Jako spolužák, bych chtěl stručně ukázat na příkladu zahynuvšího Vládi Chromého poměry, jaké panovaly a možná panují u vojenského letectva.

Láďa přišel do VVLŠ SNP v Košicích v srpnu 1982. Praxí v aeroklubu nebo braneckým výcvikem neprošel. Pouze ho svezli Blaníkem. Uvedl se tím, že se zvolil za předsedu SSM. Měl neuvěřitelně mnoho zájmů, zpíval, hrál fotbal, rád se poslouchal a rád organizoval činnost jiným v době volna . Zkoušky z politických předmětů hladce absolvoval až narazil ve druhém semestru na aerodynamiku. Tu absolvoval až na podruhé a tak nějak prolezl další semestry.

Ve 4. semestru jsme se konečně dočkali v Piešťanech létání na Mi-4. Byli jsme ve skupince instruktora kpt. Holce. První přezkoušení před sólem se mu nepovedlo. Pokračoval v doplňkových letech s instruktorem. Druhé přezkoušení se mu nepovedlo. Postup se opakoval. Ke třetímu přezkoušení přišel z Prahy pplk. Neméth, který si prý odlétal více méně to přezkoušení sám a Láďovi to přenechal asi jenom na přistání. Při hlášení kpt. Holcovi se mu třásla pravice tak, že něco podobného jsme ještě neviděli.

Po škole jsme nastoupili na Bory. Přišel na letku a prvního koho potkal se zeptal, kdo je tady předseda SSM. Velmi rychle se objevil u náčelníka politického oddělení pluku pplk. Lišky. Na letce ho bylo vidět čím dál tím méně. Kolegy si brzy popudil tím, že ještě jako bezdětný dostal přidělen velký byt v Plzni a to v době, kdy služebně starší kolegové s děcky se tísnili v garzonierách v Horní Bříze. Při závěrečných přezkoušeních v rámci předběžné přípravy málokdy stoprocentně odpovídal na otázky, kupodivu za blahosklonného přihlížení zástupce pro let. přípravu pluku pplk. Františka Dvořáka. A tu najednou, zvěst pro nás nevídaná, Láďa se stal prvním kapitánem vrtulníku z našeho ročníku, který nastoupil na Bory!

Jeho politické ambice došly naplnění odjezdem jako delegát na Sjezd mládeže do komunistického Pchjongjangu a přítomností na sjezdu SSM v Praze. S údivem jsme si prohlíželi časopis Mladý svět, kde na fotkách Láďa v uniformě uprostřed davu SSManů diskutuje s takovými komunistickými špičkami jako byl např. Štrougal.

Často absolvoval interview pro noviny. S úsměvem jsme hodnotili jím použitou metaforu - jak za letu, kdy naráz řeší x problémů, se mu "vaří hlava".

Měsíc před sametovou revolucí horoval pro vyloučení pilota Richarda Plose z řad létajícího personálu, protože si jako první pilot dovolil vystoupit z SSM.

Přišla sametová revoluce a Láďa byl opět ve svém živlu. Nastoupil do kurzu v Kanadě (květen-září 1993) a poté ještě do kurzu v Torontu (únor-duben 1994).

V roce 1995 při přistávání do terénu pravděpodobně s větrem v zádech mu vrtulník začal prudce klesat. Kolektiv zvedl málo - prý si říkal "hlavně udržet otáčky" nosného rotoru. Vrtulník proto spadl až na zem a tak se zabořil podvozkem, že na letiště přiletěl se spodkem trupu znečištěným od bláta. To mi vyprávěl na Špindlerovce, kde kousek odtud jsem tahal klády.

V Přerově to dotáhl na funkci zástupce velitele letky a instruktora !

Cesta do Irska se mu stala osudná.

Když jsem se dozvěděl o katastrofě, tak jsem obvolal pár svých civilních kolegů. "No - tak to je jasný" shodli jsme se všichni.  To bude ten samý případ jako na Borech, kdy se Vigaš bál o život s pplk. Čajkou, který předvedl spirálu v mraku, nereagoval na upozorňování pilotem operátorem a srovnal to teprve až když z něj vylétli. (Vyklesali 500 m za 55 sec s 35 stupňovým náklonem. Pplk. Vazovan později tvrdil, že pouze 140 m, když SOK už ale nesměl SARPP ukazovat.)

Následovaly pohřby, kdy bylo zajímavé vidět v TV reakce "Tygrů", když měli komentovat vyjádření náčelníka generálního štábu, který osobitě zhodnotil a příkře odsoudil počínání pilotů. Rozproudila se mediální kampaň, které se kupodivu nejiniciativněji věnovali bývalí piloti Mi-24. Vyzněla od zatracení gen. Šedivého, který předčasně vyjádřil názor, aniž znal podrobnosti, až po nabádání ke zpytování ve vlastních řadách. Překvapilo mě hodnocení Chromého jako pilota, ústy generála, který asi jenom opakoval názor někoho (asi velitele letky), že jako pilot byl jeden z těch lepších (přece patřil k Tygrům) a že už měl nalétáno celých 70 hodin letos!?!

Tak jsem napsal první část této stránky, abych osvěžil někomu paměť.

Dále si říkám, jak je to možné, že to dotáhl tak vysoko, když teď z řečí u piva na pohřbech se dozvídám, jak piloti, palubní technici, ale i technici (jeho kolegové) ho hodnotí veskrze negativně. Jarda Špaček mi ale posílá mail, kde mi vyčinil, že o mrtvých jen to dobré a že hážu špínu na armádu. Proč jsem to napsal až po jeho smrti - co tomu řeknou příbuzní, vždyť se nemůže bránit. Ale i ten mi potvrdil, že to co jsem napsal je víceméně pravda. Tak proč ale Jarda Špaček - manager Tygrů to neřekl Chromému, že na to nemá? Jeho kolegové Tygři byli také slepí? Ne, ne! Je to falešné kamarádství, pseudohumanita armády jako zaopatřovacího podniku. Cvičeni pouze jako mediální hvězdy leteckých show. A s tímto chcete jít do NATO? Už tam na vás čekají s otevřenou náručí!

Ale jsme u jadérka věci. Kádrová práce a hodnocení pilotů. Nejsou k sobě piloti při hodnocení pilotáže trošičku blahosklonní ? Je na letkách zdravě kritická atmosféra? Obávám se, že není.

Když se zabil instruktor Pecha - vzal si z toho někdo ponaučení ? Nikdo. V případě instruktora Chromého je vlastně štěstí, že oficiálně se nic nevyřešilo. Byla to technická závada, s kterou by si jen tak nikdo neporadil? Co by se ale hypoteticky stalo, kdyby z "černé skříňky" bylo jasné, že pilot nezvládl let podle přístrojů? Takhle se to hodí na mašinu. LOK bude protestovat, ale časem se to vyřeší klasicky do ztracena. Hlavně, že pozůstalí dostanou odškodnění. Vždyť jsme lidi a musíme si pomáhat. Špinavé prádlo se má prát doma. Je ale někdo (mimo gen. Šedivého) kdo by ho chtěl prát?