikdy z naší strany objektivně vyhodnocen a druhá strana tento incident nikdy nekomentovala." Pomiňme nepřesnosti v datu a příslušnosti zasahujícího letounu - publikace p. Moráčka vznikala ve druhé polovině 90.1et na bázi převážně pamětnických zdrojů, takže je to zcela pochopitelné, ale není pravdivý ani údaj o reakci Američanů. Zpráva ČTK, zveřejněná dne 3.10.1985 např. v Rudém Právu a Jihočeské Pravdě, kterou lze jistě považovat za čtvrtou čs. verzi, tentokrát zcela oficiální, uvádí ve stručnosti toto: "Dne 28.9.1985 prováděl americký vrtulník AH-1S provokační let těsně u hranic v délce 100 km. Čs. hotovostní letoun L-39 v oblasti, kde hrozilo nebezpečí narušení, vypustil varovné signály, načež posádka vrtulníku změnila směr do vnitrozemí NSR." Za povšimnutí ovšem stojí další pasáž, zmiňující se o kategorickém odmítnutí amerického protestu československým ministerstvem zahraničí dne 1.10.1985, podle něhož čs. letoun L-39 vnikl do NSR a zaútočil na vrtulník, aniž by bylo zmíněno poškození vrtulníku palbou. Američané tedy reagovali, ovšem naše orgány protest odmítly s poukazem na nutnost zamezení provokačním letům které vytvářejí v příhraničním území mimořádně nebezpečnou situaci.
Ze zprávy ČTK jednoznačně vyplývá, že naše MZV nepotvrdilo narušení hranice americkým vrtulníkem, což se muselo dít na základě informací od MNO, předložených přímo velitelstvím 3. divize PVOS, a tudíž ani proti narušení neprotestovalo, což by se v případě opačném nepochybně stalo. Proč byl ale vydán rozkaz k palbě? Příslušný orgán PVOS se tedy buďto musel nezvratně domnívat, že k narušení došlo, a až po vznesení protestu Američany snad mohly vzniknout pochybnosti, čímž by byla vysvětlena argumentace s "vypuštěním varovných signálů", za něž ČTK (asi na základě informace od MNO) vydávala skutečně použité ostré neřízené rakety S-5 ráže 57 mm, pravděpodobně v běžně používané variantě S-5M s trhavou náplní 0,8 kg, anebo je pravdivá verze internetová, tedy k palbě došlo v důsledku nedorozumění pilota a letovoda. V každém případě se tato oficiální verze opět rozchází s předchozími - americký vrtulník podle ní čs. vzdušný prostor nenarušil, ale palba raketami není přiznána.
Za verzi pátou a poslední lze považovat zmíněný americký protest, jehož plné znění nebylo u nás zveřejněno - podle něj čs. letoun vnikl na území NSR a zaútočil na vrtulník, což je zcela v souladu s verzí první. Definitivní závěr nepřineslo ani jednání na mezinárodní úrovni, což dokládají dokumenty z IX. zasedání hraničních zmocněnců ČSSR a NSR, které se konalo v Praze ve dnech 5. a 6.11.1985. Jediným závažnějším problémem programu jednání byl právě zmíněný incident. Čs. zmocněnec na jednání v podstatě prezentoval oficiální verzi, zveřejněnou v čs. tisku, s jediným, avšak výrazným rozdílem, týkajícím se oněch "varovných signálů":
"Čs. letec vystřelil varovné výstřely nad čs. územím a ve směru do ČSSR, když hrozilo bezprostřední nebezpečí narušení státní hranice." Byla tedy přiznána střelba, a zároveň bylo potvrzeno, že k narušení státní hranice americkým vrtulníkem nedošlo. Zároveň ale bylo vyloučeno narušení hranice čs. letounem: "Čs. strana nemůže souhlasit s tvrzením, že došlo k narušení vzdušného prostoru NSR, neboť obě letadla byla po celou dobu letu pod kontrolou čs. technických prostředků. Současně čs. zmocněnec ukázal zákres letu na mapě, pořízený čs. Ministerstvem národní obrany, který potvrzuje uvedený průběh události." Zápis dále pokračuje: "Hraniční zmocněnec NSR konstatoval, že předložená stanoviska MNO ČSSR a NSR nesouhlasí. Uvedl, že orgány NSR pečlivě věc prověřovaly a narušení zjistily. Proto považuje za nové stanovisko čs. strany, že se nejednalo o narušení vzdušného prostoru. K tomu dodal, že z míst blízkých některým vojenským přidělencům akreditovaných v ČSSR, byla totiž získána informace, že čs. strana toto narušení připouští. Příslušné orgány NSR věnovaly podrobnému prošetření více času než Američané. V době události bylo výborné počasí a rovněž svědci věc popisovali věrohodně. Je ochoten předat svědecké výpovědi k dispozici. Případ z 28.9.1985 se dle jeho názoru nepodaří vyřešit, i když jde o závažný případ, protože došlo ke střelbě. Uvedl, že věc je vážná, a to i v případě, že by vyšel z čs. výkladu." Jednání v dané věci bylo poté uzavřeno i přesto, že rozdílná stanoviska obou stran trvala nadále. Oba hraniční zmocněnci se shodli pouze na vysoké nebezpečnosti leteckých narušení vzdušného prostoru, přičemž čs. zmocněnec ještě upozornil na to, že čs. letectvo vykonává leteckou činnost v blízkosti státní hranice jen v případech, kdy ji tam vykonává druhá strana. Jak a hlavně kde tedy ve skutečnosti incident proběhl, zůstává otázkou, a odpověď na ni si asi bude muset dát čtenář sám na základě předložených výkladů a vlastního úsudku. Osobně se domnívám, že ke střelbě došlo skutečně v důsledku nedorozumění, neboť ani tehdy nebyla nikde stanovena povinnost použití byt jen výstražné palby proti letounu, který ještě nenarušil vzdušný prostor, jak bylo čs. zmocněncem prezentováno, ovšem zda se incident odehrál u nás nebo v Bavorsku, to si netroufám kategoricky rozhodnout. Vezmeme-li v potaz svědectví zmíněného p. Přibíka, a dvakrát potvrzenou střelbu v levé zatáčce z výchozího kurzu 130°, pak by musela být střelba skutečně vedena ve směru na čs. území, jak tvrdil čs. zmocněnec, ale již z Bavorska, přičemž rakety dopadly rovněž v Bavorsku. Zde by napomohla další svědectví přímých pamětníků od bývalého 5. slp, zejména p. Piskatého a letovoda, který jej naváděl, k nimž tímto zároveň vyzývám.
Nabízí se ještě technická otázka - proč bylo použito raket S-5, když vhodnějším prostředkem by se zdál spíše kanon GŠ-23? Použití neřízených leteckých raket proti vzdušným cílům bylo původně uvažováno především proti svazům těžkých bombardérů, tedy rozměrným cílům s omezenou možností manévru, a v té době bylo již dávno překonanou věcí, vždyť poslední stíhací letouny výhradně s touto výzbrojí byly ve službě v 50. létech, např. americký North American F-86D Sabre. Možnost jejich použití proti vzdušným cílům si ale zachovaly i některé letouny podstatně novější - např. MiG-21MF, právě s raketami S-5M, ovšem zdá se, že šlo skutečně pouze o technickou možnost, v praxi se s ní asi příliš nekalkulovalo. Odpověď spočívá v letounu L-39ZA samotném - již v období zkoušek jeho prototypu se proslýchaly zvěsti o vysazování motoru při střelbě kanonem, o čemž se zmiňuje také publikace z edice Triáda, věnovaná typu L-39:
"V rámci zkoušek pro verzi s kanonem, definitivně označenou L-39ZA, představovalo nejtvrdší oříšek zajištění správné práce motoru ve spojitosti s funkcí kanonu." Konstruktéři nakonec problém vyřešili instalací snímače úhlu náběhu, blokujícího střelbu kanonu, podle Triády "v extrémních režimech letu", ve skutečnosti při rychlosti menší než 410 km/h a úhlu náběhu větším než 3°, což v praxi znamená v podstatě nepoužitelnost této zbraně ve skutečné bojové situaci. Zda byly rakety S-5 lepším řešením těžko říci, v každém případě jejich odpálení nebylo tolik omezeno režimem letu, ovšem možnost zásahu letícího vzdušného cíle byla spíše problematická, protože L-39ZA nebyl vybaven zaměřovačem, umožňujícím takovou bojovou činnost. Snad mohly plnit spíše funkci výstražnou, podle pamětníků šlo o nouzové řešení a od jejich užívání bylo posléze upuštěno. Zda byl vrtulník skutečně zasažen či nikoli, je rovněž těžké tvrdit, zde by napověděla informace z americké strany. Lze to připustit, pokud by k zásahu došlo na kratší vzdálenost kolem 200 - 300 m, kdy ještě nedošlo k automatickému odjištění bojové hlavice rakety. Pak by vrtulník mohl být pouze mechanicky poškozen v místě zásahu, což by nemuselo zásadně ovlivnit jeho další let. Zásah odjištěnou hlavicí a její následná exploze by asi měla následky podstatně vážnější, včetně diplomatické odezvy americké strany. Pro zajímavost, z ženijní praxe je dostatečně odzkoušen způsob ničení železničních kolejnic - 400gramová nálož TNT spolehlivě kolejnici přerazí, takže si lze představit účinek dvojnásobné nálože v bojové hlavici rakety na vrtulník.
Severní křídlo západní hranice se nacházelo v úseku činnosti 11. slp 3. divize PVOS v Žatci. I zde mělo údajně dojít k incidentu za aktivní účasti Albatrosu, překvapivšího americký vrtulník při zkracování si cesty přes čs. území. Palba jeho kanonu jej prý poslala k zemi. Takto alespoň je událost prezentována Tomášem Polákem v časopise PKR č. 26 v článku "Žhavé výstřely studené války". Časově není blíže umístěna, ale vzhledem k výše uvedenému spadá do období po 29.11.1984. Bohužel, žádné bližší údaje se mi u žateckých pamětníků nepodařilo zjistit, a všichni dotázaní se jednoznačně shodují v tom, že v úseku činnosti 11 . slp k žádnému sestřelu vrtulníku v inkriminované době nedošlo. Je možné, že v tomto případě má výchozí informace původ v předešlém případu.
Poděkování autora náleží Ferdinandu Ivanovi, Jaroslavu Krýdovi, Ing. Janu Klocokovi, Miroslavu Moráčkovi, Jaroslavu Hochmanovi, Pavlu Pilnému (+), Václavu Palečkovi, Vladimíru Lacuškovi, Zdeňku Oudovi.
Dále bylo čerpáno z denního tisku citovaného v textu, a materiálů archivu MV ČR - dálnopisná hlášení o událostech na SH, materiálů z IX. řádného zasedání československo-rakouské komise pro šetření událostí na společné státní hranici v roce 1978, materiálů z IX. zasedání hraničních zmocněnců ČSSR a NSR 5. a 6.11.1985.